Jana Merunková: Fundraising mě prostě baví…

V oblasti fundraisingu se pohybuji sedmnáct let. Ještě delší mám zkušenosti z podnikání. A mohu říct, že principy úspěchu jsou všude stejné. Člověk musí věřit tomu, co dělá a proč to dělá. Musí zachovávat etické principy v jednání s partnery a musí mít zdravou pracovní morálku. Fundraising je na jednu stranu poslání, protože získávání peněz pro dobročinné účely je ušlechtilá činnost, na druhou stranu je to práce jako každá jiná. A kdo udělá vše potřebné, dosáhne výsledků, které očekával. Ráda říkám, že fundraising je třešinka na dortu obchodních dovedností. Také je to výzva, a to mě baví…

Dárců je hned několik skupin. Každá z nich si vybírá určitou formu a výši podpory. Myslím, že klíčové je rozhodnout se, jestli budeme využívat všechny tyto skupiny, nebo budeme cílit jen některou z nich. Podle toho je potřeba zvolit komunikační prostředky. Jsou organizace, které využívají drobné dárce a zaměřují se na formu veřejných sbírek, pravidelných drobných příspěvků nebo jednorázových drobných darů. Někomu vyhovuje spíše cesta přes firemní podporu a spolupráci s nadacemi. Administrativně nejnáročnější jsou granty z eurofondů a státní příspěvky. Cílem asi každé neziskové organizace je získat podporu klíčového dlouhodobého dárce, který se stane strategickým partnerem. Ať už ale zvolíme kteroukoliv ze skupin, považuji za důležité, abychom si vybírali dárce transparentní, kteří své příjmy získávají legálně, eticky a v souladu s hodnotami vaší organizace.

Za sedmnáct let, co se fundraisingu věnuji, jsem viděla několik zásadních změn. Do roku 2000 dárci zejména „upláceli“ své vlastní svědomí, případně více sponzorovali, než darovali. Ti první dali peníze a nechtěli nic moc vědět, natož aby někam přišli. Ty druhé víc než výsledek práce lidí z neziskovky zajímalo, kde budou mít umístěné logo, jak budou vidět. Já tou dobou pracovala s handicapovanými dětmi a bylo velmi složité přesvědčit dárce, aby se chtěli potkat s těmi, které podporují. Měli pocit, že zaplatili a víc bych po nich chtít neměla. Pár let nato, se obecně propíralo téma, že neziskovky fungují jako „pračky na peníze“. Takže se začali lidé víc zajímat o to, jak fungují organizace i uvnitř. Také se více zajímali o účel využití peněz. Poslední velkou změnu vnímám tak od roku 2010. Lidé se začali skutečně věnovat významu společenské odpovědnosti. Dárci se stali skutečnými partnery pro neziskový sektor a společně tak mohou naplňovat jeho smysl.

Myslím, že za největší úspěch mohu považovat to, že někteří dárci podporují projekty, pod kterými je podepsané mé jméno, i více než deset let. S dalšími významnými dárci tuto dlouhodobou historii spolupráce právě budujeme. Vaše jméno je vaše značka a jsem ráda, že pro řadu z nich je mé jméno záruka řádného správcovství. Jedním z mých oblíbených veršů z Bible je Matouš 25:21, kde Pán svému služebníkovi říká: „Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým.“ A tohle považuji za skutečný úspěch.