Běžecké tipy a triky trojnásobného mistra republiky v maratonu Víta Pavlišty

V běhu jsem závodil už jako lyžař bez jakékoliv speciální běžecké přípravy. Prvních závodů jsem se ale zúčastnil ještě mnohem dřív, kdy jsme s bráchou a rodiči běhali lokální přespolní běhy. Oba jsme měli na běhání vlohy a svoje kategorie jsme vyhrávali. Jeden rok byla vypsaná soutěž čokoládové ligy, ve které se mezi vítěze všech podzimních přespoláků, zařazených do seriálu, dělilo nějaké absurdně velké množství čokolády. Já to vyhrál jako jediný a bral všechno. Máma ale byla v našem stravování v dětství dost striktní a čokoládu jsme nejedli. Škoda😊

Já běhám celoročně a pro někoho možná paradoxně v zimě nejvíc. Je to období, kdy nejsou žádné závody a je čas na ucelenou objemovou přípravu. Ve sněhu, dešti a tmě to je někdy dost na morál, ale o to větší radost pak člověk má, že se překonal a šel. Moje kilometráž je rok od roku nižší, ale padá spíš s nedostatkem času, než že by se mi nechtělo. Zjišťuji, že mě asi víc baví ten tréninkový proces než samotný výsledek zimní dřiny. Když z důvodu nemoci nebo zranění nemohu pár dní vyběhnout, necítím se dobře a jsem bez nálady.

V první řadě nevynechávat běh v zimě 😊 Pokud je nahrazený jinou aerobní aktivitou (běžky), tak je to určitě adekvátní náhrada objemové přípravy, i tak bych ale běh párkrát v týdnu zařadil. Svaly potřebné pro dynamický běžecký krok rychle ochabnou a začátky po pauze nejsou vůbec příjemné. Je pak potřeba běh dávkovat v rozumné intenzitě a kilometráži, aby to neskončilo nucenou stopku z důvodu, že tělo začne protestovat.

Poslední týden před závodem je už spíš ve znamení ladění a odpočinku než nějakého velkého trénování. Když je závod v sobotu, tak jdu většinou v pondělí klus (klidně i 2 fáze), v úterý něco rychlejšího na dráze (typicky třeba 20x 400m v tempu o trochu rychlejším než je to závodní), ve středu klus, ve čtvrtek klus nebo volno, v pátek klus + atletická abeceda a pár rychlých rovinek.

Závodní program na celou sezónu jasný nemám. Beru závody tak, jak přichází. Když se cítím dobře, závodím víc, když ne, věnuji se spíš tréninku. Nejbližším mým závodem je tento víkend RunTour v Českých Budějovicích. Velmi čerstvou novinkou je, že 1. 4. budu dělat pacemakera v rámci Pražského půlmaratonu naší elitní běžkyni Moiře Stewartové. Společně se pokusíme zaútočit na Český rekord na této distanci. Na to se hodně těším a beru to zodpovědněji než svoje závody. Kdyby se to podařilo, je to opravdu velká věc!

Nejmilejší modely jsou mi Deviate Nitro 2 a Deviate Elite. První z nich na pohodlný dlouhý běh i tempový trénink. Jsou skvěle univerzální a lehké. Běhám v nich v zimním nečasu i v lehkém terénu a obojí zvládají se ctí. Jejich váha a tvar není limitující ani pro rychlé tréninky na dráze. Deviate Elite mám rád na závod a rychlé tréninky. Jsou ještě mnohem lehčí, pořád ale dostatečně pohodlné a kupodivu na závodní botu i odolné. Mám pořád jejich první generaci s notnou dávkou odběhaných kilometrů a slouží dobře dál. Teď ještě testuji nový model ForeverRUN, což je objemová pohodlná bota. Ta se mi také zdá být fajn.

Čím dál tím víc. V mládí jsem boty na běh vůbec neřešil. Koupil jsem si nejlevnější fitness boty a v nich točil kilometry, než jsem je úplně neroztrhal. Také jsem dost trpěl na zranění a mám 2x operovanou achilovku. Kdo to myslí s během vážně, do kvalitních běžeckých bot je opravdu vhodné investovat. Nejen že pocit z běhu je v kvalitních botách nesrovnatelný s tím v na běh nevhodné obuvi, roli ale hraje i to zdravotní hledisko – a to není dobré ho podceňovat. Většina z nás běhá po asfaltu, což dávno není s vhodným obutím nějaká tělo-devastující aktivita. Investice do dobrých bot je pořád při srovnání s vybavením na jiné sporty směšná.

Stanovit si reálné cíle a postupně je přitvrzovat. Je příjemné vidět na sobě progres. Mezi závodními pokusy je ale samozřejmě potřeba potrénovat 😊

Ambiciózním běžcům bych poradil netlačit v začátcích moc na pilu. Běh je o trpělivosti a pracovitosti. Výsledky přichází až po letech tréninku a spoustě odběhaných závodů. Přehnané ambice mají často kontraproduktivní efekt. Běžcům bez závodních ambic, kterým běh přijde nudný a musí se do něj nutit, bych doporučil, aby se pokusili zbavit se monotónnosti. Mě by také nebavilo každý den klusat stejnou trasu. Když člověk střídá terény, tempa a úsilí, kopce s rovinami, je to o dost zábavnější a jako vedlejší efekt dochází k zlepšování techniky a trénovanosti.

Nejraději vzpomínám na závody, kde se mi podařilo překonat svoje osobní maxima. Medaile pro mě nemají takovou hodnotu jako výkon, kdy všechno do sebe zapadne. Úplně top je pro mě asi půlmaraton v Ústí nad Labem 2020, kde jsem se celý závod držel ve skupince o absolutní stupně vítězů (mezi pozvanými elitními evropskými běžci). Nakonec jsem skončil 4. v osobním rekordu 1:04:48, ale zažil jsem tam absolutní běžecké flow 😊 Desítkou jsme probíhali lehce nad 30 minut a já se cítil naprosto svěží, vypnutá hlava, jediné co jsem sledoval byly míhající se nohy soupeřů ve skupince a rozmazané okolí.