Jak si získalo Casino Savarin svou pověst

Lidstvo má od nepaměti několik neřestí, které se zákonitě nikdy nepodaří vymýtit. Jsou jimi sex, alkohol, tabák, hazard a aktuálně třeba sociální sítě. Zatímco v období První republiky bylo základem společenské etiky scházet se večer v klubech při dýmce, sklence dobré pálenky a u karetního nebo ruletového stolu, trendy posledních let poukazují na tyto vášně jako společensky nepřijatelné. A je to škoda! Vyprávět by mohla třeba Olga Scheinpflugová, osudová žena spisovatele Karla Čapka. Vraťme se společně do doby největší slávy republiky…

První republika nebyla pouze obdobím kultu prezidenta Masaryka, ale především symbolem bohatého společenského života. V období třicátých let tak vznikaly v Československu stovky veřejných společenských klubů, které měly za úkol pobavit a stmelit „novou“ českou společnost. Jen v Praze jich byly desítky. Zcela první pražský i český Společenský klub Na Příkopě založil tehdejší významný profesor estetiky Jaromír John. Poslání tohoto klubu bylo jediné – estetika a etika na prvním místě. Pražský klub dosáhnul takového významu, že do něj byl pozván při své cestě z Paříže významný hudební skladatel Igor Fjodorovič Stravinskij. Nejslavnější chvíle zažil Společenský klub Na Příkopě v roce 1932, kdy investigativní novinář Ferdinand Peroutka spojil síly s přáteli a vytvořil intelektuální klubovou odnož zvanou honosně „Táflrunda“. Peroutka, Poláček, Haas, Jiří Červený (zakladatel kabaretu Červená sedma), ministr Bechyně a mnoho dalších. A také jediná žena – Olga Scheinpflugová.

Často se zastavili i Voskovec a Werich. Předsedou byl Karel Steinbach, zvaný Kadelík. Klub měl své sídlo v prvním patře barokního Paláce Savarin (ulice Na Příkopě 10, Praha 1), podle něhož získal také svůj budoucí název Společenský klub Savarin. Už tenkrát účastníci klubu holdovali pravidelným karetním hrám nebo vůbec první ruletě ve střední Evropě (v Paláci Savarin tradice zůstaly dodnes, už víc než sto let se zde nachází Casino Savarin, které tak bylo právem označeno jako „nejstarší kasíno ve střední Evropě – už od roku 1905“). Úkolem Společenského klubu Táflrunda byl především „rozvoj společenské legrace“, a to i za cenu drobným ústupkům v etice, která byla nosnou myšlenkou původních společenských klubů. Možná to byl ten důvod, proč si zakladatelé klubu zvolili velmi zajímavé regule. Základním pravidlem klubu Táflrunda byl totiž velmi striktní zákaz vstupu partnerským párům. Do Táflrunda salonku prvního patra Paláce Savarin tak mohl vždy pouze jeden z páru, na což doplatil třeba známý český novinář a spisovatel Karel Čapek.

Nadšeně o Casinu Savarin vykládá třeba Adina Mandlová – „Titina“ Huga Haase, který ji tam vodil, a to ve svých memoárech vydaných v nakladatelství Škvoreckých 68 v Torontu. Štěstím „Kadelíka“ bylo, že emigroval již v roce 1938. A právě následný spokojený život v USA (za války i v uniformě US ARMY byl vyznamenán) mu přinesl další, zejména profesní úspěchy. Zemřel symbolicky na Silvestra roku 1990 v NY.

Hlavními tématy Táflrundy byly hazardní zábavní hry, divadlo, politika a literatura. Celé Táflrundě předsedal známý pražský gynekolog Karel Steinbach a členila se na sekci „pro pěstování tchánů“ s vedoucím Karlem Poláčkem, sekci „Marcelka“ s vůdkyní Olgou Scheinpflugovou a v nejdůležitější sekci „mariášníků a ruletníků“ řízenou právě Ferdinandem Peroutkou.

