O advokacii, architektuře a designu s Gabrielem Achourem

Jde o ryze českou advokátní kancelář, která se specializuje na určité obory. Svým hlavním zaměřením jde spíše o transakční advokátní kancelář. Velký důraz je kladen na odbornost a profesionalitu.

Zkušenosti jsem získal u skutečných odborníků. Pokud máte možnost své profesní začátky strávit se skutečnými mistry, je to dar, ze kterého posléze žijete celou kariéru. Ten základ získáte, pak to už jen pilujete. Samozřejmě mě ovlivnil i můj studijní pobyt v Londýně, neskutečně mě to posunulo, byl to pro mě jiný svět, jiný právní systém, jiné uvažování a jiní lidé. Ta mezinárodní komunita byla přínosná. Bylo to zejména jiné vnímání práva, na které jsem nebyl zvyklý. Na Londýn vzpomínám rád, měl jsem možnost město prozkoumat skrz na skrz, často jsem cestoval mimo město, poznal venkov a další města. Dodnes se vždy těším třeba do Cambridge. Víkendy jsem téměř vždy trávil na anglickém venkově. Bylo to pro mě inspirativní období. Velmi mě rovněž profesně ovlivnila německá právní nauka a jejich uvažování. Jejich styl je mi blízký, není teatrální, jde se po podstatě věci, je tam znát více ten teoretický a akademický základ, který ovšem není na škodu. V principu se v právu musíte učit průběžně a neustále. Je to nekonečné učení se. Pravdou však je, že jakmile znáte principy a možnosti řešení, znáte i možné legislativní budoucí úvahy. Zkušenost v právu se projevuje tím, že zkušení umí oddělit podstatné od nepodstatného a nastolit správné otázky. Je dobré ještě najít správné odpovědi. Základem je ale nastolit ty správné otázky. Pokud jsou položeny špatné otázky, je v principu úplně jedno, zda odpověď na ně je či není správná.

V principu hodně na fúze a akvizice, developerské projekty, výstavba dopravní infrastruktury, soudní spory a rozhodčí řízení, veřejné zakázky, veřejnou podporu, soutěžní právo a v poslední době i mediální právo (v tomto oboru máme skvělou kolegyni). Samozřejmě, že základní obory musíte znát, třeba pracovní právo, trestní právo, rodinné právo apod., ale úzká specializace na ně u nás není.

Víte, já na hesla moc nevěřím. Znám v různých oborech mnoho firem, která mají různá líbivá hesla, všichni mají určitá řešení a určité dimenze, často hesla dokonce mění, bohužel v některých případech je ale skutečný obsah firmy trochu odlišný od hesla nebo heslo nevědomky popisuje reálnou vnitřní situaci, ale v jiném smyslu než jak se heslo tváří. Skutečné heslo musí být mezi řádky, ve Vašich dokumentech a ve Vašem přístupu. Vážíme si spolupráce s našimi klienty a je nám ctí se aktivně podílet na jejich růstu. Uvědomujeme si, že naše doporučení mohou hrát klíčovou roli při rozhodování klientů v souvislosti s jejich investicemi. Základem je poskytnutí kvalitní vysoce odborné právní služby a identifikace případných rizik. Věnujeme proto výraznou pozornost již přípravným fázím sporů či transakcí. Klademe důraz na právní vynalézavost, obchodní důvtip, flexibilitu a jasnou a přímou komunikaci s klientem. Hledáme pragmatická řešení založená na našich zkušenostech, včetně znalosti mezinárodních transakčních standardů. Musíte mít insight do oboru, ale nejen do teorie, musíte znát judikaturu, rozhodování v obdobných věcech na vyšších instancích, a to nejen v tuzemsku. Musíte znát hlavní hráče v průmyslu, reálnou praxi v daném odvětví. Advokát by měl znát i situaci na světových trzích, umět diskutovat, předjímat trendy. Je toho hrozně moc.

Každé ocenění vnímám jako závazek do budoucna. Je to poděkování od klientů a je mířeno hlavně kolegům. Osobně si na žádné ocenění nepotrpím. Každé hodnocení kohokoli je vždy subjektivní. Samozřejmě jsem rád za každé ocenění, ale opravdu žádné ocenění samo o sobě klienta nepřinese. Základem je vždy vysoce kvalitní práce a dodržování vysokého etického standardu.

