DAVID KŘÍŽEK: NÁŠ NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ JACHTAŘ OPĚT PATRONEM VÝSTAVY LODĚ NA VODĚ 2013
Rok 2012 znamenal pro Davida Křížka plný návrat k malým sportovním plachetnicím, více tréninků na domácích vodách a především narození syna Davida. O tom, jak sám hodnotí uplynulou sezónu, se dočtete v následujícím rozhovoru.
Rok 2012 byl ve znamení skifů a katamaránů. Co pro tebe bylo víc?
Jednoznačně katamarány. Od února jsme se Zdeňkem Adamem trénovali a připravovali se na náročnou sezónu. Nejprve Chorvatsko, pak trénink a výběr olympijských katamaránů ve Španělsku a začátkem dubna již mistrovství Itálie. Sezóna začala brzo. Jak tedy hodnotíš katamaránovou sezónu? Já osobně jsem velmi spokojen. Podařilo se uhájit 7. místo z mistrovství světa a poskočit na 5. místo na mistrovství Evropy. K tomu jsme obhájili 3. místo na mistrovství Německa a také na mistrovství Itálie. Na domácí vodě se nám také dařilo. Vyhráli jsme potřetí v řadě český pohár i mistrovství republiky.
Dostal jsi se vůbec loni k námořnímu jachtingu?
Loni jsem to úplně vypustil. Už jsem si od toho potřeboval odpočinout. Navíc jsem v poslední době nedělal úplně ten jachting dle mého gusta. Já k životu potřebuji rychlé skluzové lodě a ty v českém námořním jachtingu téměř nejsou. Letos jsem jel tedy pouze jediný závod, a tím byl Rolex Middle Sea Race. Jel jsem to již popáté, ale bohužel foukalo velmi málo a 6 krát jsme se ocitli v bezvětří. Jinak s týmem Tři sestry to bylo fajn, jako vždy a výsledek také nebyl špatný.
A teď to hlavní. Co malý Dáda?
Tak ten se narodil v květnu a musím říci, že je to něco úžasného. Úplně změnil žebříček mých hodnot. Strašně si to užívám. Proto chci být příští rok také více na Lipně, abychom byli celá rodina společně v přírodě u vody. Lucie je skvělá máma a na Dádovi je její péče znát. Pro mě tak ježdění na závody není problém, ale po pár dnech se už strašně těším domů.
Už chystáš Optimista?
Pokojík má Dáda vymalovaný loděmi, má spoustu jachtařských oblečků, ale Optimista zatím nechystám. Pokud bude chtít dělat jachting, což bych byl rád, tak ale stejně nevím na jakou třídu ho směřovat. Pro první dva roky je Optík ok, ale co dál? Děti dnes od malička milují adrenalin. Na horských kolech, na lyžích, atd. a vy je pak posadíte do necek na rybník, kde věčně nefouká. Optimist má smysl na moři, ale u nás to tak nevidím. Navíc, co se naučí? Věčně vylévat vodu, ovládat sprit a divnou plachtu na stěžni bez drážky. To už v životě nebude potřebovat. Důležité věci, jako kiking, cunningham a outhaul zde nefungují. Navíc tvar trupu je taky v budoucnu nepoužitelný. Už je to prostě stará loď. Argument, že se vyjezdí v poli, také na domácí půdě příliš neobstojí. Myslím, že dobře tu jezdí tak 5 lodí a ostatní se jen vezou a kopírují. To jej raději dám na něco akčního, nebo alespoň pro začátek na Fevu.
Ty tedy nejsi moc zastáncem tradičních lodí?
Určitě ne. V posledních letech šly technologie rychle kupředu a díky krizi se dostaly moderní prvky i na malé lodě. Přijde mi divné, že mladí kluci jezdí na zastaralých bečkách. A vlastně nejen mladí kluci. Na RS700 jezdí ve světě i chlapy přes 55 let. Jednomu je dokonce 58. U nás mají všichni představu, že trapézové lodě jsou jen pro mladé atlety, ale je to blbost. Vše tkví v technice jízdy. To samé u katamaránů. Tady mladí vybláznění kluci často nemají šanci. Je to o zkušenostech a o hlavě. Mistrovství světa i Evropy jela dokonce starší slepá kosatnice z Anglie a jela výborně. Trénuje 40 hodin v měsíci v sezóně a 20 hodin v měsíci v zimě. Když ji vidíte, jak letí s genakrem v trapézu rychlostí přes 20 uzlů, tak máte velký respekt. O to víc nechápu, že na našich málo větrných jezerech jezdí lidi na podplachtěných lodích. Je jasné, že je pak nebaví trénovat a jezdí jen po závodech. Svět jednoznačně směřuje k moderním lodím. Vidíme to dokonce i v tradičním Americkém poháru, který se začal jezdit na super rychlých katamaránech, které se vznáší na zahnutých ploutvých a mají křídlové plachty. Sám bych nejraději jezdil na létajícím Mothu, ale je to zatím příliš drahé.
Jak hodnotíš sezónu ostatních českých jachtařů?
Naprosto skvěle se představila Veronika Fenclová na olympiádě. Moc ji blahopřeji k tomuto výkonu. Také ostatní olympionici si zaslouží obdiv. Už jen účast na hrách dokazuje kvalitu závodníků. Viktor Teplý jezdil skvěle, Karel Lavický určitě nezklamal a Michael Maier už je prostě legenda. Je potřeba také vyzdvihnout výkony Tomáše Viky a Martina Trčky, který se koneckonců stal mistrem světa na Devoti One. V námořním jachtingu jednoznačně kraloval můj nástupce v Classe Mini Milan Koláček. Je ochoten jachtingu obětovat vše a je to zkrátka vidět. Snad se mu podaří i příští Transat. Vůbec nepochybuji o tom, že půjde dál, a že o něm ještě hodně uslyšíme. Co se týče závodních týmů, tak tu je prakticky jen jeden a to jsou Tři sestry. Je to drsná partička, ale pod vedením Milana Hájka má skvělé výsledky. Jedná se vlastně o jedinou ryze českou posádku a za to si týmu nesmírně vážím. Ty ostatní jsou kombinace česko – brazilsko – chorvatsko – italské. Jeden tým se dokonce průběžně skládá z mých oceánských kamarádů z Chorvatska, Slovinska i Velké Británie. Je škoda, že majitelé raději utrácejí za často i horší jachtaře z cizích zemí, místo toho, aby podpořili naše závodníky a závodnice.
Co plánuješ na příští rok?
Rád bych pořídil nový skif RS700 a odjel více závodů v zahraničí. Na Tornadu nás čeká evropský pohár a mistrovství Evropy v Rakousku a zejména mistrovství světa na Ibize. Co se týče námořního jachtingu, tak je to otevřené. Pokud vyjde čas, tak bych rád dal nějaký dvouposádkový závod na Classe Mini v Bretani a určitě se chystám na závody s týmem Tři sestry. Pokud bude nová skluzová loď, tak těch závodů pojedu určitě více. Snad vyjde čas i na regaty s RODOP týmem.
