O práci v oblasti umění poví Helena Leisztner

Umění bylo a je magické, jen člověk dokáže vyjádřit touto formou své pocity. Babička Božena Kubová byla výtvarnice, jedna z prvních zabývající se po gobelínu tvorbou art protisů. V jejím ateliéru jsem si připadala jako ve svobodném kouzelném  a barevném světě, na rozdíl od šedého života v době komunismu. Být závislá existenčně pouze na umění je v každé době složité, raději jsem vystudovala VŠE, kde jsem chtěla nadále zůstat na pozici pedagoga. Toto však nebylo v 80. letech možné, pro výuku bylo nutné mít členství v KSČ, pro mne neakceptovatelné. Touto cestou vzniklo a trvá mé spojení – umění, PR a marketing. 

Když babička zemřela, zůstalo mi mnoho materiálů z různých oblastí tvorby. Začala jsem linorytem, perokresbou, gobelínem, malbou. Také po ní zůstal jeden úžasný fotoaparát Leica. Vše totiž fotografovala, milovala dokument.

Po ukončení studií jsem začala pracovat v kultuře, na velvyslanectví, moderovala kulturní akce, uspořádala vlastní výstavy v Praze, začala jsem vázat textilní materiály a vznikaly oděvy – velice variabilní. Jako ekonom stále hledám maximum využití všeho v umělecké tvorbě. Oděvy jsem přihlásila na soutěž Mladý módní tvůrce Zenit 88 a vyhrála jsem v obou národních kolech i za celé ČSSR – v sekci neprofesionálů. Můj oděv na 30 způsobů z jednoho kusu látky byl ceněn nejvíce.

Předváděly mi tehdy v mém souboru Tereza Maxová, Eva Herzigová, Pavlína Němcová, Jarka Ritichová, budoucí choť pana Dejdara a mnohé další osobnosti modelingu.

Začala jsem vést umělecký modelingový soubor A Prima Vista při Futuru – šlo o první modelingový soubor v ČSSR, s uměleckou choreografií i scénou. Akce jsem také moderovala, šila dále extravagantní modely a uvedla v choreografii na Mojí Vlast – Vltavu Bedřicha Smetany, prezentovala jsem modely vlastní a mladých návrhářek také na Rockfestu a po celé ČSSR. Souběžně jsem moderovala večery ve Futuru s osobnostmi i z politiky. Odvaha se ptát byla v té době trestána, měla jsem ale štěstí – komunistický režim byl ve stavu ukončení. Po revoluci soubor pokračoval jako první modelingová agentura, poté škola modelek, ale já jsem odjela pracovat do zahraničí, poznat svobodně svět.

Praga Caput Regni Reipublicae, můj autorský projekt moderních, variabilních oděvů ze státního znaku. Jako první ho prezentovaly České Miss na zahraničních soutěžích od roku 2006. Renata Langmannová v mém oděvu Česky lev tehdy vyhrála soutěž Česká Miss roku 06. Model, s velice vysokým kloboukem se znakem Českého lva, byl výrazný v soutěži extravagantních oděvů. Tento projekt jsem připravila k focení na různých místech v Praze a vznikl z toho umělecký cyklus fotografií Rossana B. Maniscalchiho, která jsou v knize Fine art.

Prosadila jsem první oděv v národních barvách, který byl ve své variabilitě prezentován na mezinárodních soutěžích českých Miss v Los Angeles, Mexico City, Manile a Kuala Lumpur. Vždy s vysokým kloboukem a doplňky také v národních barvách, který se mohl na podiu měnit na korzet, šaty na sukni a boa na vlečku, se kterou dívka tančila a rozvíjela ji na podiu. Celý oděv se vešel do sáčku, vážil asi 50 dkg – vhodné pro cestování. V hotelu se jen navlhčil a položil na koberec, žádné žehlení. Modelka si mohla sama začít zkoušet různé varianty, hrát si – hravost je ženství.

Druhý celoživotní projekt Colors of Woman je kompozicí výstav mých olejomaleb s 3D efektem, fotografií a perokreseb na téma ženy. Zajímavým je také Blossoms s 25 renomovanými výtvarníky, ke kterému jsem byla přizvána – tvořili jsme pro zahraničí velké porcelánové objekty na motiv naší vlasti, kde jsem si zvolila jako symbol květ české lípy. Aktuální a už známé jsou moje exteriérové obrazy na auto kovu do zahrad a na terasy, se zajímavou technologií, které jsem letos na jubilejní výstavě prezentovala v moderních prostorách Brumlovky.

Odraz života v době, ve které žijeme. Hledání nových cest, technologií, otisk duše a emocí výtvarníků a inspirace pro další.

Vedle zahraničních výstav, kde bylo vše dokonale připraveno ze strany galerií, jsem také připravovala kompletní výstavy až po divadelní performance celé sama u nás i v jiných zemích. PR a marketing je základem. Práce s lidmi je pro výtvarníka kompenzací k samostatné tvorby a reálného světa.

Vždy zvu okruh vybraných VIP hostů z oblasti kultury, obchodu, diplomacie, akcentuji dress code a zajímavý doprovodný program. Moc mi záleží, aby každý host měl možnost vnímat vernisáž s pocitem bezpečí, příjemné energie, ve vůni a s kvalitním cateringem. Touto formou umělecký zážitek mnohonásobně prohloubí, celá akce zůstane v paměti jako pozitivní, emočně a společensky nezapomenutelná. Je za tím ohromný kus práce.

