Jana Vyhlídalová

V posledních letech v korporaci jsem se zaměřovala a bavil mě prodej. Takže mi spíš pomohla ta kombinace marketing-obchod a dnes jsem spíš prodejce než marketér. Navíc jsem z korporace věděla, že k výkonu potřebuji dobrý tým, takže na tom vše stavím.

Protože Adam.?S narozením syna se mi prostě změnily obzory a hodnoty. Hraček na trhu je spousta. Ale není spousta těch, které dítě podpoří v jeho vývoji. Všechny hračky, které nabízíme, mají přesah do úrovně dětské psychologie, logopedie, motoriky a dalších oblastí, které dítě v dané chvíli potřebuje rozvíjet. A já mám to štěstí, že to v těch hračkách vidím a přesně vím, proč je pro dítě/rodiče a třeba i specialistu v dané vývojové oblasti důležitá.

Tak různě. Na veletrzích nebo různých akcích. Některé z nich si vyrábíme sami. A navíc i v zahraničí dobře fungují reference, takže už se nám dost často stává, že nás oslovují ostatní dodavatelé, protože ví, jak fungujeme s jejich kolegy.

A tak tento rok rozjíždíme edukační část Kidtown Edu, zaměřenou na vzdělávání, resp. vhodné výukové pomůcky. Je to vlastně taková návaznost na hračky. Nevidím důvod, proč by si dítě nemělo „hrát“ ve chvíli, kdy se učí a jsem přesvědčená o tom, že by mu učitel/škola měla toto „hraní“ umožnit. V tom je skvělá Adamova paní učitelka. Ta dá dětem ve skupinách kostky, skupina hodí číslo a dělá tolik dřepů, co je na kostce. Druhá skupina totéž s druhou kostkou. A pak dají kostky k sobě a všichni dělají dřepy, které jsou na obou kostkách dohromady. Prostě geniální způsob, jak učit sčítání a navíc zapojit pohyb. A hlavně zábavu. Adam mi to pak doma vypráví a já to vyprávím dál.

Protože kolem sebe i díky prodeji našich rozvojových hraček vidím děti, které se bez pomoci jiných neobejdou, krok po krůčku ve mně zrál nápad, jak jim pomoci. Nejdřív jsem jim pomáhala vlastními silami, ale nakonec mi jako jediná správná volba a vlastně další přirozený vývoj přišlo založení Nadačního fondu Kidtown.

Ve stanovách máme podporu dětí. A je jedno, jestli jsou postižené, zdravé nebo talentované. Od narození podporujeme Pavlíka, kamarádky syna s parézou pravé ruky. Potom Demosthenes, centrum komplexní péče v Ústí nad Labem. Vždy se zabýváme tím, aby daným dětem naše hračky pomohly, posunuly je ve vývoji a rozvíjely je. Což je v souladu s naší filozofií – hračky pro rozvoj dítěte. Samozřejmě kromě hraček přispíváme i finančně.

Slovo odpočinek mi moc neříká. Nejvíc si odpočinu ve chvíli, kdy vymýšlím nové věci a je jedno, jestli při tom ležím na lehátku u bazénu nebo sedím v kavárně. Jsem „nakopávač“, takže mne vymýšlení nových věcí vyloženě nabíjí. Ale jsou i další aktivity, které mne baví a dělají mi radost. Samozřejmě syn Adam, ten mi zcela změnit život. Spolu trávíme čas, jezdíme na kole, lyžujeme, sportujeme. A už se těším, až se mnou začne běhat. Odpočinu si i u dobré knížky a na houbách v lese vážně přestávám myslet na práci a vypnu :). A kde čerpám energii? Bude to znít možná blbě, ale z lidí. Ráda se potkávám s lidmi, jsem naprostý extrovert. Inspirují mě, nabíjí a dávají sílu do všech bláznivých nápadů, do kterých skáču rovnýma nohama. Náš finanční ředitel dostává osypky vždy, když řeknu slovo super a kolegyně v obchodě se strachují, s čím zase přijdu.

Mít možnost dělat věci, co mne baví. Moci realizovat své nápady, ať jsou jakkoliv bláznivé. Dřív pro mne luxus znamenalo značkové oblečení nebo hodinky. To je mi teď stejně k ničemu, protože když přijde deset palet zboží, tak jdu a skládám je. Zas je pravda, že jsem nikdy neměla takové svaly na rukou jako teď:).