Fashion designer Boris Hanečka

Na svůj první model si pamatuji velmi dobře. Byly to šaty na stužkovací ples pro mou kamarádku ze střední. V té době jsem nestudoval oděv ale keramiku. Právě tyto šaty přesvědčily mě i mé profesory, že je čas přejít z keramiky na módu.

Spíše je to provedení práce s linií a volby materiálů.

Svým způsobem byla moje tvorba vždy stavěná na podobných základech. S odstupem času bych řekl, že je to podobné jako u malby či jiného druhu umění.

Naposledy se projevily asi nejvíc v mé poslední přehlídce nesoucí název PARAZIT. Hrál jsem si s tématem vykrádání a kopírování v módě. Moje přehlídka na Fashion LIVE! byla složena ze 6-ti dílčích přehlídek. Každá z nich byla mojí interpretací jednoho ze slovenských kolegů designérů. Stal jsem se jakoby kreativním designérem v jejich módním domě.

Když tvořím kolekci, vždy pracuji s nějakým konceptem nebo s inspiračním zdrojem. Jiné to je při tvorbě na míru. Tam se snažím být nejprve pozorným posluchačem. Mám rád, když mi klientka řekne, že nesnáší červenou a odejde šťastná v červené róbě. Nikoliv protože bych jí ji vnutil, ale protože jí na červenou ukážu úplně jiný pohled.

Každoročně chodím na Ples v Opeře s mou múzou Lucií Hablovičovou. Zážitkem byla pro mě i spolupráce s Marinou Kráľovičovou, která je ve svém věku úžasnou vitální dámou.

Z českých dam spolupracuji velmi intenzivně například s Luckou Bílou a mám rád i dekadentní energii Jany Kratochvílové.

Slovenky mi připadají odvážnější a hravější. To může být samozřejmě dobré i špatné, protože v extrémním případě to může hraničit s kýčem.

Pokud není luxus spojen s názorem a vkusem tak je to jen slovo.