Jaký život má operní pěvkyně Markéta Fassati

Klavír byl dominantou našeho bytu na Starém Městě na Praze 1, kde hudba zněla neustále. Knihovny byly plné not a partitur, jelikož tatínek byl velmi uznávaný sbormistr a dirigent. Maminka učila hru na klavír a zpívala v akademickém sboru, který během vysoké školy tatínek vedl, a tam se i seznámili. Tak uznáte, že jsem měla svůj životní úděl a poslání nastavený hned od narození :-) Rodiče mě s láskou podporovali a maminka dodnes chodí na mé koncerty. S tatínkem jsme toho hodně prožili na světových pódiích, protože jsem měla to štěstí zpívat pod jeho dirigentskou taktovkou. Letos by oslavil 80 let. A věřím, že by na mě byl pyšný.

Říká se, že zpěv je pro člověka to nejpřirozenější. Však děti, které ještě neumí mluvit, tak napodobují zvuky, broukají si. A úplně bez ostychu. Naopak jim to dělá radost. A to je ta pointa! Emoce. Je běžné, že máme emoce a životní situace spojené s hudbou, vůní, výtvarným uměním. A do emocí spadá i strach a obavy. Tak možná proto. Ale všem doporučuji zkusit ostych odbourat a ponořit se do té dětské radosti. Ať už při samotném zpívání, nebo poslechu hudby jako takové.

Jsou jazyky, které jsou zpěvné a jiné, které jsou tvrdší na výslovnost. Všimli jste si, že když hovoří jižan italsky nebo španělsky, že u toho skoro zpívá? Prožívá mluvení samotné, doplňuje výraznou gestikulací. A to se projevuje i při zpívání. Ovšem zastávám názor, že každý jazyk v sobě má něžnost a lyriku. Zpívala jsem snad ve všech evropských jazycích, ale i asijských - čínsky či japonsky. Když jsem byla malá, stěžovala jsem si, že mi přijde mé jméno takové tvrdé. A rodiče vždy říkali, že jde o to, s jakou něhou se to vysloví. A to platí i u jazyků. Má oblíbená řeč je ta, kterou alespoň částečně ovládám a mám s nimi spojené zážitky. Tedy čeština, italština, angličtina, španělština, němčina, ruština… mohla bych jich vyjmenovat opravdu mnoho :-)

Jsem velmi aktivní člověk se spoustou nápadů. A jsem netrpělivá. Takže vždy jednám hned a plánuji hodně dopředu. Vymýšlím různá neobvyklá propojení. A než se naději, mám hotový základ projektu, logo, web. Stejně vznikl i mezinárodní projekt Fassati Art Festival, kde se potkává hudba, architektura, výstavy, degustace a benefiční část. A během covidu vznikl český projekt Kostelní slavnosti, kde zase online představujeme ve spolupráci s Prahou 1 kostely - od historie místa a duchovní život v něm, až po koncert. A má to velký ohlas, za což jsem šťastná! A má to vždy jedno společné - připravuji to s týmem lidí, kde se podporujeme navzájem a můžeme si důvěřovat.

Ráda bych řekla, že u zpěváka je nejdůležitější jen hlas. Ovšem úspěch je podle mě soubor mnoha faktorů. Základ je píle a talent, pak i intelekt, sociální inteligence, štěstí, manažerské schopnosti, být včas na správném místě, mít podporu rodiny, nevzdat se, mít správnou povahu a ve finále i na jevišti dobře vypadat a mít herecké vlohy. A úplně nakonec to celé musí působit, že je to dar od Boha a že to jde samo. Takže ano, je prima mít manažerské schopnosti, ale i celou řadu dalších schopností. Snad jsem tímto neodradila někoho od nápadu být profesionálním zpěvákem! :-) Je to nádherné poslání! Ale náročné.

Jsou to projekty, které jsou vždy něčím výjimečné. Kolikrát to jsou solitéry ve svém oboru. Pamatuji si, jak jsem poprvé před několika lety představovala Fassati Art Festival, který se odehrával v Rudolfinu. Ovšem v jiných částech budovy, než jsme zvyklí. Od výstavy ve foyer, po koncert s mým orchestrem Fassati Ensemble, po catering, který poprvé připravovala Potravinová banka ve spolupráci s šéfkuchařem Jakubem Reimitz. To vše v dress code black tie. A jaké to bylo? Skvělé! To samé bylo s premiérou Kostelních slavností. Poprvé celé koncerty jen online, v době covidu. Praha prázdná, lidé měli strach a obavy. A nakonec jsme vždy splnili epidemiologická opatření, vedení Prahy 1 nám zůstalo nakloněno a mohli jsme obohatit milovníky duchovního a hudebního života přes monitory.

S ředitelkou Věrou Doušovou nás pojí letité přátelství, nesmírně si jí vážím a obdivuji. Pomáhám, jak to jde, jak mohu, a ve formě, která je zrovna potřeba. Minimálně jednou za měsíc vezu plné auto věcí, které banka potřebuje pro své klienty. Pomáhají mi v tom i mé kamarádky, které též propadly kouzlu být užitečný a plnit dobré skutky. Potravinová banka je stálým partnerem Fassati Art Festivalu. Jezdím na sbírky potravin, pomáhám s organizací, když je potřeba.

Víte, je obohacující, když člověk může nějak pomoci jinému v nesnázích. Nebrat, ale i dávat. Zní to jako klišé, ale je to tak - doporučuji to zkusit. Ovšem můj poznatek je ten, že Češi jsou laskaví. Podívejte se, jak jsme schopni se semknout, když je potřeba. Jasně, máme jako národ v některých směrech velké rezervy, ale zrovna ta laskavost je mnoha Čechům vlastní.

Plánuji letní koncert v centru Prahy, pak mám letní koncerty v Itálii a od září opět Kostelní slavnosti a v říjnu galavečery v rámci Fassati Art Festivalu. Poté koncerty v Lichtenštějnsku, Maďarsku a velké množství vánočních vystoupení po Čechách. Věřím, a upřímně doufám, že žádná další vlna nepřijde a budeme moci opět žít kulturně.

To je vynikající otázka! Znamená pro mě mnoho - od toho žít krásný život plný lásky, být milující manželkou a maminkou, mít co dobrého jíst, hezky bydlet, mít se o koho opřít, s kým vypít dobré víno, komu se vyplakat na rameni, s kým se smát, být svým pánem, užívat čas tak, jak se rozhodnu, cestovat, těšit se, tvořit, dýchat čistý vzduch a pít křišťálovou vodu… ale upřímně i jezdit autem, které se mi líbí… ano, jsem nenáročná :-)