24 hodin v Monte Carlu

Ačkoliv mám rád svou práci a těžko se mi z ní odchází pryč, občas přijde chvíle, kdy si uvědomím, že bych měl zapomenout na neustálou únavu z dlouhých hodin strávených prací a měl bych si taky trochu užívat. Právě proto jsem dostal z ničeho nic nápad – co takhle se vydat na nějaké speciální místo, strávit zde třeba jen jeden jediný den, a pak se zase vrátit k nám do Čech. Lehnul jsem si do postele s touto myšlenkou, než mi prostě došlo, že to musím uskutečnit – vydám se na 24 hodin do nějakého významného města a užiji si zdejší kulturu, luxus místních hotelů a poznám památky. Stačilo už jen vymyslet, kam se vydat.

Už delší dobu mě lákalo vydat se do úžasného města Monte Carlo, nacházející se na Monackém knížectví ve státě Maroko, jež nalezneme obklopeno Francií. Toto město údajně získalo název na počest knížete Karla III. Monackého a nabízí spoustu nejen kulturního vyžití. Nezbývalo mi, než to vše jednoduše ověřit a vydat se na cestu do tohoto malého státečku, čítající na počet obyvatel asi 40 000 osob (z toho více jak třetina žije v Monte Carlu).

Nemohl jsem se dočkat, až uvidím oceánografické muzeum a japonskou zahradu. Ale o tom až později, nejdříve jsem se musel do Monte Carla přeci nějak dopravit. Trochu problém nastává v případě, kdy chcete využít pohodlnou leteckou dopravu. Přímo v tomto městě totiž nenaleznete letiště. Musel jsem tedy z Prahy letět do nedaleké francouzské Nice, odkud mě vyzvedl přímo odvoz až na můj Hotel Hermitage, který mi zajistili přímo oni. Z letiště do Monaka to ale bylo asi jen 30 minut, a tak to nevidím jako velký problém.

Pokud chcete být ubytovaní v opravdovém luxusu, které se přesně váže k Monaku, určitě není třeba dlouho přemýšlet o tom správném hotelu. Pro mě je jím zaručeně Hermitage. Nejenom, že zde naleznete přímo v budově michelinskou restauraci, kterou jsem sám navštívil, ale máte možnost vydat se i do místních lázní, úžasného baru či jen odpočívat ve svém apartmá. A k památkám to také není nijak daleko.

Myslím si, že mi určitě nebudete mít za zlé, když vám jako první na hotelu představím apartmá, ve kterém jsem strávil svých 24 hodin. Rovnou vám řeknu, že na nocování v Diamond Suite – Riviera rozhodně jen tak nezapomenu. Takto luxusní pokoj je totiž opravdovou raritou mezi hotely. Nejde ani tak o to, že se Diamond Suite rozkládá na 224 m2. Asi nejvíce si mě získaly tři terasy, obepínající celé apartmá.

Přímo z nich jsem měl možnost vidět moře a velmi známý přístav. A věřte mi, to je teprve zážitek. Jedna z teras se rozkládá dokonce na ploše 71 m2, na níž nechybí stoly či lehátka, která jsou pro odpočinek opravdu výtečná. Ale abych se přiznal, nešlo odolat tomu, abych velkou část svého večera strávil v soukromé vířivce umístěné právě na tomto balkóně. Asi málokoho baví chodit neustále do lázní, abyste mohl zrelaxovat – v Hermitage to vyřešili. Takže nemohu říct nic jiného než že mě vířivka na apartmá opravdu zaujala a musím uznat, že něco takového jsem si prostě zamiloval.

Suite je veden především do světle bílé barvy, která působí velmi jednoduše a moderně, což je styl, který já rozhodně podporuji. Ale vsadím se, že nejvíce vás také jako mě strhne spíše terasa.

Brzy po mém ubytování nadcházel čas oběda, a tak bylo jasné, kam se vydám. Nebudu přeci chodit nikam daleko, když mám restauraci, která získala michelinskou hvězdu, přímo v budově. Zašel jsem na oběd do Pavyllon Monte-Carlo, restaurant Yannicka Alléno. Šéfkuchař Yannick Alleno se údajně opravdu činí, a tak jsem se vydal prověřit jeho tak popisované schopnosti.

Nechal jsem si připravit pořádné Hermitage Menu, abych si mohl pochutnat na specialitách, které mi zde nabídnou. Vše začalo zeleninovým ravioli a vejcemi ve stylu badaboum s černým lanýžem. Musím uznat, že mi tyto dva dezerty vytvořili opravdu lehký začátek mého úžasného oběda. Následovaly mořské plody s jemnou extrakcí želé z iberské šunky a kaviár Prunier.

Jako hlavní chod pak na mě čekalo telecí maso pečené na žlutém víně (ano, opravdu říkám žlutém) s coulis z černého lanýže. Sice není úplně vhodné říkat o hlavním chodu, že se jedná o opravdovou laskominu, ale tady si to nejspíše dovolím. Dezerty jsem si samozřejmě nechal v menu naservírovat oba dva, a to grapefruity osvěžené vodkou a čokoládové svařené víno v želé s pohankovým krémem. Možná si říkáte, že se muselo jednat o velmi zvláštní jídlo, ale věřte mi, že o opravdu lahodné.

Je jasné, že šéfkuchař Yannick Alleno nezískal pro restauraci michelinskou hvězdu jen tak náhodou. A když do pokrmů přidává tak výtečné suroviny jako třeba lanýže, není se ani čemu divit!

Když jsem bydlel v apartmá přímo s výhledem na místní přístav Monte Carlo, bylo by zvláštní se na něj alespoň nezajít podívat blíže. Mnohem více mě ale zajímaly velmi známé japonské zahrady, kam si můžete kdykoliv odpoledne volně přijít a pohlcovat zdejší úžasnou energii. Věřte mi, že uprostřed vysokých budov je to naprosto úžasná změna.

Po získání energie z místního parku jsem se ještě vydal do oceánografického muzea, kde můžete zpozorovat přes 6000 druhů ryb a mořských živočichů, o nichž se dozvíte i všemožné zajímavé informace. Pokud máte pro strach uděláno, určitě si zkuste projít podmořským tunelem, kde můžete přímo okolo sebe zpozorovat žraloky. A to nahnalo i mně samotnému. Zdejší muzeum je jedno z nejstarších na světě, a proto ho prostě musíte vidět, pokud se sem někdy vydáte!

Svůj večer jsem strávil v hotelovém Baru Le Crystal, kde jsem si pochutnal na pár originálních koktejlech, které mi dopomohly ke správnému spánku. Brzy ráno mě však čekalo vstávání a cesta na letiště, abych se po svých 24 hodinách v Monte Carlu vrátil zase do Prahy.