Jak to chodí v advokacii s Bořivojem Líbalem

Pokud bych měl o sobě říci pár slov, tak musím zcela jistě říct, že mám i přes těch 15 let advokátní praxe stále optimistický pohled na svět. V životě mám velké štěstí, protože mě právničina baví a současně se rád stýkám s inteligentními a příjemnými lidmi, přičemž tyto dvě věci se u mě často snoubí dohromady.

Odcházel jsem s týmem ze svého bývalého působiště a hledali jsme novou energickou advokátní kancelář, kam nastoupíme. Noerr byla jedna z mezinárodních kanceláří, s níž jsme vyjednávali a kde jsme vnímali, že nám to dává velký smysl na obou stranách. Dohromady nás přitom svedli zahraniční poradci, kteří společnosti Noerr pomáhají s růstem v rámci CEE.

Moje specializace jsou oblasti nákupu a prodeje společností včetně nemovitostí. Dále to jsou pak různé speciální oblasti jako poradenství privátní klientele a předním rodinným podnikům, kde se v poslední době často zaměřujeme na ochranu a daňové strukturování majetku či jeho předání z generace na generaci.

Přesvědčit potenciálního klienta, že za kvalitní a kreativní právní služby se stále platí. Někteří podnikatelé si myslí, že je zbytečně drahé najmout si zkušeného právníka s potřebnou specializací. Ale ti, co mají štěstí, často osobně zjistí, že ve svém důsledku vyšel vlastně dráž ten, kdo do ceny ani nemohl promítnout své zkušenosti a specializaci a navzdory jeho poradenství nebylo z dané situace vytěženo maximum. Jak se říká, když dva dělají totéž, není to totéž – a u našeho řemesla to platí rovněž.

Nevnímám vyloženě nějaký prototyp klienta, se kterým bych nerad pracoval. Úspěšní lidé s mnoha zkušenostmi mívají tendenci mít vlastní hlavu, ale to beru jako součást své práce – přesvědčit nejen protistranu, ale i vlastního klienta. Asi nemám rád arogantní a povýšené lidi, ale takové za klienty naštěstí nemám.

Tato otázka mě pobavila. Pravda je taková, že již skoro ani nevnímám hranici. Což je důkazem nejen toho, že jsem si vybral dobré povolání, ale že mám i skvělé kolegy a klienty, se kterými se cítím dobře a spolupráce s nimi mě baví. Od určité úrovně, kdy nesete větší odpovědnost, již pracovní vášeň nelze předstírat – nejen časové nároky na toto povolání jsou příliš vysoké.

Ty zásadní věci ano, ale uvědomme si, že každý řádný právník se na soudy připravuje, takže tomu, co tam probíhá, předcházely mnohdy hodiny a hodiny příprav. V hlavě samozřejmě není možné udržet celý právní řád, a proto existují různé specializace, kde právník nejen že zná pravidla obsažená v paragrafech, ale i sbírá zkušenosti a kontakty v průběhu celé své kariery.

Nevnímám žádnou zásadní změnu za těch 15 let, snad kromě různých kauz souvisejících s ochranou dat, která se díky moderním technologiím sbírají a vyhodnocují na každém rohu. Spíše vnímám více byrokracie, která je s prováděním různých úkonů v praxi spojená.

Na tuto otázku se z mé pozice špatně odpovídá, protože nejsem soudce, který by měl přehled o nápadu soudní agendy, ale z mé pozice vidím, že sporná agenda za poslední rok docela vzrostla. Strany vnímají soud jako již standardní kolbiště, kde se současně chtějí vyprofilovat vůči ostatním potenciálním narušitelům z řad jejich obchodních partnerů.    

Vzpomínám si na jeden kuriózní případ, kdy starší paní prodávala svou celoživotně budovanou společnost. Při tomto prodeji jsem ji sice zastupoval já, ale její pravá ruka byl její firemní právník, který u ní pracoval desítky let a kterému bezmezně důvěřovala. Fakticky jsem tedy měl klientku, která se v problematice prodeje společnosti orientovala špatně, a svěřila některá rozhodnutí svému firemnímu právníkovi, který se však z pochopitelných důvodu chtěl zalíbit novému majiteli, což se projevovalo i v pokynech a radách, které dával klientce v rozporu s mými doporučeními. Věděl jsem, že bohužel nemám dostatečnou důvěru na to, aby mi uvěřila, a bývalo by bylo i těžké jí kvůli složitosti související právní problematiky prokázat, že její právník již kope za protistranu. Byla to velká výzva ji ochránit a dotáhnout celý prodej zdárně do konce, když zájmy odlišné od jejích neměla pouze protistrana, ale i její vlastní lidé, kterým bezmezně důvěřovala a brala je za ty roky již jako rodinu.   

Jistě, nedělejte to, pokud máte tendence se brát moc vážně. Je to práce s lidmi, takže je v ní dán apel nejen na sociální inteligenci, ale i sebereflexi, a tím schopnost se zlepšovat a fungovat s ostatními.   

U mě to bude asi volný čas.