Jsou to zejména různé transakce. Typicky koupě nějaké výrobní společnosti nebo developerského projektu, spíše komplexní transakce. Nebo když chce klient revitalizovat určitou lokalitu a nastavit komplexní právní vztahy. To je vždy zajímavé. Hodně děláme i na právních stanoviscích, to je také velmi zajímavé. A samozřejmě i obchodní spory. Pozoruhodná práce je např. na vzorových smlouvách, to mě vždy bavilo. Máme rozsáhlé zkušenosti s dohodami o narovnání, to je vždy komplikované.

Kancelář působí v České republice, máme však i mezinárodní transakce, tedy mimo území České republiky, často i podle cizího práva. Vzpomínám si, jak jsem hned druhý den po založení kanceláře letěl na jednání do Paříže, velmi zajímavý obchodní případ. Nebo např. pracujeme pro významný start up z Evropské unie, velmi zajímavá práce. Dostáváme standardně zajišťovací transakce u syndikovaných úvěrů, které se zajišťují aktivy v České republice. U velkých transakcí v zahraničí, kde je nezbytné mít i lokální právní zastoupení, spolupracujeme s konkrétními advokátními kancelářemi, kde jsou buď osobní vazby nebo doporučení. Roste počet právních služeb požadovaných z ciziny, dost často z Německa, ale např. poskytujeme nyní právní poradenství pro významného slovenského investora v jeho sporech na území České republiky. Jsme tam jako „second opinion“.

Svým způsobem je každý případ zajímavý. Nelze vlastně ani určit, co je nejzajímavější. Řešili jsme např. právní problém přípustnosti podávání žalob ze strany občanů měst a obcí. Zde jsme zastupovali významného mezinárodního investora a byli jsme úspěšní u Nejvyššího soudu. Bylo to precedentní rozhodnutí. Jindy jsme řešili zajímavé spory v oblasti mediálního práva, vyhráli jsme tři spory za sebou – velmi komplikované. Zde jsme měli výhodu, že pečlivě zkoumáme judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, takže myšlenkové směry známe s jistým předstihem. Pamatuji si, jak jsem před klientem řekl, že spor bude o dvou slovech žalobce, nikdo mi tehdy nevěřil. A soud tak přesně rozhodl. Bylo to velmi zajímavé sledovat. Jindy jsme řešili velmi zajímavé precedentní řešení propojení podzemní stavby a horní stavby na povrchu. Zajímavé byly i spory ohledně nájmu a pachtu, to jsou velké výzvy. V případě pachtu hrozila v určité době aplikace koncesního zákona, často i neplatnost smluv. Zajímavý spor, který nyní zastupujeme, je spojen s otázkou, zda investicí do vlastního majetku schválenou radou města lze porušit povinnost péče řádného hospodáře. Objevil se ojedinělý právní názor, že např. provedená rekonstrukce budovy nezhodnocuje nemovitou věc v celé výši investice, a proto jde v rozsahu rozdílu o škodu. Vždy jde o zajímavé právní okruhy, které řešíme. Máme rádi složité spory a témata, baví nás to, máme k tomu odborné kapacity. Navíc spolupracujeme s předními odborníky z akademické sféry.

Komplikované a komplexní případy, a samozřejmě také případy, které jsou dobře honorované. Mě baví složité věci, hledání jiného úhlu pohledu. Mám rád průkopnické cesty, často i tzv. „ražení judikatorních štol“. Vůbec se nebojíme konfliktů, to je jen kolorit. Občas je třeba jít i do nových oborů. Trh znám poměrně dobře, takže vím, kdo je reálně dobrý a kdo je skvělý. Mám rád, když se nastaví strategie, když se popíší rizika a alternativy řešení. Vždy si kladu otázku, jakou má druhá strana alternativu. V dnešní době bez hluboké znalosti judikatury nelze cokoli úspěšně zastupovat. Nestačí jen česká judikatura, je třeba zkoumat i evropská rozhodnutí. Hodně inspirativní je třeba Evropský soud pro lidská práva. Pro náš kontext, nutno průběžně rešeršovat i německou a rakouskou judikaturou. Důležitá je strategie, nastavit strategii, mít alternativy, vědět, kdy je čas na kompromis a kdy ne. Důležité je i pečlivě číst argumenty druhé strany, často se stává, že v těch argumentech jsou neuvěřitelné právní chyby. Občas nás to zaskočí, co někteří dokáží napsat. Stačí jedna chyba v právním úsudku, která je schopna znevěrohodnit celou argumentaci.

