O zakázkovém šití, které přerostlo v módní značku, s paní Hermine Khalaf Pogosyan

Jmenuji se Hermine Khalaf Pogosyan. Je mi 29 let, zhruba od roku 2017 provozuji módní značku a zakázkové krejčovství pod mým jménem. Momentálně jsem na mateřské dovolené. Tedy spíš jsem na mateřské, dovolená to není, protože jsem nadále aktivní v práci. :) Mám roční dceru Kenza Nur a manžela Marsela, který ve firmě zastává kompletní exekutivu a marketing, abych se já naplno mohla věnovat tvorbě, umělecké části a klientkám.

Když mi byly 4 roky, s rodiči jsme jeli do Prahy na dovolenou, a už jsme tu zůstali. Tedy jsem defacto prožila celé dětství a dospívání v Praze. Po škole jsem se odstěhovala na pár let do Ruska (zakázkové šití a důraz na kvalitu šití v zemích bývalého Sovětského svazu je tam totiž stále považován v módě za něco víc než kupování prestižních a známých značek, a to pro mě bylo velice motivující pro zdokonalení mých šicích procesů a pochopení potřeb klientů, kteří toto chtějí).

S tím v podstatě souvisí celá filozofie tvorby HKP. Když k nám klienti zpravidla přijdou poprvé, mnohem více se soustředíme na to, abychom lidem vysvětlili „naše šití“. V praxi to vypadá tak, že klientky, pokud nás nevyhledaly už na základě referencí a vizitky kvalitního šití, nedostávají odpověď na otázku Co šijeme, ale spíše Jak a Proč. Do té doby je totiž každý kabát hezký, každé šaty kouzelné a každé tílko, prostě tílko. To, co se snažíme klientkám vysvětlit, je, aby vnímaly každý šev na oblečení, aby pochopily, že to, co si u nás nechají ušít, je svým způsobem, díky našim procesům, naprosto jedinečný originál, který nejen, že jim perfektně padne, vydrží věčnost, je z nejkvalitnějších materiálů a skvěle vypadá, ale zároveň ti lidé dostávají příběh v každém kousku, který u nás koupí, díky kterému, se do něj jednoduše zamilují. Ale teď k Vaší otázce – o jakém příběhu to vlastně mluvíme? O tom, který začal vznikat v mých 14 letech, kdy jsem se rozhodla plně ponořit do řemesla šití, kdy jsem se rozhodla tomu dát vše, a podřídila tomu své dospívání, kdy jsem odešla na konci studií návrhářství ze školy, a studium nedokončila, protože jsem nesouhlasila s tím, abych na praxe šla do předem zvolených řetězců fast fashion jako prodavačka, a kdy jsem na úkor zdokonalení šití byla ochotna odejít od rodičů a přestěhovat se do neznáma, proto abych jednoho dne měla absolutní jistotu, že práci a výsledný produkt odevzdávám s přesvědčením, že prostě lépe už to ušít nelze. Nedovedu si ani vzdáleně představit to, jak bych prodávala jakékoliv oblečení, bez toho aniž bych si nebyla jistá, že naprosto dokonale a přesně vím, jak ho ušít. Ano, bezesporu, ne všichni světový návrháři nutně musí umět šít na stroji nebo v ruce, někdy stačí být kreativní nebo mít duši umělce, a na vše ostatní existují jiní lidé. To však není případ značky Hermine, a zakázkového šití Hermine Khalaf Pogosyan.

