O cestě kostýmní výtvarnice a stylistky paní Stanislavy Šlosserové

Jsem kostýmní výtvarnice a stylistka. Jako malá jsem ale chtěla být popelářem a díky maturitě na zemědělce mohu řídit i traktor. Už bez mála tři desítky let však navrhuji kostýmy k zahraničním i českým filmům nebo reklamám, privátním klientům sestavuji funkční šatník, za který nemusí utratit všechny své našetřené peníze, a také školím zaměstnance různých firem v oblékání v rámci firemní kultury a dress codu. To je rychlá zkratka mého příběhu. Cesta za prací, kterou dělám a miluji, byla ale samozřejmě klikatější.

Začalo to vlastně už v dětství. K látkám a oblečení mne přivedla babička, na jejíž šlapací Singrovce jsem už jako malá šila na panenky. Své první vlastní modely kalhot a triček jsem vytvořila v páté třídě, a na maturitní ples jsem už šila šaty pro sebe, mámu i sestru. Pokud jde o profesní směřování, tam velkou roli sehrálo jedno setkání. V Anglii, kam jsem odcestovala po škole, abych se naučila jazyk a takzvaně na zkušenou, jsem poznala filmového producenta Terence A. Clegga, který produkoval například film Vzpomínky na Afriku. Potřeboval předělat pracovnu a já jsem se mu nezištně nabídla pomoct. Když pak připravoval film Mission: Impossible v Praze a potřeboval české překlady, zařizování a mnoho dalších věcí, přišel s nabídkou, zda bych mu pomohla i s tím. Znamenalo to pro mne tehdy sice pracovat zdarma, ale s možností nahlédnout pod pokličku filmového průmyslu, a to jsem nemohla odmítnout. Měla jsem ještě další tři zaměstnání, abych se uživila a zaplatila školné a věci kolem. Po dobu šesti měsíců jsem neměla ani jeden den volna, ale vyplatilo se to. Tohle mi totiž otevřelo cestu k filmu. Byl to právě Terry (Terence A. Clegg), kdo mě doporučil britské návrhářce, která mne vzala do kostýmního týmu filmu Sněhurka v Černém lese, za který jsem dostala své první filmové peníze. Začínala jsem na nejnižších možných pozicích, v průběhu let jsem pak sama navrhovala filmové kostýmy a vedla velké kostýmní týmy zahraničních produkcí, a stala se také osobní kostymérkou hollywoodských hvězd.

Popravdě, do filmu mne dostala hlavně pracovitost, nedělá mi problémy začínat takzvaně od píky, rychle se učím a věci vidím víc pozitivně než negativně. Ale samozřejmě, myslela jsem také na své vzdělání :). Sen o tom uměleckém jsem si splnila až po Revoluci, kdy jsem absolvovala soukromou Mistrovskou školu uměleckého designu (ateliér oděv a ateliér krajka a výšivka) v Praze a jeden semestr ‚Historie módy‘ na univerzitě v Oregonu (USA). V průběhu tříletého pobytu v Anglii jsem si udělala také ‚First certificate of English langue on Cambridge board‘.

Bylo jich mnoho a všechny lze najít v mém profilu v mezinárodní filmové databázi (IMDb). Pokud mám něco vybrat, tak například: Gladiátor, Černý jestřáb sestřelen, Za nepřátelskou linií, Wanted, V utajení, Z pekla a další.

Seznam je dlouhý a jsou mezi nimi Russell Crowe, Joaquin Phoenix, Orlando Bloom, John Malkovich, Michael Douglas, Gene Hackman, Owen Wilson, Angelina Jolie, James McAvoy, Morgan Freeman, Jesse Eisenberg, Jeremy Irons, Jessica Chastain, Daniel Bruhl, Richard Gere, Ewan McGregor, Eric Bana, Josh Hartnett, Tom Hardy, Johnny Depp, Andie MacDowell, Adrien Brody, Sigourney Weaver, Sam Neill, nebo naposledy Harvey Keitel a mnoho dalších, včetně českých.

Mluvíme-li o projektech, nejvíc času a energie aktuálně věnuji zejména přípravě kvalitního obsahu, který publikuji ve své facebookové skupině Zrcadlo stylu, jenž je přístupná všem zájemcům zdarma. Zúročuji tak mnohaleté profesní zkušenosti, které chci předávat dál. V návaznosti na letošní celosvětovou situaci se teď filmy moc netočí, a tak jsem si řekla, že je ten správný čas právě na takovou aktivitu. Má to mnoho pozitiv: udržuje mě to pořád v pracovní formě a baví mě rovněž interakce a komunikace s lidmi, které to také zajímá. Během měsíce a půl od založení se jich do skupiny registrovalo přes tisíc. A mám navíc pocit, že dělám něco užitečného, a to mě naplňuje. Jinak se nejvíce věnuji svým dvěma dětem :)

Vedu je k tomu, být dobrými lidmi a používat „selský rozum“ :).

Být sám sebou a znát svou hodnotu, pak si totiž člověk uvědomí, co všechno slovo luxus zahrnuje. Jsou to nejen krásné a kvalitní věci, ale i luxusní chvíle strávené děláním těch nejobyčejnějších aktivit. Luxus je pro mě i to, že se obklopuji lidmi, kteří nejsou toxičtí. Každé ráno děkuji za ty krásné a luxusní dary, které mi život přináší :).