Ředitel hotelu Quisisana Palace Václav Vítek

Jedinečný karlovarský hotel Quisisiana Palace získal na jaře letošního roku do svého čela nového ředitele Václava Vítka. Zkušenosti sbíral na nejrůznějších pozicích spojených s cestovním ruchem v České republice i na vyspělém německém a lucemburském hotelovém trhu. Jak vidí takto zkušený mladý a energický manažer podnikání v hotelovém průmyslu a budoucnost svého nového působiště? Nejen takové otázky padly v následujícím rozhovoru, na který si nová vůdčí osobnost luxusního hotelu ochotně vyhradila trochu času ve svém nabitém pracovním programu. Díky svým rodičům a zejména svému otci jsem toto odvětví poznal už v dětství a uchvátilo mne. Hotel je stroj na zážitky a většinu služeb zajišťují lidé. Ty je potřeba vyškolit, motivovat, ale i hlídat. Vždy mne zajímalo, co se děje v pozadí toho divadla. Zkušenost ze zahraničí mi otevřela oči a lidem, kteří mi umožnili se takto posunout, jsem zavázán. Sám se dnes snažím takto pomoct svým bývalým i stávajícím kolegům. Venku je to dřina, člověk si musí vydobýt své místo na slunci, musí být lepší než místní. V Německu a v Lucembursku jsem se naučil spojit úsilí a pokoru, přemýšlet mimo dané konvence a vidět věci v širším kontextu.

Největší výzvou je pro mne uspět na trhu, který je velmi nepružný. Je to dáno zaměřením na lázeňské služby a infrastrukturu s nimi spojenou. Zastávám názor, že butikový hotel naší velikosti má na místním trhu výhodu, protože je snazší se přeorientovat a nejít s hlavním proudem. Zatím je to ještě poněkud rozhárané, protože momentálně mne hlavně zaměstnává obsazení klíčových pozic pro chod hotelu. Další prioritou je příprava na každoroční filmový festival, který je highlightem roku. V ideálním případě je můj pracovní den kombinací kontaktu s hosty, kolegy a dodavateli společně s administrativní podporou společnosti, jejíž jsem jednatelem. Mezi mé zásadní a oblíbené aktivity vždy patřily i obchodní a marketingové strategie. Největším rozdílem je pro mne negativní přístup dnešní náctileté generace k tomuto řemeslu. Mladým není dostatečně dobře vysvětlováno, jak by jejich profesní kariéra mohla vypadat, a považují proto tento druh obživy za málo atraktivní. Je to samozřejmě dáno i specifickou pracovní dobou a nedostatečným finančním ohodnocením. Osobně vnímám pozitivně posun pouze v české gastronomii, nikoli však v hotelnictví jako takovém.

Informační technologie společně se sociálními médii vidím nadále jako nejzásadněji vyvíjející se trendy v hotelovém průmyslu. V příštích letech také přibudou crossovery mezi hotely a lifestylovými zařízeními, tak jak to vidíme v západních městech. Věřím, že představujeme ideální kombinaci krásného hotelu, skvělé kuchyně a kompetentního personálu. Nekompromisní individuální přístup k hostům, ale i kariérní a osobnostní rozvoj našich zaměstnanců je jednou z mých priorit do budoucna. Rád se pohybuji v kuchyni a restauraci, kde s kolegy řeším každodenní agendu, pozoruji cvrkot a snažím se vidět nás očima našich hostů.

Odpočinek považuji za zásadní pro jakoukoli práci, protože pouze odpočatý člověk může dlouhodobě efektivně pracovat pod tlakem. Na prvním místě je pro mne rodina a přátelé, nepravidelně, ale o to horlivěji, sportuji. V poslední době mne baví hlavně příroda, do měst cestuji především profesně. Společným jmenovatelem je ovšem bez výjimky hon za skvělou místní kuchyní.