O domácím IPL ošetření s panem Tomem Nuijsem

To je poměrně dlouhá historie. V roce 1997 byly k dispozici prakticky jen mechanické metody odstraňování chloupků, jako je holení, epilace, depilační krémy nebo vosk. Jinými slovy, metody, které jsou buďto bolestivé, nebo způsobují nepořádek, a navíc nepřinášejí dlouhodobý efekt. Další nevýhodou těchto metod je, že se dají použít až na viditelný chloupek, který již vyrostl nad povrch pokožky. Začali jsme tedy snít o metodě, která udrží pokožku hladkou dlouhodobě a bez opětovného vyrůstání chloupků.

V podstatě ano. Začali jsme podrobným průzkumem různých známých metod, včetně ultrazvuku a laserových technologií. Mnohé měly slibné výsledky, ale zároveň i závažné komplikace, především bezpečnostní. Pak jsme se spojili s dánským dermatologem Peterem Bjerringem, který vlastnil IPL systém pro použití v profesionálních salónech. Jeho výsledky se nám líbily, proto jsme se rozhodli prozkoumat možnosti této technologie více do hloubky.

IPL je zkratka pro Intensive Pulse Light (intenzivní pulzní světlo). Původní technologie používaná v profesionálních salonech vysílala záblesky světelné energie na malou plochu pokožky, kde byla vstřebávána melaninem – barevným pigmentem v chloupku. Díky množství energie se vlasový kořínek zničil, takže chloupek po zákroku odumřel, vypadl a již nenarostl. Tenhle profesionální systém ale měl své mouchy. Pro vyvinutí tak obrovského množství energie musel být přístroj opravdu velký. A aby se pokožka nepoškodila nebo nepodráždila, muselo se množství energie uzpůsobit pigmentaci každého člověka. Což pro domácí použití nebylo zrovna ideální.

Ano. Zajímalo nás, co se stane, když intenzitu záblesků snížíme na bezpečné hodnoty. Odpověď jsme našli až po dlouhém a pečlivém testování, protože žádný předchozí výzkum tuto možnost nezkoumal. A došli jsme k závěru, že pro odstranění chloupků stačí i mnohem nižší energie. Jediný rozdíl byl v tom, že záblesk nižší intenzity vlasový kořínek nezničí a chloupek po několika týdnech opět vyroste. Při bližším výzkumu jsme zjistili, že nižší intenzita světla uvede chloupek do přirozeného klidového stavu, během kterého vypadne a zpomalí se jeho další růst. A že je potřeba provést ošetření každé dva týdny čtyřikrát až pětkrát. Pak už stačí jen jedna aplikace za čtyři až osm týdnů.

Občas velmi zajímavě. Pracovali jsme s velkou skupinou dobrovolníků, které jsme vybírali podle různé úrovně pigmentace chloupků a pokožky. Díky spolupráci s klinikou v Eindhovenu jsme také mohli provádět pokusy na kožních štěpech, který zbyly z plastických a kosmetických operací. Vlasy a chloupky totiž ještě chvíli pokračují v růstu i v případě, že je kůže oddělena od těla… Díky tomu jsme mohli provádět odvážné experimenty a zároveň jsme zjistili spoustu nových informací o mechanismech růstu chloupků, které jsme pak publikovali v renomovaných vědeckých časopisech.

Třeba že by kůže neměla být vystavována obyčejnému bílému světlu, které obsahuje UV záření a zelené či modré barevné složky. Když se podíváte na Lumea, uvidíte, že okénko, kudy vycházejí záblesky, je zakryté oranžovým filtrem. Právě kvůli odfiltrování nepotřebných a potenciálně škodlivých složek světelného spektra.

Právě že ne. I ten nejmenší prototyp byl veliký jako dvě krabice od bot a měl aplikátor připojený kabelem. Z technologického hlediska byl dokonalý. Kolegové z marketingu z něj ale šíleli – a nikoliv nadšením. Tvrdili, že vypadá jako přístroj na čištění autosedaček, nikoliv jako elegantní kosmetický nástroj, který chcete pravidelně používat doma.

Jednoho dne jsem vzal do ruky svůj fotoaparát s odnímatelným bleskem. Napadlo mě, že by bylo zajímavé zjistit, jaké hodnoty světlo z fotoblesku má. V laboratoři jsme s úžasem zjistili, že hodnoty intenzity světla i času záblesku má fotoblesk téměř identické s naším krabicovým prototypem.

Přesně tuhle otázku jsem si také položil a hned to otestoval na dobrovolníkovi – na sobě. Jen jsme s kolegy zapomněli, že bych si měl chloupky napřed oholit a že bychom měli na blesk aplikovat ten barevný filtr. Výsledek tedy byl, že chloupky na mé noze absorbovaly takovou dávku světla, že jejich teplota roztavila plastový kryt blesku a ten se mi přilepil na kůži. Ano, dost to bolelo, ale díky tomu jsme zjistili, že skutečně stačí několik drobných úprav a máme k dispozici malý dobíjecí prototyp k ručnímu použití. Za dalších 18 měsíců vývoje jsme v roce 2008 představili přístroj SatinLux – předchůdce dnešní Lumea.

V naprosté většině pozitivní, co se týče efektivity, bezpečnosti i pohodlného použití. Stále jsme ale pracovali na vylepšení přístroje. V březnu 2010 jsme představili Philips Lumea, kterou jsme ale od té doby také ještě několikrát upgradovali. Vyvinuli jsme speciální nástavec na ošetření pokožky nad horním rtem a zvětšili okénko aplikátoru a navýšili frekvenci záblesků, čímž se významně zkrátil čas ošetření. Také jsme přidali inteligentní senzor SmartSkin, který podle odstínu pokožky automaticky doporučí uživatelce vhodnou intenzitu ošetření.

Moje rodina je poměrně malá, takže ne. Ale používají ji kolegyně. Určitě víte, jak zábavné je kritizovat kolegy a odhalovat nedostatky v jejich práci. Fakt, že moje kolegyně Lumea chválí a používají, je pro mě největším důkazem, že jsme odvedli dobrou práci.