ROZHOVOR S LEONEM JAKIMIČEM, MISTREM SVĚTLA

Kromě školy jsem chtěl pořád hrát tenis. Napsal jsem na několik škol do Ameriky a dostal tenisové stipendium v Kalifornii na Loyola Marymount University v Los Angeles. Vypadnout po střední škole je rozhodně dobrá zkušenost, zmizet na pár let hrozně pomůže. Musel jsem hrát 6x týdně tenis a studovat business. Bylo to hodně o tom vyhledávat informace, analyzovat, o networkingu, domluvit se, být samostatný, fungovat, vydělat, nebát se a riskovat. Měl jsem třeba úkol sehnat rozhovor s co možná nejvlivnějším nebo nejúspěšnějším člověkem ve státě. O známce A+ rozhodovalo jméno, až druhotně obsah. U nás se spíše memoruje. V Americe je výuka zaměřena na výzvy a samostatnost. Snažil jsem se na vánoce jezdit domů. Internet byl v začátcích. Můj čas vyplňovalo hlavně studium, tenis a práce – učil jsem hrát tenis. Na párty a klasický „college live“ jsem neměl prostor…nehledě na to, že mi bylo 19 a po prvním pivu mě z baru vyhodili. Lidé jsou v Los Angeles méně ryzí. Jsou hodní, ale tak uměle. Kámoše jsem měl hlavně cizince.

Táta má u nás ve firmě na starosti Rusko a bývalé státy - Ázerbájdžán, Turkmenistán… Ve své kariéře dělal všechno možné: šéfa divize floatového skla ve Skloexportu, ředitele firmy Rehau pro střední Evropu, reprezentanta na skibobech a později trenéra. Zkonstruoval první profesionální skibob v ČR, byl první DJ v severních Čechách. Pořád za námi jezdili DJové z Prahy pro SPčka, které on mohl nakupovat na západě díky paralelní kariéře reprezentanta na skibobu. Soused elektrikář udělal zesilovače, prastrýc, brusič skla, vyrobil světelný panel a jezdilo se na diskotéky. Táta mne svou houževnatostí a energií rozhodně ovlivnil.

Jak skloubit cíle s možnostmi. Táta vždycky říká: „Ty seš jak Tour de France…Ty jim ujedeš a na konci pelotonu… tam padají a umírají“ …no a já se ho vždycky ptám: „ a není to tím, že by měl ten konec pelotonu trochu zrychlit?“.

Představivost je Tvůj limit - Imagination is the limit.

Naše dnešní poslání je: Měnit sklo v dech beroucí zážitky plné světla a designu - Transforming glass into breathtaking light & design experiences. Vždy jsem věděl, že chci firmu dlouhodobě, českou, unikátní, postavenou na kvalitním řemeslu a designu. Češi jsou v tomhle geniální…..bohémská kreativita a německá preciznost. Naši lidé umí nadchnout klienty svou vášní pro věc, pro produkt. A klienti chtějí v této luxusní branži potkat nás cizince, obzvláště co se týče skla. V Asii se dá dělat více experimentů, projekty jsou víc imaginární, víc unikátní, do takových se v Evropě nejde… chtějí předhonit Evropu a Ameriku.

Díla navržená nejlepšími českými a světovými návrháři - světla, lustry, skleněné plastiky, robotické kinetické (pohyblivé) instalace, skleněné dělící stěny – „Liquid Kristal“, skleněné fasády, dárky pro korporátní klienty, olympijské trofeje, poháry pro vítěze. Veškeré sklo a křišťál vyrábíme v Novém Boru a zůstaneme u toho. Kovovýrobu a elektro jsme z jedné třetiny přesunuli do Číny. Nemá smysl dovážet do Číny tuny oceli. Spolupracujeme se světovými architekty a designéry jako je Oki Sato/ Nendo, Ross Lovegrove, Jakub Cígler, Bořek Šípek, Rony Plesl, Michael Young, René Roubíček, Eva Jiřičná, Jan Plecháč, Henry Wielgus, Ross Lovegrove, Daniel Libeskind, Arik Levy, Koncern Design Studio, Lucie Koldová, Lars Kemper and Peter Olah, Maurizio Galante, Jitka Kamencová Skuhravá, Fabio Novembre…. Náš Art director je Maxim Velčovský.