Děkuji, skvělý dotaz. Možná k tomu patří i výtvarné umění. Jsou to obory, které jsou koníčkem, nic víc. Ale taková ta srdcová záležitost. To jsou obory, které vyvažují ten často až nelogický právní svět, jakkoli v právu logika je, ale jiná než v matematice. V ekonomice je jedna plus jedna dvě. Nemůže být jiný výsledek. V právu to je někdy dva, ale někdy tři, někdy minus deset. V tom je právo složité. O architektuře rád čtu, znám mnoho krásných staveb. Ale moje oblíbené stavby jsou trochu jiné. Všichni Vám budou pět ódy na Loosovu vilu nebo na vilu Tugendhat. Jasně, jsou to krásné stavby, ale obávám se, že jsou s nimi spojeny i určité příběhy a že původním majitelům moc štěstí a radosti nepřinesly. Raději mám jinou architekturu, Alvar Aalto, Frank Lloyd Wright, to jsou mistři, jejichž díla studuji poměrně dost intenzivně. Vím o nich hodně. O každé z jejich hlavních staveb bych mohl vyprávět dlouhý čas. Mám rád stavby Jaroslava Frágnera na břehu Sázavy v Nespekách, třeba vila Orvila je pro mě vždy fascinující tím jak profesor Frágner interpretoval Wrighta a jeho tzv. prérijní domy v české krajině. To nebyl lehký úkol. Aalto, úžasné stavby, kdo navštívil některou z jeho staveb, ví o čem hovořím. Absolutně obdivuji minimalistu minimalismu Johna Pawsona. Rád jezdím do západních Čech, jeho stavba kláštera Nový Dvůr je pro mě fascinující. Ostatně i jeho dům v Londýně je zajímavý. Vždy mě fascinovaly stavby od Cutler Anderson, to je jiný pohled na architekturu, který mě oslovuje. Jsem velkým obdivovatelem automobilového designu. Bruno Sacco, skvělý designer narozený v Udine, netypický Ital, který tak ovlivnil mercedes, on pomohl stvořit mýtus. Jeho W126 nebo C126 jsou dodnes nepřekonatelné. Oslovuje mě design mistrů jako Walter de Silva, Malcolm Sayer, Battista Farina, Ian Callum a další. Nejsem tak kritický k dílu Chrise Bangleho, je třeba jeho design vnímat v kontextu. Můžeme jmenovat další a další. V poslední době sleduji třeba Gordena Wagenera. V Čechách vznikly krásné modely aut, které mě nepřestaly fascinovat, třeba Škoda 110 R Coupé z Kvasin, Škoda 110 Super Sport, prototyp Škoda 763 nebo prototyp Škoda 720, Tatra JK 2500. Dívejme se do historie, ten um českých designérů a konstruktérů je fascinující.

