ROLLS-ROYCE MOTOR CARS UTVÁŘÍ SVĚT JIŽ 120 LET

„Dnes se může zdát rok 1904 neuvěřitelně vzdálený. Byla to však doba převratných vynálezů, inovací a technologického pokroku, kdy se poprvé objevilo mnoho věcí, které dnes považujeme za samozřejmé. Rolls-Royce se zrodil do tohoto mimořádně dynamického a kreativního světa a výrazně a aktivně jej utvářel. Když se ohlédneme zpět, setkání pánů Rollse a Royce se zdá být téměř předurčené, jejich životní příběhy k tomu nezadržitelně vedly. Ve skutečnosti se odehrálo díky síti náhodných kontaktů a prolínajících se vztahů, bez nichž by ke spolupráci těchto osobností vzhledem k jejich diametrálně odlišnému zázemí a sociálnímu postavení vůbec nedošlo. Jsme hrdí na to, že můžeme o 120 let později vzdát hold jejich dílu, pokračovat v tomto pozoruhodném příběhu a stavět na jedinečném odkazu.“ Andrew Ball, vedoucí oddělení korporátních vztahů a dědictví, Rolls-Royce Motor Cars.

V rámci oslav tohoto výročí se ohlédneme za historickými, technologickými a společenskými souvislostmi, během nichž značka Rolls-Royce vznikla, ale i za vlivem názvu Rolls-Royce za 120 let jeho existence. Abychom však plně porozuměli původu a odkazu značky, musíme se nejprve vrátit trochu dále v čase a blíže se zaměřit na činnosti zakladatelů v letech bezprostředně předcházejících prvnímu a zcela zlomovému setkání v roce 1904.

Pro Henryho Royce začíná příběh koncem roku 1884, kdy v Manchesteru založil strojírenskou společnost F. H. Royce & Co. (pokřtěn byl jako Frederick Henry). Firma se zprvu zabývala drobnou elektronikou, jako jsou dveřní zvonky napájené bateriemi, později ale pokročila k výrobě těžké techniky včetně mostových jeřábů a navijáků pro posun železničních souprav.

Po téměř dvou desetiletích expanze a úspěchu se ale v roce 1902 začala stahovat mračna. Společnost se kvůli přílivu levnějších produktů a konkurence z Německa a USA dostala do finančních potíží. Royceův perfekcionismus a posedlost zlepšováním znamenaly, že nebyl ochoten snižovat náklady na úkor kvality svých výrobků. Stálé přepracování a námaha vážně ovlivnily jeho již tak oslabenou tělesnou konstituci a zdravotně se zcela zhroutil.

Lékaři mu nařídili, aby si dal delší pauzu, a tak se Royce vydal na desetitýdenní návštěvu rodiny své ženy v jižní Africe. Ale i při lékařsky nařízené odpočinkové kúře byla jeho mysl konstruktéra stále aktivní a zvídavá jako vždy. Jako četbu na dlouhou cestu si vybral knihu The Automobile: Its Construction and Management (Automobil: jeho konstrukce a údržba), původně napsanou ve francouzštině Gérardem Lavergnem a přeloženou do angličtiny téhož roku. Byla to publikace o tom, jak postavit automobil, a Royce jí byl naprosto ohromen a inspirován.

Po návratu do Anglie si Royce – nyní zotavený jak fyzicky, tak psychicky – okamžitě pořídil svůj první automobil, francouzský Decauville 10 HP. Často se uvádí, že tento vůz byl tak špatně vyrobený a nespolehlivý, že se Royce z čiré frustrace pustil do oprav jeho četných závad.

Ve skutečnosti je ale opak pravdou. Vybral si Decauville právě proto, že to byl vynikající, moderní automobil, a to se záměrem jej rozebrat, analyzovat každou součástku a na jeho základě vyrobit vlastní vůz. Každý přiměřeně znalý inženýr by mohl vylepšit špatně postavený, nekvalitní výrobek: bylo ale zapotřebí génia Royceova formátu, aby podle svých vlastních slov „vzal to nejlepší, co existuje, a vylepšil to“.

Jednou z méně známých, ale přesto zásadních postav, které přispěly k vývoji prvních Roycových vozů, byl Ernest Wooler. Pocházel z Manchesteru, kde se v roce 1888 narodil, a v roce 1903 nastoupil do společnosti Royce Limited jako 15letý učeň. Na výšku tehdy měřil 162 cm, a tak dostal přezdívku „Malý Ernie“. Za možnost práce u Royce jeho otec zaplatil značnou částku 100 liber (více než 15 000 liber v dnešních cenách, tedy přes 440 000 Kč) a prací v kreslířské kanceláři si mladý Ernest při pracovní době 56 hodin týdně vydělal šilink denně (nyní asi 7,60 liber, tedy 220 Kč). Učil se připravovat technické výkresy, a navzdory přísným pravidlům na kreslířských prknech vytvářel i vlastní kresby.

