Příběh prvního asistečního psa s Pomocnými tlapkami

Barny. Tak se jmenoval první asistenční pes obecně prospěšné společnosti Pomocné tlapky. Psal se rok 2001 a jednoho dne v rodině Kutačů z Valašského Meziříčí se zrodilo velké životní přátelství. Desetiletý Míša se svalovou atrofií získal neocenitelného pomocníka a kamaráda, dvouletého zlatého retrívra Barnyho.

Míša byl zcela odkázaný na vozík. Několikaměsíční výcvik Barnyho byl „šitý“ Míšovi na míru. K základním dovednostem asistenčního psa, jako je otevírání dveří, rozsvěcení světel a podávání různých předmětů, se Barny potřeboval naučit další dva nejdůležitější úkoly. Zvedat Míšovi ruku, kterou ovládal elektrický vozík a dát ji na ovládací páčku. A zvedat Míšovi do správné polohy hlavu, která mu díky ochablosti šíjového svalstva často upadala do předklonu a hrozilo tak udušení. Náročný výcvik zvládl Barny s týmem Pomocných tlapek bravurně. Dokázal svým čumákem vsunout a nadzvednout Míšovu bradu a tím chlapcovi bez nadsázky zachraňovat život.

Fyzická pomoc pejska však zdaleka nebyla ta jediná, kterou chlapci poskytoval. „Barny vstoupil do našeho života v pravou chvíli,“ vzpomíná maminka Míši, Irena Kutačová. „Míša v té době procházel velkou psychickou krizí. Jednak si už začal uvědomovat vážnost své nemoci. A též se poprvé setkal se smrtí, když mu zemřel kamarád se stejným onemocněním.“ Chlapec potřeboval naději. Vzpruhu. Radost. „Mohu říci, že Barny se stal naším andělem v psím kožichu,“ dodává maminka.

Barnyho přítomnost vlila Míšovi novou dávku energie a života. Jakoby se radost přetavila i fyzicky, přibral několik kilogramů, což je u dětí se svalovou atrofií velký úspěch. Stejně tak i polohování s Barnym Míšovi velmi pomáhalo při prohřívání celého těla. Z Barnyho a Míši se stala nerozlučná dvojice.

Trávili spolu skoro veškerý čas. Rána, kdy si Barny otevíral dveře do dětského pokoje a s elánem přinášel krom radosti i zdravotní korzet a všechny pomůcky, které Míša po probuzení potřeboval. Společné snídaně, které si Barny obzvláště oblíbil, neb otevírání dvířek od lednice patřilo k jeho nejoblíbenějším činnostem (Proč asi?). Společné cesty do školy. Míša navzdory svému postižení absolvoval s výborným prospěchem běžnou základní školu. Miláčkem třídy se stal nejen Míša, ale i zlatý retrívr. Společný volný čas, ke kterému patřily rodinné procházky a výlety, nákupy a návštěvy kamarádů. Empatický Barny nikdy nechyběl. Trpělivě aportoval zvonící mobil, dálkové ovládaní na televizi a hračky. A jak rád třeba rodině pomáhal hrát a stavět kuželky! (A co, že si někdy kuželku na chvilku vypůjčil a hrál si sám? Však ji zase včas navrátil!) Stal se nerozlučnou součástí tepla domova Kutačů. „Jízda na vozíku bez psa je jako jízda Trabantem, zato jízda s asistenčním psem je jako jízda Mercedesem,“ prohlásil jednou Míša.

Neutuchající pomoc a láska rodičů, podpora učitelů, asistentek, týmu Pomocných tlapek, neskutečná vůle, životní optimismus samotného Míši a pes Barny dokázali vytvořit mozaiku náročného, ale tak naplněného života. Míša s Barnym spolu prožili celou základní, ale i střední školu. Zakončil ji maturitou a tím si splnil svůj životní sen. V roce 2012 opustili tento svět oba, nejprve dvacetiletý Míša a pár týdnů poté čtrnáctiletý Barny. Jakoby se propojenost jejich duší dostala až za hranice našeho světa.

Barny byl úplně prvním asistenčním psem cvičeným pro dítě v České republice. Jejich životní příběh se stal velkou inspirací pro další výcvik asistenčních psů celého týmu Pomocných tlapek a dětí s podobným osudem.

Příběh Míšy a Barnyho v nás stále žije. Stále rezonuje.

Číslo účtu: 78-3611440287/0100

Kontakt: 724 279 599