Výtvarné umění je pro mě radost, hobby a relax. Sám se pokouším malovat, baví mě to, je to úžasný relax. Doporučuji to každému, je to svým způsobem cesta do vlastní duše, mám-li to říci takto vznešeně a přeneseně. Mám rád české umělce, např. Zdeňka Sýkoru, Vladislava Mirvalda, Adrianu Šimotovou, Jiřího Johna, Stanislava Kolíbala, Václava Boštíka a dílo manželů Věry a Vladimíra Janouškových. František Gross je vždy inspirativní. Pro mě je fascinující třeba lounská výtvarná škola. Nikdy mě nepřestane bavit. V posledním období mě oslovila i americká umělecká skupina Bay Area Movement, zejména Richard Diebenkorn. Mám nastudované jeho obrazy, jeho směry, velmi mě oslovuje, a to i v jeho různých obdobích. David Hockney, další můj oblíbený autor, to jsou neuvěřitelná díla, velká inspirace, hodně studuji. Oslovuje mě dílo Patricka Herona, to jsou krásné obrazy, absolutní mistr. David Hopper, ikona, třeba Rooms by the Sea, nebo Nighthawks. Jedny z nejhezčích obrazů historie. Mám rád dílo Jacka Vettriana, i když vím, že zavedené umělecké kruhy jej nepřijaly. On je samoukem. V jeho dílu je radost ze života. Nejsou to hlubokomyslná díla, je to o životě, často je i provokativní. Mnozí se mě ptají, co mě na obrazech oslovuje. A já neumím odpovědět, přiznám se, prostě neumím. Energie, možná pocit. Víte, to je těžké, podíváte se na plátno, a jsou tam barvy a kompozice, které Vás oslovují. To není o ceně, je to o pocitu. Pravdou je, že čím více jsem starší, tím více se chci obklopovat jen příjemným uměním a s určitým příběhem, pozitívním příběhem.

Pro mě má luxus dvojí význam, jednak pocitový a pak i ten, který je asi všeobecně známější více, tedy materiální. U mě vždy převážil ten pocitový. Pocitový luxus, to jsou chvíle s rodinou. Absolutní luxus. Ideálně třeba výlet s dětmi na zápas našeho oblíbeného Bayernu do Mnichova. Nebo týden na horách ve srubu z polární borovice u jezera s rodinou a s našimi psy. Tomu se nic nevyrovná, to je absolutní pocit luxusu. Zážitky, vjemy, setkání se zajímavými lidmi, také velmi zajímavé. Mít možnost nečekaně na dovolené v Itálii strávit večer s bývalým světovým lídrem, to je velmi zajímavé a obohacující. Nebo setkání s mistrem umělcem, debata v jeho atelieru. Pokud jde o materiální luxus, vnímám ho asi trochu jinak než ostatní. Ale to je výsledkem určité cesty. Nejdříve jsem byl uhranut určitými značkami, a já nevím čím vším. Pak jsem začal trochu chápat design, něco ve smyslu líbí se mi to, nebo nelíbí. No, pak jsem se více zaměřil i na autory, technologie, příběhy, historii produktu. Uvedu příklad, třeba hodinky. Pro mě nejhezčí jsou od A. Lange & Söhne, které možná mnoho lidí u nás ani nezná, ale v Sasku, kousek od českých hranic, vzniká opravdová velká hodinařina. Hledám za výrobkem a věcí příběh. V určité fázi, nechci říkat v určitém věku, protože tam není přímá úměra, dospějete k tomu, že víte přesně, co se Vám líbí. Ono vlastně ani neumíte popsat, proč se Vám to líbí, ale bytostně to víte. Vždy mě zajímá, co je za značkou, jací lidé, jak inovují, jak se zaměřují na rozvoj, jaké cíle mají, kde se inspirují, kam směřují. Vyhýbám se pozlátkům nebo trendům, to mě nezajímá. Mnozí lidé budou hovořit o luxusních botách od mistra Berlutiho, ale v Čechách máme úžasné ševce, třeba mistr Radek Zachariáš nebo mistr Erik Martin Lawart. Za oběma mistry je opravdový příběh. V Čechách vznikají skvělé produkty a český design jde nahoru. Snažme se český design podporovat. Luxus není o vlastnictví, to je samozřejmě také důležité, luxus je o prožitku. Luxus je svoboda a nezávislost, a také i prostor, např. rozlehlý prostor, kde můžete vystavovat svoje obrazy, jen pro potěchu, pro radost, kde nepotřebujete žádné pochvaly. Mimochodem, již jsem dostal nabídku na odkup některých mých obrazů a cena nebyla vůbec špatná. Luxusem je například mít čas pochopit principy zahrady ve stylu wabi sabi, a to i když se Vám to nepovede na první ani druhý pokus. Luxusem je mít čas na moderní interpretaci hrázděné stavby.