Jak vypadá život hudebníka s Radimem Flenderem

První kapelu, kterou jsem založil se svým kamarádem, asi tak v pětadvaceti, se jmenovala Ratolest, s níž jsme hráli moje písničky, to nám vydrželo asi tak rok. S odstupem tak asi deseti let jsme založili zábavovou kapelu Hwězdná Pěchota a s ní hráli na svatbách a oslavách. Dnes mám okolo sebe pár skvělých mladých muzikantů a musím říct, že ta jejich energie je super. Takže na vaší otázku – jedu spíš sólovou dráhu, nicméně za velké podpory skvělých muzikantů.

Jak jsem říkal, již po vojně jsem potkal jednoho kluka, který potřeboval kytaristu a zpěváka. S ním jsem obešel snad všechny hospody v Praze. Hráli jsme každý den a byla to fakt super jízda. Svět a holky nám ležely u nohou. Nicméně přelom do profesionálního světa má na svědomí má spolužačka ze základky, která mě donutila ve 42 letech jít na konkurz do muzikálu. Vzhledem k tomu, že potřebovali boxera, tak mě opravdu vzali. Až pak zjistili, že umím i zpívat a já zjistil, že mě strašně baví hrát, takže již nebylo cesty zpět a muzikálový svět mě zcela polapil. Nicméně, jak se ptáte na vzory v rodině, tam je třeba zmínit mého strýce, který hrával, a vlastně dodnes hraje, na kytaru a byl asi tím, kdo mě nasměroval ke kytaře.

Být trpělivý, a pokud se týká autorské tvorby, tak krotit ego. V muzice je všechno tak nějak zvláštně nepředvídatelné, až mystické. Napíšete písničku, o níž si myslíte, že je to hit, a ono prd. Pak napíšete kravinku a lidem se to líbí. Je to opravdu asi o tom psát a nabízet ku poslechu, ať si lidi vyberou.

Ano. Hraji v pražském divadle Kalich a v plzeňském DJKT. V Kalichu mne můžete vidět v úžasném muzikálu Voda (a krev) nad vodou. Ten je plný písniček skupiny Elán a v Plzni hraji v muzikálu Billy Elliot. Velmi silný příběh Billyho dokresluje muzika Eltona Johna. Taky krásný muzikál. Další muzikály zatím zkoušíme.

Nejraději mám asi Stanice Svět. Tato písnička mne dostala do podvědomí. A to i díky Lucii Vondráčkové, které se tak líbila, že jí se mnou nazpívala a zařadila i na své album Růže. Všechny písničky jsou jako mé děti, ale například taková písnička Zakletá v záclonách, kterou nazpívala Anička Slováčková, ta se mi, myslím, taky povedla.

Ano. Již zmíněná písnička Stanice Svět získala ocenění „Zlatá česká dvanáctka“, kterou uděluje Český Rozhlas za 12 týdnů v hitparádě. Několikrát byla první a nakonec zůstala v hitparádě celých 52 týdnů, za což si odnesla ocenění železná dvanáctka, za nejdéle setrvávající píseň roku. Mám z ní opravdu radost.

Album jsem zatím vydal jedno, a to album Stanice Svět. Nicméně jsem již za půlkou výroby nového alba, které by mohlo vyjít na jaře příštího roku.

Budoucnost bych rád viděl ve světle ramp. Ať už muzikálových, či koncertních. Kontakt s publikem je opravdu opojná droga. Na to mě upozorňoval v začátcích můj kolega Olda Kříž a měl velkou pravdu.

Luxus.... zvláštní slovo. Je v něm trochu jiskrnosti křišťálových lustrů, ale i temnoty. Luxus vnímám jako možnost dopřát si něco, co nepotřebuji, ale udělá mi to dobře. Mnohdy však lidé v honbě za luxusem obětují svou svobodu – půjčky, manželství z rozumu, více zaměstnání, které nás netěší. Proto já dnes vnímám jako luxus být šťastný. Pochopil jsem, že peníze štěstí nenesou a jsem spokojený s tím, co mám. Jezdím sice 25 let starým autem, ale do práce, kterou miluji a jsem v ní šťastný.