Ferdinand Peroutka byl dlouholetým přítelem Karla Čapka a pro svůj nový klub Táflrunda chtěl mnohem více než kamaráda Čapka získat kreativní ženu a vůdkyni Olgu Scheinpflugovou, známou českou herečku, spisovatelku, básnířku, dramatičku a hlavně osudovou ženu a budoucí manželku Karla Čapka. Ferdinand Peroutka dlouho přesvědčoval Olgu, aby se stala součástí nové společenské odnože klubu Na Příkopě. Ta odolávala Peroutkovi dlouhých sedm měsíců, až se Ferdinand Peroutka rozhodl pro velmi kontroverzní řešení. Jednoho letního červnového dne vyrazili s Karlem Steinbachem do Čapkova sídla ve středočeské Strži – v době, kdy Karel Čapek nebyl doma. Oba pánové doslova unesli Olgu Scheinpflugovou ze sídla ve Strži – nutno podotknout, že s jejím souhlasem, ovšem bez vědomí Karla Čapka. Jejich cesta směřovala přímo do Společenského klubu v Casinu Savarin v centru Prahy. Když se unavený Karel Čapek vrátil domů, několik hodin pátral po tom, kam jeho žena zmizela. Ta se vrátila rozjařená a veselá až v ranních hodinách společně s Peroutkou a Steinbachem, kdy všichni informovali Karla Čapka o účasti Olgy ve Společenském klubu Na Příkopě zvaném Táflrunda. Karel Čapek přijal informaci v klidu a s úsměvem. Podle pravidel Táflrundy to však znamenalo, že Karel Čapek, jako partner Olgy, měl do Klubu vstup přísně zakázán. Nikdy se tak do Táflrundy nepodíval, ve Společenském klubu Savarin byl však pravidelným hostem.

Klub Savarin se stal natolik prestižní a žádanou pražskou společenskou záležitostí, že v roce 1935 čítal téměř 600 členů! Táflrunda si však stále držela svoji unikátnost výběrem členů i originálním satirickým smýšlením. Hlavními členy Táflrundy byli nejen její zakladatelé Karel Steinbach a Ferdinand Peroutka, ale také politik Jan Masaryk, herec Hugo Haas nebo Jan Werich. V třicátých letech dvacátého století patřilo první patro Casina Savarin každý večer prestižní společností herců, novinářů, politiků i podnikatelů, kteří se bavili u karetních her nebo u ruletových stolů. Každý den bylo plno. Pravidelně se zde scházeli i členové pražského Rotary klubu, který sdružoval místní prestižní podnikatele se stejnými společenskými cíli. Ostatně do dnešního dne visí v pražském Casinu Savarin Na Příkopě unikátní malba, která zachycuje právě jedno historické jednání Rotary klubu.

Vlastníkem Paláce Savarin a místního kasína (klubu) v prvním patře se stala od roku 1911 obec pražská. Prvním zodpovědným vedoucím se stal estetik, výtvarný kritik, profesor, spisovatel a novinář Jaromír John, který kladl velký důraz na etické poslání klubu i na interní vybavení, a to i v takových detailech jako třeba ve zpracování popelníčků na místních toaletách. Podle dochovaných Pamětí Adiny Mandlové nebo Pamětí Juliuse Firta byli častými hosty Casina Savarin politik Jan Masaryk, který v soukromém salonku klubového patra pořádal i pravidelná setkání ve státních záležitostech – ne náhodou zde byla také recepce Prezidenta Masaryka pro amerického velvyslance v roce 1932.

Pravidelnými hosty pak byli herci Hugo Haas a zejména Jan Werich, který v Klubu Savarin údajně trávil veškerý volný čas při přemýšlení nad divadlem a filmem. Často a rád se nad těmito tématy setkával s hereckými kolegy z blízkého Stavovského divadla, i se známými politiky. Jan Werich si užíval v Savarinu, jako vášnivý kuřák, především večery s blízkými přáteli při své oblíbené cigaretě. Velmi často pořádal v prvním patře Paláce Savarin kulečníkové turnaje a uzavíral sportovní sázky na fotbalová i hokejová utkání s kamarády. Jan Werich byl dokonce několikanásobným klubovým šampiónem Savarinu v kulečníku. Společenský život Jana Wericha kořenily téměř s denní pravidelností partičky mariáše a zejména ruletový stůl, který považoval za čistou zábavu, nikoliv za hazard. „Moudrý člověk se baví, hloupý člověk hloupne,“ říkával Jan Werich o principu hazardních her. Často si přisedl k ruletovému stolu i Jan Neruda, který měl dokonce nastavenou pravidelnou hodinu odchodu z Casina Savarin (stejně jako z Hostince U Ježíška) – přesně v jednu hodinu ráno.

V roce 1935 začala Táflrunda postupně omezovat svoji činnost. Hrozil totiž nástup fašismu a předmětem veřejných debat začala být zcela odlišná témata. Tato situace postihla i volnou mysl Ferdinanda Peroutky, který začal zlomyslně a nepravdivě napadat v médiích Karla Steinbacha. Táflrunda se zcela rozpadla v roce 1938 smrtí Karla Čapka. První patro Paláce Savarin přestalo být na pár let symbolem společenského života a začalo být místem setkávání německých generálů a utajených schůzek Gestapa.