Marek Hoffmann od přírody k autům aneb Aby člověk mohl dělat něco dobře, musí to dělat rád

Nevím, jestli zrovna vlajkovou lodí. Každopádně se tomu v současné době velmi intenzivně věnujeme, ale myslím, že informace o voze jsou všude dostupné a nic nového vám k tomu už asi neřeknu. Snad jen dodám pro zájemce, že jde o novodobé vozidlo dle původní Škody 200 RS a prohlédnout si jej můžete na www.hoffmann-novague.com. Můj otec založil firmu v roce 1990 a prvotně vyráběl náhradní díly na zemědělskou techniku. Pak přibyly motokáry, odtud bylo blízko k veteránům. V roce 1993 získal první zakázku od Škody Mladá Boleslav a firma byla na světě.

Zajímavá otázka. Rozhodně je v tom hesle obsažena filosofie naší firmy. Chceme dělat věci, které mají smysl a zatím se nám to, díky bohu, daří. Nejde jen o prototypy vozů, ale vyrábíme i některé díly pro letecký průmysl a další věci. Ale to je spíš jen okrajová záležitost. Prioritní je pro nás projektová kusová výroba, resp. malosériová. Firem, s nimiž spolupracujeme, je již pěkná řádka. Mezi těmi hlavními bych jmenoval Škodovku a Bentley, ale ani ty ostatní nejsou méně důležité. Dodáváme i všem německým automobilkám, jakými jsou BMV, Opel, Mercedes, Audi a další. Když funguje spolupráce k oboustranné spokojenosti, ocení to především zákazník.

Každopádně je vyrobení celé karoserie na zakázku výjimečné, přesto jsme jich dokázali vyrobit a dodat řádově desítky. Získat zakázku na dodání celé karoserie je velmi složité. Těch podskupin od nás odešly však stovky až tisíce kusů.

To je vlastně každá zakázka. Každá je jiná, a tudíž originální. Spolupracujeme s vývojem automobilek a ten vývoj jde neustále dopředu. Každý má samozřejmě své představy. My musíme zakázku zhotovit tak, aby byla perfektní, dodaná v termínu a ještě jsme na ní něco vydělali. Zatím se nám to vždycky podařilo. Protože jsem si postupně prošel mnoha funkcemi ve společnosti, abych poznal problematiku výroby do detailu, byla i tohle moje starost. Ale je to období zhruba před pěti lety. Dnes už je moje funkce jiná.

Momentálně se zabývám strategickým rozvojem firmy, ale prošel jsem všemi stupni. Ve firmě jsem začínal na dílně. Pak jsem vedl menší skupinku zaměstnanců a postupně, tak jak rostla firma, jsem rostl i já. Dnes jsem ve společnosti dvacet let a můžu říct, že jsem si zkusil všechno. Celou dobu se učím novým věcem a to je to, co mě na tom baví. Není to stereotypní práce. Ještě před dvěma lety jsem působil jako ředitel, ale funkce jsem se vzdal, abych mohl být strategickým ředitelem. Obnáší to zase nová poznání a vzdělávání se, a to mě žene dopředu.

Tím hlavním plánem, který bychom rádi zrealizovali v termínu roku až dvou, je vybudování nové výrobní haly. Ta bude robotizovaná a podskupiny karoserií či celé karoserie se budou stavět na roboticky vybavených linkách. V tomto záměru máme spoluinvestora, jímž je slovenská firma Matador. Založili jsme kvůli tomu novou společnost a podílíme se rovným dílem. Rádi bychom stavěli karoserie jak pro prototypy, tak pro malé série speciálních vozů.

To bohužel ne. Po základní škole jsem přešel na gymnázium a maturoval z matematiky a fyziky. V té době mě zajímala především příroda, tak jsem myslel, že půjdu spíš tímto směrem. Začal jsem studovat ochranu životního prostředí se zaměřením na chemii životního prostředí. Končil jsem v roce 1996, ale to jsem již zhruba dva roky věděl, že moje cesta bude jiná. Konkrétně tedy v rodinné firmě. Po skončení mých studií jsme založili s. r. o. a do roka se firma stěhovala do své první výrobní haly. Ale dodnes si rád zajdu do přírody, ať už sám nebo s blízkými.

To určitě je. Mám rád procházky nebo i větší túry. Dříve jsem se věnoval ornitologii, takže při pobytu v přírodě můžu pozorovat i ptactvo a připomenout si, co už jsem všechno zapomněl (smích). Taky jsem se coby náctiletý věnoval veslování a myslel jsem si tehdy, že to budu dělat vrcholově. Nakonec tomu tak nebylo, ale kondici si jakž takž držím. Dvakrát týdně si jdu zaběhat a občas si střihnu i nějaký další sport. Nejsem sice žádný supersportovec, ale na gauči taky neležím (usmívá se).

Děti mám tři. Dvě jsou již dospělé, dceři bude na podzim dvacet, právě se chystá na vysokou školu a ráda by se stala psycholožkou. Synovi je osmnáct. Ještě máme doma dvouletého benjamínka, ta se za rok chystá do školky (smích). Manželka je momentálně na mateřské dovolené.

Ne, manželka je herečka. Před mateřskou působila ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, kam nastoupila hned po konzervatoři a i při prckovi občas přijme nějakou filmovou či divadelní nabídku. Aktuálně natáčí novou pohádku Zdeňka Trošky. V rodinné tradici naší firmy bude zřejmě pokračovat syn. Aspoň si to tak s tátou myslíme. Pokud bude chtít ve firmě pokračovat, projde postupně všemi úseky a odděleními. Tedy stejnou cestou, jakou jsem šel já. Pokud ho život zavede jinam, bránit mu nebudeme. To by nic dobrého nepřineslo. Aby totiž člověk mohl dělat něco dobře, musí to dělat rád.

Luxusem je pro mě možnost řídit si život podle vlastních představ, a svoboda umožňující dělat rozhodnutí dle mého osobního názoru a přesvědčení.