Jsem Arménka, to je něco, co mám v sobě hluboko zakořeněné, a s tím souvisí i pověst mého národa. Takřka každý se v Arménii živí řemeslem, a tato věc je tak zakořeněná, že v mnoha zemích po celém světě jsou nejlepší ševci, švadleny, umělci a řemeslníci z Arménie, a to právě pro svůj cit pro dokonalost a kvalitu. Když jsem si vybrala oděvní školu a návrhářství, chtěla jsem tvořit, měla jsem v hlavě věci (a stále mám), které jsem nikde předtím neviděla. To bylo něco, čeho jsem chtěla využít. Doba se však posunula kupředu, rychleji než kdykoliv předtím, kór v módním odvětví, a dnes už defacto existuje úplně vše, a nikoho nepřekvapí kdysi nepředstavitelné kombinace stylů, barev a oblečení, a to navíc za zlomek ceny. Proto se teď o to více snažíme odlišit právě kvalitou a produkcí, která je svým způsobem limitovaná.

Sny, které jsem měla a stále mám, si plním postupně, a cesta k nim je to, co si užívám často mnohem více než samotný splněný sen. Základ pro mě byla stabilní rodina a milující manžel. To, že momentálně šiji a mohu díky tomu oblékat významné osobnosti, a zároveň předávat to, jak vidím módu ostatním, je sen, který jsem si z části splnila právě díky manželovi, který mě od samého začátku plně podporoval a pomáhal. Nastavil procesy ve firmě, plán růstu, který zpočátku nebyl jednoduchý, a díky kterému by HKP nevypadalo tak, jak vypadá, a já bych si tu mohla říkat věci o kvalitě šití, procesech a všem ostatním, ale nikdo by to neslyšel. Pokud mám momentálně říct asi největší sen, ke kterému doufám povede dlouhá cesta, tak je to vzdělávání ostatních - škola. Přála bych si otevřít střední (případně vysokou) školu zaměřenou výhradně na umění, především samozřejmě módu, návrhářství a šití. To, jak by to vypadalo, je celkem jasné z předchozích odpovědí.

Takové neexistuje. Hodnoty, které vyznávám, a filosofie značky mi neumožní odevzdat něco, co by neodpovídalo standardům HKP, které jsou, jak jsem již zmiňovala, nastaveny tak, že každý kus, který ušiji, musí být bezpodmínečně „nejpovedenější“. Pokud není, tak ho nepředám. Manžel má dodnes v živé paměti událost, kdy jsme se neshodli na tom, zda-li mohu odevzdat kalhoty, které byly z velice drahé látky, a já jsem při prohlížení objevila drobnou nedokonalost na vnitřním švu u stehen, která nebyla nijak viditelná, ale po obrácení naruby tam zkrátka byla a já musela ušít nové. Ty „nepovedené“ má manžel schované na památku, aby mu připomínaly, jak extrémní pedant jsem na tyto zdánlivě nepodstatné detaily.

Móda nemá chyby, protože nemá pravidla. Jedinou chybou, která se u módy může naskytnout, je „soudnost“, avšak ta se týká lidí. Za tu móda nemůže.

Ateliér máme na pražských Vinohradech, v ulici Kunětická 2, kde právě dokončujeme rozsáhlé rekonstrukce, po kterých budeme moci klientům nabídnout více prostoru, a mimo jiné například i věc, která doposud v HKP neexistovala, a to jsou „slevy“. Slevy nedáváme ani stálým klientkám, které k nám chodí pravidelně každý měsíc od samého začátku značky. Co však s novým ateliérem přichází, je sekce prodeje starých kolekcí za zlomek ceny, kde naše klientky například mohou koupit šaty, které jsme šili pro různé známé osobnosti na konkrétní akce, a už jsme je neprodali. Klientky tak mají možnost obléct šaty, které vynesla například Dagmar Havlová, herečka Sara Sandeva, moderátorka Sandra Pospíšilová, nebo například golfistka Klára Spilková a olympijská plavkyně Bára Seemanová.

Luxus pro mě znamená, že je život pohodlný a zároveň krásný. Znamená to dokonalé zpracování, kvalitní a jedinečné materiály (ať už se jedná o kabát, auto či dům). Je to promyšlená věc do posledního detailu a je za tím práce, která je vidět, byťtřeba ne na první pohled.