24 hodin v Nice

Ačkoliv mám rád svou práci a těžko se mi z ní odchází pryč, občas přijde chvíle, kdy si uvědomím, že bych měl zapomenout na neustálou únavu z dlouhých hodin strávených prací a měl bych si taky trochu užívat. Právě proto jsem dostal z ničeho nic nápad – co takhle se vydat na nějaké speciální místo, strávit zde třeba jen jeden jediný den, a pak se zase vrátit k nám do Čech. Lehnul jsem si do postele s touto myšlenkou, než mi prostě došlo, že to musím uskutečnit – vydám se na 24 hodin do nějakého významného města a užiji si zdejší kulturu, luxus místních hotelů a poznám památky. Stačilo už jen vymyslet, kam se vydat.

Nemusel jsem dlouho přemýšlet. Rozhodl jsem se totiž, že tentokrát zůstanu u nás v Evropě a nebudu vyrážet do nijak vzdálené destinace. Řekl jsem si, že se vydám do místa, které je známé pro svých 300 slunečných dní v roce. Věřím, že už vás po této nápovědě napadlo, že letím do francouzské Nice.

Asi tříhodinový let, který se protáhl kvůli přestupu, byl i přesto spíše oddechovou záležitostí. V letadle a na letišti jsem si mohl vyřešit pracovní záležitosti, abych si v Nice už jen užíval zdejšího prostředí. A to musím říct už dopředu, bylo opravdu úžasné!

I když jako první věc, kterou jsem po příletu udělal, bylo to, že jsem se ubytoval ve svém hotelu, rád bych dnešní článek začal spíše popisem míst, které jsem měl možnost v tomto francouzském městě vidět. Ne snad proto, že bych chtěl popis hotelu nějak zanedbávat – k tomu se ještě hluboce dostaneme později – ale spíše proto, abych vám přiblížil, jaká úžasná místa jsou zde k vidění.

Zamířil jsem na skalnatý vrch, který se rozprostírá údajně 92 metrů nad Starým městem. Už na hotelu mi doporučili, abych se sem vydal, neboť zde budu mít snad nejlepší výhled na celé Staré město s pláží. A měli pravdu, bylo to opravdu něco úžasného. Zkrátka to nejde jen tak popsat slovy, to prostě musíte zažít a vidět. Abych se ale příliš nevzdaloval od pláže, prošel jsem si i velmi známou Promenádu des Anglais táhnoucí se sedm kilometrů kolem zálivu. Nejenom, že si tak opravdu užijete příjemný mořský vánek, ale můžete sledovat i dění okolo.

Po promenádě jsem procházek stále neměl dost, a tak jsem se vydal na největší náměstí v centru, a to na Avenue Jean Medecine. Takto úžasné náměstí nevidíte zkrátka všude. Nejenom že zde naleznete obří obchodní centrum, ale zároveň si můžete, stejně jako já, odpočinout i v nedalekém parku.

A až budete mít památek dost, vydejte se do nedalekého hotelu, v němž se nachází jedna z nejznámějších restaurací nesoucí název Le Negresco. Zde vaří úžasná šéfkuchařka Virginie Basselot, která přesně ví, jaké menu připravit pro michelinskou restauraci. Ihned co jsem do restaurace vešel, jsem byl doslova okouzlen místním prostředím. Rozhodně nepřeháním, když řeknu, že si v restauraci díky jejím netypickým stěnám i výzdobě připadáte jako na zámku.

Říká se, že Le Negresco má i velmi vyhlášenou obsluhu, o čemž jsem se rozhodně přesvědčil. Nejen že zde byli všichni velmi vlídní, ale dokázali mi říct o pokrmech snad vše do úplného detailu, ani jsem pořádně nevěděl, co si objednat. Jako předkrm to ale nakonec vyhrála lanýžová pecorino pěna s křupavým pšeničným chlebem. Jen těžko se popisuje, jak úžasná tato francouzská pochoutka byla.

K hlavnímu chodu jsem se nechal překvapit hovězím Jersian podávaným s olivami, ančovičkami a artyčoky. Musel jsem poté ještě pochválit obsluhu, že mi tuto pochoutku doporučila. Něčím tak úžasným se nejde jen tak nabažit. A na závěr už chyběl jen lehký dezert, kterým se stal krém osvěžený vodou z pomerančových květů s tenkými lístky čisté venezuelské čokolády.

Jak jsem již avizoval na začátku článku, popis hotelu jsem tentokrát nechal výjimečně až na konec. Ubytoval jsem se v Hotelu Riviera Collection, který sídlí v budově nesoucí styl art deco. Hotel se nachází nedaleko promenády a samým srdcem Nice. Riviera je mezi domy nenápadná a velmi krásná. Dle mého skvělé zapadá do zdejší atmosféry.

Úžasné a umírněné lobby jsem v této podobě snad ještě nikde jinde neviděl. Ale zaujalo mě natolik, že jsem se již jen těšil, jak bude vypadat mé apartmá.

Ubytovaný jsem byl v Junior Suite, které se vyznačuje dvěma velkými pokoji, z nichž jedním je ložnice a druhým obývací pokoj. Na těchto 22 m2 jsem se cítil jako úplně jiný člověk. Přímo z okna pokoje jsem si mohl užívat nezapomenutelný výhled na okolí Nice, a to úplně bez toho, aniž bych musel opustit svůj pokoj.

A úžasná velká manželská postel už jen skvěle umocnila můj spánek. Musím uznat, že jsem se opravdu dlouho takto skvěle neprospal.

Druhý den po probuzení jsem se časně vydal na snídani, která se podávala přímo v hotelu. Nemohl jsem se dlouho rozhodnout, zda se oddám rozmanitému výběru slaného, či sladkého. Nakonec jsem ale zvolil úžasné lívance s výběrem ovoce, sladkou buchtou a croissantem. A nemohl jsem udělat lépe než to doplnit kávou. Ta mi dodala patřičnou energii na můj následující let domů.