Jednoho rána dostal zlověstné předvolání: přál si ho vidět sám pan Royce. Poté, co Royce nešťastného mladíka přísně pokáral za jeho prohřešek, nařídil, aby si došel pro svůj blok. Zaskočený Ernie udělal, co mu bylo řečeno, a podal blok svému zaměstnavateli. Royce ho odmítl pokynem ruky. „Vezmi si ho a pojď se mnou,“ řekl a vedl ho do dílen, kde vylezl na Decauville, sundal si sako a vyhrnul si rukávy. Poté s pomocí mechanika začal auto díl po dílu rozebírat. Opodál seděl na bedně Ernie se svým zápisníkem. „Každý kus mi podali a já jsem ho načrtl a doplnil rozměry, které uváděli,“ vzpomínal později.

Jak Royce správně usoudil, Ernie byl ideálním pomocníkem pro evidenci údajů, které se měly stát základem pro budoucí konstrukci jeho automobilů. Royce hned rozpoznal spřízněnou duši – mladíka, který začíná od píky, ale touží se zlepšovat. Nemýlil se. V roce 1913 Ernie emigroval do Ameriky a prožil úspěšnou kariéru konstruktéra, stal se odborníkem na ložiska a podal řadu patentů. V roce 1947 odešel do důchodu do Hillsboro Beach na Floridě, kde byl zvolen vůbec prvním starostou města.

Henry Royce opustil školu v pouhých 10 letech a jeho formální vzdělání se skládalo z večerních kurzů angličtiny a matematiky, které navštěvoval během dospívání. Později, jako světově proslulý sir Henry, o sobě stále ironicky říkal, že neumí nic víc než prostou aritmetiku. Měl však talent a intuici, které více než vynahradily absenci akademického vzdělání.

Jak již bylo uvedeno, Decauville byl dobře navrženým automobilem, a Royce se nechal inspirovat některými z jeho klíčových řešení – dvouválcovým motorem, hnacím hřídelem a diferenciálem namísto pohonu prostřednictvím řetězu – a sám je upravil. Zavedl také řadu detailních modifikací a inovací: mechanicky ovládané sací ventily upřednostnil před podtlakovými, použil účinnější chladič a provedl také výměnu ložisek na klikovém hřídeli, ojnicích a v převodovce. Dále pak jednou řadicí pákou nahradil komplikované a poruchové uspořádání dvou pák vozu Decauville. Od samého počátku byl Royce posedlý snižováním celkové hmotnosti vozu, počínaje odstraněním bronzového výstražného zvonu, který údajně vážil 20 kilogramů.

Royce podrobil svému podrobnému a náročnému zkoumání nejen vůz Decauville. V letech 1902 až 1905 opravoval, rozebíral a zkoušel automobily různých značek, které patřily ochotným přátelům a známým s cílem získat další poznatky z první ruky. Podle svých vlastních záznamů urazil během tohoto procesu asi 11 000 mil (téměř 18 000 km). Mnoho z nich nepochybně ve voze Decauville, který vlastnil nejméně do roku 1906.

Konstruktér Royce si kladl za cíl postavit nejlepší auto na světě. Nejednalo se o žádný marnivý projekt nebo snahu si něco dokázat: usiloval o to, aby jeho technická inovace byla komerčně úspěšná. Bohužel však mezi jeho četné dary nepatřily nenucený šarm, komunikační schopnosti ani výřečnost. V Londýně ale žil jeden mladý muž, který těmi vlastnostmi naopak překypoval.

Charles Stewart Rolls byl v mnoha ohledech Royceovým protikladem: uhlazený bohatý aristokrat, s dobrými konexemi a výborným (a nákladným) vzděláním. To, co je spojovalo, byla vášeň pro mechaniku a strojírenství. V případě Rollse se jednalo o závodní auta, horkovzdušné balóny a letadla.

Po absolvování univerzity v Cambridgi v roce 1898 byl Rolls krátce zaměstnán jako třetí inženýr na luxusní rodinné parní chatě Santa Maria, poté u London & North Western Railway. Ale už po několika letech si uvědomil, že jeho značný talent vyžaduje jiné uplatnění.

V lednu 1902 Rolls otevřel ve Fulhamu v západním Londýně jednu z prvních britských prodejen automobilů, C. S. Rolls & Co., a na konci roku 1903 se spojil se zkušeným Claudem Johnsonem, který se podílel na pořádání automobilových výstav a byl i sekretářem nezávislého britského automobilového klubu. Podnik zpočátku zajišťoval Rollsův otec, lord Llangattock, a dovážel francouzské vozy Panhard a Mors a belgické Minerva. Zdálo se, že obchod vzkvétá, ale Rolls nebyl spokojen s tím, že všechny jím prodávané vozy pocházejí ze zahraničí. Nemohl najít žádné auto vyráběné ve Spojeném království, které by vyhovovalo potřebám jeho zákazníků nebo vlastním standardům tohoto vystudovaného inženýra a nadšeného fanouška techniky.

Zkraje roku 1904 se objevily obrysy nového potenciálního partnerství: Royce, nadaný konstruktér hledající uplatnění na trhu, a Rolls, dokonalý obchodník pátrající po produktu, který může změnit pravidla hry. Chybělo už jen něco, lépe řečeno někdo, kdo by je propojil.