První projekt – Mira hotel Hongkong (2007). Stovky projektů po celém světě: Hotely Four Seasons , Ritz Carlton… Obchody – Tiffany, Graff, Rolex, Guerlain, Kongresová centra, zámky, bary, kasina. Tour De France – poháry. Salonne Del Mobile/Euroluce – nejprestižnější prodejní výstava designu v roce. Loni náš stánek v Miláně vyhlásili jako nejúspěšnější, navštívili nás největší jména světového designu. Maison et Objet 2014 Paris/Reflections. Venice Architecture Bienalle. Nyní pracujeme např. v Moskvě pro hotel Sheraton na neprůstřelné skleněné zdi velké 500 m2. Bude to světle modrý Liquid Kristal, vysoký 3m a bude oddělovat restauraci od ulice. Je to kousek od českého domu v ulici Tverskaya-Yamskay.

V Číně dokáží ocenit unikátní a kvalitní zakázku. Takzvaná win – win (výhra-výhra) situace. Pro Číňany je kariérní růst frustrující, protože ve firmě se často mohou do nejvyššího managamentu dostat jenom členové rodiny. Třeba rodina, která vlastní hotely Shangri-la má po světě asi 86 poboček. Dělali jsme jejich hotel v Tokyu, v Londýně...a všude je ředitelem někdo z rodiny Kuóků nebo Liú. Asi mají dobré geny, protože všichni jsou chytří. Vždy je dobré se dostat k majiteli, to nám velmi pomůže, ať jsme kdekoli, v Emirátech, v Austrálii…. V Indii je jednání poměrně složitější, chtějí Vás dostat do pozice win – loose (výhra-prohra). Neustále chtějí k tomu navíc ještě něco navíc, a když to dostanou, chtějí ještě. Další trh vidíme během pár let v Africe, úplně celé. Občas někdo vejde do foyer hotelu a nadchne se naší plastikou. Dá si s námi schůzku a už pro něj děláme třetí realizaci.

Naše vlajková loď v Čechách je v Holportu. Komunardů 32, Praha 7 V lednu jsme vybavili Tančící dům našim Uovem navrženým Rony Pleslem. Nyní jsme dokončili instalace ve Florentinu – tři skleněné instalace inspirované bambusem, ten největší lustr má na délku devět metrů. Pracujeme na projektu Glass Muzeum – bývalá Živnobanka na Příkopě 20, který má pro nás galaktický rozměr. Společně s Radovanem Vítkem z CPI chceme realizovat největší a nejunikátnější muzeum skla na světě plného pohyblivých instalací, plastik a designových skvostů dekorativního a uměleckého skla. Toto muzeum bude místo, za kterým se bude sjíždět celý svět. GEL – Glass Experience by Lasvit (skleněné zážitky s Lasvitem) bude hlavní atrakcí tohoto projektu. Děláme pro showcar Škodovky na veletrh v Ženevě skleněné logo, madlo, páky a kaslík pod řadicí pákou…nás to baví, protože je to česká firma. V Číně, ale říkají cíleně, že Škoda je německá firma, protože na to Číňani slyší. Realizovali jsme kongresové centrum ve Zlíně.

Výroba se profinancuje z 50% předem, takže se držíme v „černých“. Nemáme žádné úvěry. V průběhu sedmi let jsme se rozšířili na 11 poboček. Obrat za minulý rok byl 40 mil. dolarů. Vybudovali jsme firemní základnu pro dvakrát takový obrat. STEJNÁ FIREMNÍ KULTURA v Hong Kongu, Miláně, New Yorku, Praze, Londýně, Moskvě, Dubaji, Los Angeles, Novém Boru, Šanghaji, Singapuru a Paříži. Každou pobočku vede Čech nebo Slovák. Klíčové pro nás je, aby i lokální lidé pochopili naší interní kulturu. Proto máme Lasvit passport. Děláme z nich Čechy, chceme je „infikovat českým virem“. Takže je pošleme na dva měsíce do Čech. Vyfouknou si kus skla, projdou školením a pak musí třeba vypít české pivo, přejít Karlův most, sjet Jizeru na raftu anebo vyjít na Ještěd. Dostávají razítka a poznávají naší mentalitu. Snad každý ví, že to je o lidech a o nadšení, ne jen o penězích. U nás ve firmě je zákaz vykání. Tátovi je 63 a nejmladší stážista mu tyká. Lidé musí mít respekt k vlastní osobnosti, zakázali jsme tituly na vizitkách, máme háčky a čárky i v Hongkongu na anglických vizitkách…jsou to střípečky…poskládá se to z nich… je jich tisíce. Každý rok máme se všemi (320 lidí) na Jizerce v bývalé sklárně výjezdní zasedání, kde se setká designér, produkt manažer, obchodník …synergie je klíč. Prezentujeme strategii, výsledky, čistý zisk, hrubý zisk, obrat ….otevřeně si sdělujeme informace...přesně opak než v předchozí firmě, kde jsem pracoval.….tam se hodně křičelo. V Lasvitu, kdo je „zlý“, tak tu nepracuje, snažíme se eliminovat aroganci a dodržovat pravidla komunikace.

