24 hodin v Genève

Ačkoliv mám rád svou práci a těžko se mi z ní odchází pryč, občas přijde chvíle, kdy si uvědomím, že bych měl zapomenout na neustálou únavu z dlouhých hodin strávených prací a měl bych si taky trochu užívat. Právě proto jsem dostal z ničeho nic nápad – co takhle se vydat na nějaké speciální místo, strávit zde třeba jen jeden jediný den, a pak se zase vrátit k nám do Čech. Lehnul jsem si do postele s touto myšlenkou, než mi došlo, že to musím uskutečnit – vydám se na 24 hodin do významného města a užiji si zdejší kulturu, luxus místního hotelu a poznám památky. Stačilo už jen naplánovat, kam se vydat.

Na svých dalších 24 hodin jsem se vydal do jednoho z nejznámějších švýcarských středisek, které se mohlo ve své historii pyšnit i stupínkem vítězů mezi největšími městy v této zemi. Jedná se o Ženevu – město, kde sídlí spousta mezinárodních organizací, nalezneme zde hromadu památek jako třeba hlavní ženevskou katedrálu Saint-Pierre, jejíž stavba trvala téměř sto let, anebo Palais des Nations, palác, v němž sídlí OSN. Nás ale zajímají i úžasné možnosti ubytování v Ženevě a také její výjimečná gastronomie, kterou jsme se sem mimo jiné vydali poznat.

Necelé dvě hodinky letu proběhly bez jakýchkoliv potíží. Po přistání na ženevském letišti ve večerních hodinách jsem se nejdříve nechal dopravit na večeři v úžasné restauraci Le Cigalon, v níž vaří skvělý šéfkuchař Jean-Marc Bessire, který v této michelinské restauraci drží svou hvězdu již 24 let. Je o něm známé, že se jedná o velkého milovníka vín, a tak do svých pokrmů i v menu nabízí jen to opravdu nejkvalitnější. Bylo mi tak jasné, že kromě jídla musím ochutnat i jedno z nabízených vín. A rozhodně jsem neudělal chybu.

Skromně velká restaurace pojatá v lehce moderním stylu si mě získala ihned poté, co jsem byl obsluhou doveden ke svému stolu a seznámen s jídelním lístkem. Restaurace kromě klasického menu nabízí i sezónní pokrmy závislé na místních surovinách, já se však rozhodl vybírat ze stálých jídel. A tak jsem si velmi hladový po své cestě objednal syrové marinované krevety Gambero rosa s emulzí z lékořice jako předkrm. A nemohl jsem si zvolit lepší začátek mé večeře.

Nechtěl jsem tento večer odcházet daleko od ryb, a tak jsem si jako hlavní pokrm zvolil medailonky z mořského ďasa restované na thajském červeném kari. No prostě taková lahoda, že se mi po tom budou sbíhat sliny ještě hodně dlouho. Na závěr už chyběla jen taková sladká tečka, kterou se pro mě stal ananas pošírovaný v exotické šťávě s kokosovou pěnou.

Po lahodné večeři jsem se nechal dovézt na můj hotel, abych se mohl po svém dni konečně ubytovat. Mým novým domovem se stal La Réserve, velmi luxusní ženevský hotel. Disponuje úžasnými restauracemi jako jsou Le Loti Restaurant and Bara Le Tsé Fung restaurace oceněna jednou michelinskou hvězdou, kavárnou a barem, který jsem ještě tento večer musel navštívit. Milovníci cvičení určitě ocení i hotelové fitness a ti, kteří si chtějí dokonale odpočinout a zrelaxovat stejně jako já si zase oblíbí zdejší wellness.