Domnívám se, že komplexní 1. prezentace mých obrazů, fotografií, variabilních oděvů s choreografií a zpracováním živého loga Nadace Terezy Maxové – vše od jediného autora – bylo realizováno v Brněnské filharmonii při galavečeru pro partnery Nadace. Prezentace mých uměleckých aktivit probíhala také v mé Galerii Na Příkopě 25 v krásných podzemních výstavních prostorách, zvala jsem významné hosty, výstupy byly i v zahraničních TV. Mým stálým mediálním a ctěným partnerem se stal Leaders Magazine.

Mé živé výstavy spojené s mými tematickými oděvy na loga sponzorů mi umožnily prezentovat a spolupracovat na významných akcích pro renomované zahraniční společnosti – namátkově Campari, Fujinon - Fujifilm, Madeta, Transgas. Samostatné výstavy proběhly v Galerii hotelu Hoffmeister, v Paláci Luxor, NH hotels, ve všech sálech hotelu Don Giovanni v Praze, v přízemních síních Národního Muzea, při Mezinárodním Biennále moderního Umění 06 v Národní Galerii – zde jsem připravila oděvy na téma projevu Václava Klause – Praha srdce Evropy, zahrada Čech a partnera NG Synot a celého Biennále pod názvem, Druhý pohled. Letos na Brumlovce mi pan Passer k 40. výročí mé tvorby poskytl zajímavé prostory k jubilejní výstavě – obrazy, fotografie s kaleidoskopickým efektem, které se prohlížejí brýlemi 3D.

Měla jsem možnost prezentovat kovové obrazy na významné akci na zahradě hotelu Augustine na Malé Straně, organizované Evou Čerešňákovou, které se zúčastnil i Orlando Bloom.

Retrospektivní výstava Reflexe – Venice Prague se uskutečnila v prestižní Vlašské kapli, kterou podporoval velvyslanec Itálie J. E. Aldo Amati a inicioval ředitel Institutu italské kultury pod záštitou významných osobností a institucí, ministerstva kultury ČR a magistrátu hlavního města Prahy. Ta se stala vrcholem mé spolupráce s diplomaty. Hlavním partnerem byl Advantage cars, pro spojení materiálu luxusních aut a mých děl na auto kovu.

Téměř vždy propojuji prezentace s dalšími uměleckými výstupy – vernisáže doprovází umění dalších žen, například úchvatný zpěv Markétky Fassati nebo Štěpánky Pučálkové, nyní sólistky Semperopera Dresden a zároveň modelky. Kaleidoskopický obraz Eden byl prezentován při předsednictví EU v Paříži v La Coupole. V Stockholmu jsem měla výstavu všech mých vizuálních děl, obrazů, fotografií, perokreseb a variabilního oděvu, včetně těch národních. V Itálii jsem získala Mezinárodní cenu za moderní umění – Límen Arte 11 – zahraniční výtvarníci, při mezinárodní výstavě 103 umělců. Kurátorkou byla prof. Genny Di Bert Radicati z Akademia RUFA v Římě, spolupráce poté pokračovala při dalších výstavách.

Zastávala jsem zde pozici tiskového překladatele a organizátora kulturních aktivit.

Jako první jsem uplatnila v sekci extravagantních modelů moje moderní národní a variabilní kostýmy, staly se nedílnou součástí show, byly poté inspirací pro další návrháře. Měla jsem štěstí na úžasné, vzdělané a kultivované dívky, které v soutěžích většinou následně vyhrály – Kateřina Smejkalová, Renata Langmannová, Eva Čerešňáková, Sarah Fischerová, Ana Ada Lipoldová a Lenka Hatašová. Vždy dokázaly kreativně využít variability mých oděvů na maximum a předváděly ho na mezinárodních soutěžích. Jana Doleželová byla nafocena R. B. Maniscalchim v mém netradičním uměleckém zpracování českých národních barev.

Nejzajímavější je kombinace všeho – můj oděv s potiskem či malbou mého obrazu v choreografii s hudbou Emmy Shaplin – prezentováno pohybem a tancem, otáčením mých obrazů, prezentací všech variant mých oděvů. Vše si připravuji sama. Jsem zatím pravděpodobně jediná, která takto propojila vlastní autorství všech forem. Samozřejmě mne vždy potěší a mou práci reflektují ocenění.

Dále si cením Ceny Masarykovy Akademie umění za syntézu autorských umění, Mezinárodní ceny za Moderní umění Límenarte 2011 v Itálii za obraz s efektem 3D z cyklu Colors of Womann, Mezinárodní ceny Marian Adair Award International WCI z USA /mezinárodní klub převážně poltiček/ za celoživotní dílo a filantropii, která byla vyústěním dlouholeté spolupráce s ženami a pro ženy.

Součástí mého života jsou společenské, politické a filantropické aktivity. Spoluzaložením spolku jediného Národního muzea umění žen ve Washingtonu NMWA s Eliškou Haškovou Coolidge a Catherine Cabannis, jsme jako ženský spolek organizovaly množství charitativních akcí a podporujeme ženy. Spolupráce s hraběnkou Mathildou Nostitz a její Nadací na podporu nevidomých, byla nezapomenutelná, dále při Tvář roku, oceňování mladých či handicapovaných umělkyň, organizace koncertu skladatelek v New Yorku, koncerty v Senátu a mnohé další. Sama jsem podpořila např. se spolky Slunce, La Sophia, Sluneční paprsek, Rotary cluby ČR a Francie a další.

Moje představa luxusu nesouvisí plně s materiálním světem. Svoboda, empatie, úsměv, nadhled, vstřícnost, elegance a kvalita. Dnes k tomu navíc přidávám zdravý rozum, mezinárodní rozhled – a musím přidat mír, ekonomickou prosperitu a obecně spokojenost lidské bytosti – s okolím, s podmínkami, prací, rodinou a hlavně se svým životem.