Leon, Lucie, Lea, Lanna, Liam a Luke. Holčičky jsou takoví cukroušci. Lukýsek je permoníček, tříletého Liámka, který je kus chlapa už chtěl soused rekrutovat na ragby. Jezdíme rádi do Austrálie, jsou tam úžasný pláže, parky bez lidí, klokani. Lidé je krmí a oni už jsou přejedený, Liam jednoho chytil a cpal ho jako husu. Do školy kam naše děti chodí, se učí od čtyř let po vysokou. Jejich škola má na střeše bazén. Uvnitř otočné hlediště. Na třídní schůzce se vždy baví učitel s rodinou separátně a ne jako u nás před celou třídou… jo Jakimič? Toho zde skoro nevidím, chodí za školu. Děti nás pak mají za úkol provést celou školou a od 5 let prezentovat, mají na iPadu klipy co tam dělají, mají desky s plánkem. Ve třídě je 17 národností. Každý den se učí hodinu čínštinu. Jezdí na tři dny celá třída do kempu, kde spí ve stanech, kydají hnůj a sází stromy. Za pár let budeme všichni zpět a naše děti budou navštěvovat českou školu. Dokáži si představit, že chodí na Husovku v Liberci. Česká škola jim dá zase něco jiného. Hodně hrajeme tenis a děti hrozně baví dostihy a sázky junior a prší. Hongkong má „ teritories“, tisíce ostrovů, na kterých jsou malé vesničky, farmy anebo džungle. Jezdíme tam s dětmi. Mohou tu krmit pštrosy, prasata, hřebelcovat koně nebo česat jahody kolik unesou. Chybí tam opravdové lesy, je tam subtropické pásmo. Doma jsem na 40%. 60% na cestách, nejvíc Londýn, Singapur, New York a Čechy. Teď jsem se stal ve firmě prezidentem, abych se nemusel věnovat provozním věcem a tak bych se chtěl dostat na 70% doma.

Lasvit je investice do umění, plná emocí. Chceme se zaměřit více na rezidenční trh. Moderní, nadčasový, unikátní design a instalace pro soukromé domy. Chceme být firmou po jejichž dílech lidé touží, po dílech navržených skvělými designéry a vyrobené nejlepšími řemeslníky. To, co považujeme za nejvyšší míru autentičnosti a tedy luxusu, naše skleněné instalace na míru pro unikátní domy a byty, stojí od 20 tisíc až do několika milionů Euro. Plánujeme obchody na nejprestižnějších adresách v nejzajímavějších městech světa. Například hned vedle Diora a Tiffany. Budou tam jak skleněné doplňky a designová svítidla, která si lze odnést při spontanním nákupu, tak i ukázky instalací na míru. Takový obchod bude i součástí našeho unikátního světového muzea v Živnobance na Příkopech v příštím roce. Dostali jsme se do Harrods v Londýně. Po třech letech jednání zde bude našich pět kolekcí a ukázka projektové instalace. Budeme tam mít vlastního člověka. Není to formou nájmu, jsme součástí jejich konceptu. V létě proběhne Venice Architecture Bienalle v Benátkách. Každá účastnická země má svého kurátora, který navrhuje pavilón. Kurátor Benátského pavilónu,legendární architekt Daniel Libeskind nás oslovil, abychom ho s ním udělali. Pokořili jsme tím již po druhé v historii nejstarší sklárny v Evropě v Muránu. Poprvé, když jsme je převálcovali v 18. století produkcí českých skláren a oni museli uzavřít většinu domácí produkce a teď po druhé. Starosta Benátek to nakonec vzal překvapivě sportovně, dokonce říkal že to vítá, že to dodává sklářství mezinárodní rozměr. Maxim je teď ve sklárně a něco připravuje, protože sem Daniel Libeskind jede.

Mě by stačilo naučit se jezdit na koni, to snad není úplně nesplnitelný… asi dvakrát se mi to téměř povedlo, ale byli to poníci v Číně, mohli vozit lidi jen do 70 kg, čímž jsem byl z této atrakce vyloučen. Určitě bych nechtěl bungee jumping. Na svůj seznam posledních přání, jako měl Morgan Freeman a Jack Nicolson, než zemřou ve filmu „ The bucket list“, bych si určitě napsal Amazonku. Hrozně bych se chtěl podívat do deštného pralesa, nebo do Egypta na pyramidy. Ale také si projet vesničky a česká města…najít si měsíc a strávit ho cestováním po Česku s celou rodinkou. Také bych si rád našel více času na čtení, teď když jsem ten prezident a mám o něco více času. Fantasy nebo něco od Kundery…historie, scifi….co se stane, zajímají mě představy lidí, jak to jednou vše může vypadat.