Na recepci jsem byl odbaven neskutečnou rychlostí a už jsem si to jel výtahem do svého Lake Suite, elegantního apartmá rozkládajícím se na 62 m2. Tento pokoj je prostě ta nejlepší volba. Zkuste si jen představit, jak vyjdete ven na balkon a pozorujete přímo nedaleké jezero a užíváte si jemný vánek větru. Tak přesně to jsem tento večer a i příští ráno zažil. Z obývacího pokoje šla přímo nezapomenutelně uvolňující atmosféra, díky níž byste tu nejraději strávili celou vaši dovolenou. Nechci tvrdit, zda mi dokonalý spánek zajistila spíše sklenka vína na hotelovém baru anebo prostorná manželská postel, ale zkrátka se mi zde spalo báječně. Na apartmá na mě také čekalo velmi příjemné překvapení. Na stole byl připraven krásný čokoládový slon, vynikající makronky a velmi kvalitní láhev červeného vína, tomu jsem prostě nemohl odolat. V ložnici pak pro změnu na mě čekala příjemná kosmetická sada na obličej od značky Nescens.

Celý lake suite je klimatizován, aby vám zde v letních dnech nebylo horko. Najdete tu i soukromý pokojový bar, rychlovarnou konvici, internet, velkou televizi a nespresso kávovar, který jsem hned druhý den ráno využil.

Po výtečné ranní kávě jsem se vydal na snídani, které jsou v La Réserve opravdu bohaté. Můžete si zde vybírat z opravdu neskutečného množství pokrmů, a to od čerstvého pečiva a dezertů, hromady ovoce a zeleniny, z jejichž počtu ani nevíte, kterou si vybrat dříve, až po výtečné francouzské sýry, kterých se na mém talíři objevilo hned několik, neboť jsem prostě musel ochutnávat snad téměř všechny, které se mi dostaly pod ruku.

Pro uvolnění celého těla jsem se ihned po snídani vydal na dvě typické masáže do zdejšího SPA, které mi měly napomoci proti stárnutí celého těla. Díky šikovným rukám zdejších masérek a vhodné kombinaci s hotelovým bazénem se úžasné uvolnění celého těla dostavilo prakticky ihned. Byl jsem velmi překvapen, když jsem viděl, jak velký bazén přímo na hotelu mají. Plavat v něm byla sama o sobě slast.

Po vší té relaxaci si ale přeci jen hlad vyžádal svou pozornost, což mi připomnělo, že bych se měl co nejdříve vydat do restaurace Domaine de Châteauvieux, která byla oceněna dvěma michelinskými hvězdami a u níž mám hotovou svou rezervaci stolu. Podnik je zasazen do úžasné krajiny na kopec Peney ve výšinách Ženevy.

V Domaine de Châteauvieux se jídla dostávají pod ruce skvělých šéfkuchařů Philippa Chevriera a Damiena Coche, kteří si zakládají na tom, aby jejich jídla v každém ročním období chutnala jinak a vždy přinesla pro klienta takové menší překvapení pro jeho chuťové pohárky. Tak to půjdeme ověřit, ne?

Na rybách jsem si pochutnal už při včerejší večeři, a tak jsem se rozhodl, že při dnešním obědu se oddám trochu těm klasičtějším pokrmům. Jako předkrm jsem si nechal naservírovat úžasný norský tatarák z hřebenatek, k němuž se navíc dodává i švestkový kaviár. Tato kombinace si zaručeně získala všechnu mou poctu a já se už těšil, co dalšího bude následovat. Jako hlavní chod jsem na doporučení neodmítl pečenou hovězí svíčkovou z býka ze zdejších horských pastvin, podávané se smaženými artyčoky. Taková pochoutka se prostě nejí každý den.

Na závěr jsem si už jen pro chuť poručil výběr čerstvých a stařených švýcarských sýrů, abych také pro jednou zakončil svůj oběd něčím jiným než sladkou pochoutkou. Z restaurace jsem zamířil už bohužel rovnou na hotel, abych si stihl pobalit a vyrazit zpět na letiště. Mých 24 hodin v Ženevě se totiž pomalu ale jistě blížilo ke konci.