HENRY EDMUNDS: ROZHODUJÍCÍ SETKÁNÍ

Rolls se spřátelil s Henrym Edmundsem prostřednictvím klubu Automobile Club of Great Britain & Ireland (později Royal Automobile Club). Edmunds byl ředitelem společnosti Royce Limited a jezdil modelem 10 HP, jedním z prvních vyrobených vozů společnosti. Jeho nadšení z vozu bylo takové, že Rolls požádal o schůzku s tvůrcem a Edmunds ji rád zařídil. Po návratu z Manchesteru do Londýna řekl Rolls Claudu Johnsonovi, že našel „nejlepšího automobilového konstruktéra na světě“. Rolls uzavřel dohodu, že prodá všechny vozy, které Royce dokáže vyrobit. Co následovalo, vstoupilo do dějin.

Mnohé z toho, co je dnes považováno za samozřejmé, bylo ještě roky a desetiletí hudbou budoucnosti – řada věcí, které nyní máme za nezbytné, se objevila až v průběhu století. Z hlediska současnosti působí rok 1904 jako dávná historie: zrnitý, vzdálený, černobílý svět odtržený od naší vlastní doby a zkušeností.

Rolls a Royce se setkali ve světě bez televize, penicilinu nebo FM rádia. Právě začaly stavební práce na Panamském průplavu a parníku Titanic zbývalo do jeho osudové první plavby ještě osm let. Anglický král Eduard VII. panoval dva roky poté, co v roce 1902 nastoupil na trůn po své matce, královně Viktorii. Skončily búrské války v jižní Africe a až za rok došlo k prvnímu letu motorového letadla bratrů Wilbura a Orvilla Wrightových. František Josef I. byl císařem Rakouska-Uherska, Theodore Roosevelt prezidentem Spojených států amerických a Arthur Balfour britským premiérem.

Automobil byl stále ještě v plenkách; Karl Benz v roce 1886 vyrobil první „skutečný“ automobil na benzin – i když s pouhými třemi koly – a motorismus zůstal z velké části koníčkem odvážných, dobře situovaných nadšenců, jako byl Charles Rolls. Svět si musel počkat až do roku 1913, kdy Henry Ford zprovoznil první pohyblivou montážní linku na světě, a automobily se staly rozšířenými a cenově dostupnými pro většinu populace.

Ale zárodky našeho moderního života tu již existovaly. Byla to belle époque, neobvykle dlouhé období míru a politické stability v Evropě, které dalo vzniknout ekonomické důvěře a prosperitě, což zase povzbudilo prudký nárůst inovací. Posledních 20 let vznikly vynálezy jako vysavač, elektrická trouba, baterie se suchými články, kuličkové pero, kino, pneumatika, rentgen a rádio. Velký technický zázrak předvedla roku 1904 parní lokomotiva City of Truro, která jako první na světě překročila rychlost 100 mil za hodinu (160,9 km/h), což byl rekord, který vydržel v platnosti po dalších 30 let.

Došlo také k významnému společenskému a kulturnímu pokroku, když byl jmenován první černošský starosta v Británii nebo první univerzitní profesorka. Londýnský symfonický orchestr uspořádal svůj zahajovací koncert a ve West Endu bylo otevřeno divadlo Coliseum. Literární kruhy zdobili titáni jako Mark Twain, H. G. Wells, Jules Verne, James Joyce, Lev Nikolajevič Tolstoj a P. G. Wodehouse. V koncertních sálech a operních domech měla premiéry díla Debussyho, Sibelia, Ravela, Elgara, Pucciniho a Mahlera. Vzkvétaly také nové druhy hudby, protože synkopované rytmy, které ovlivnily jazz, se šířily prostřednictvím ragtimu.

Právě v této mimořádně plodné, dynamické a optimistické době se zrodila automobilka Rolls-Royce. Byla to epocha, v níž vizionáři a průkopníci začali utvářet, jak se bude přemýšlet a nově žít v nadcházejících letech nebo desetiletích. Přesně to Rolls a Royce vytvořili rovněž prostřednictvím svého automobilu. Tím, že Royce a Rolls postavili vůz, jehož konstrukce, výkon, spolehlivost a odolnost předčily vše, co bylo možné předtím, nastavili standard nejen pro všechny budoucí modely Rolls‑Royce, ale i pro automobily obecně. Vytvořili tak technologii, která ovlivnila práci, cestování, společnost, infrastrukturu, design, technologie, ale i politiku, ekonomiku a kulturu způsobem, který nikdy nemohli předvídat.

Rolls a Royce splnili své poslání vytvořit „nejlepší auto na světě“. Dali svá jména dynastii vozů, která vzdorovala času, a nadále definuje superluxusní automobily po celém světě.

Ale možná je jejich vrcholným úspěchem to, že se Rolls-Royce stal globálním příkladem dokonalosti. Prakticky každý produkt, služba, zařízení a technologie, které byly vynalezeny od roku 1904, aspirovaly na to stát se „Rolls-Roycem“ ve svém průmyslovém odvětví či oboru. Standard, který stanovili před 120 lety, je stále hnací silou inovací a zlepšování všude – včetně podniku, který vytvořili.