ROZHOVOR SE ZÁMECKOU PANÍ CHATEAU MCELY INEZ CUSUMANO

I když jsme to naplnění našly, tak je naše mysl stále rozptylována přemírou informací, tlakem společnosti, péčí o děti. Snadno se pak stane, že se dostaneme do nerovnováhy a vydáme se špatnou cestou. Valí se toho na nás strašně moc a my nevyhodnocujeme správně priority. Naše mysl, se kterou nepracujeme a netrénujeme ji, nám utíká všemi směry. Občas je potřeba myšlenky zkrotit. Srovnat se, nastavit si znovu priority.

Já na to používám dva jednoduché způsoby. A to je meditace každé ráno a druhý způsob je mít mantru, aby člověk zkrotil myšlenky přes den. Je potřeba dopracovat se k tomu, udělat čas na ranní meditaci. Odpovědi na své otázky máme totiž všichni uvnitř v sobě. Před tím, než se vzbudí děti, než začneme dělat snídani, dělat si make up a chystat se do práce. Po meditaci je dobré si vnitřně připravit den. Pokud začnu ujíždět během dne a odchylovat se od našich původních záměrů a cítím se rozptylována, tak použiji mantru a tím se opět dostanu do rovnováhy. Toto úplně stačí. To chce, ale velikou sebekázeň. . . Všechny víme, že v běžném životě to tak snadné není. Nejdůležitější fází pro mne bylo, srovnat si hodnoty. Nakonec jsem si je sepsala na papír. Zní to jednoduše, ale trvalo mi to hodně dlouho, než jsem se s tím mohla vnitřně ztotožnit.

Nejdůležitější je pro mne rodina – dítě, manžel, pak ta širší rodina. To jsou nejbližší spolupracovníci, kteří fungují také jako rodina.

Na druhém místě je to touha po dokonalosti a kráse. Při tom co dělám, se chci alespoň přiblížit dokonalosti. Na třetím místě je touha být užitečná. Cítím, že jsem na světě z určitého důvodu a pokud bych se necítila užitečná, tak nebudu ani šťastná. Já nemůžu ležet u bazénu v Kalifornii a nic nedělat. To mě neučiní šťastnou. Měla jsem příležitost si takový život vyzkoušet, ale nudilo mne to k smrti a byla jsem nespokojená. Další je integrita. To pro mne znamená duchovnost, vysokou morálku a etiku ve všem co dělám. Důležitá je pro mne ta celistvost. Pátou hodnotou je zdraví. Člověk musí mít to fyzické tělo v pořádku, aby mohl fungovat. Také je důležitá vděčnost za to co máme.

Je to spíš podle toho jak to mám momentálně. Asi kdybych byla nemocná, tak bych dala zdraví na první místo. Prostě jsem to v tu chvíli tak cítila. Rodina je jasná, ale u těch ostatních jsem si nebyla jistá.

Strašně dlouho jsem hledala, co bych měla dělat. Ani na vysoké škole jsem to ještě nevěděla. Měla jsem romantické představy, které se ani nedaly naplnit. Byl to neustálý pokus omyl. A tím jsem si přivodila obrovský pocit nerovnováhy, protože jsem nedělala to, co bych v životě měla a když jsem na to konečně přišla, tak jsem byla najednou šťastná a řekla si, že to mám vyřešený. Postupem času mi, ale začalo docházet, že to tak není, že na tom musíte neustále pracovat a neustále to obnovovat a zacelovat. Hodně mne oslovil Rumi , který říká „Každý moment si dlátem vytesáváme vlastní osud“. Důležité je, abychom věděli co děláme a nebyli jen loutky ve větru a nedělali jen to co nám osud nabídne, ale věděli jak sekat tím dlátem, abychom se to naučili dobře a vznikla socha jako od Michelangela a ne nějaká hromada vysekaná bláznem. V tom je to umění.

Osobně mi pomohlo, že jsem si sepsala, kde jsou moje silné a slabé stránky. V případě těch slabých to bylo hodně bolestivé. U každé slabosti jsem se snažila naordinovat si nějakou léčbu, nějaké řešení a pak jsem si z toho udělala konkrétní akci a zařadila ji do svého týdenního programu. Nazvala jsem to rituál a napsala si ho do diáře, tak abych to pravidelně opakovala. Takže mám plný diář.

Jistě, i když to není jednoduché na sebe prozrazovat takové věci.

Chci na svých slabostech zapracovat a neoddávat se jim. Když se mi je ale nepodaří zvládnout v každé životní situaci, tak je s láskou pro tu chvíli přijmout. Ty slabosti, které jsem si sepsala, to nejsou malé slabosti. To jsou velké slabosti, které mi komplikují život a nechci je mít.

Princip spočívá v tom, že zakomponováním do diáře se z toho stane rutina. Stejně tak jako si čistíte zuby.

Princip spočívá v tom, že zakomponováním do diáře se z toho stane rutina. Stejně tak jako si čistíte zuby.

Můj velký handicap byl ve fyzické rovině. Necvičila jsem pravidelně a neměla vyvážený jídelníček. Pořád to byla dieta, přibírání, dieta, přibírání. Hladověla jsem většinu roku, abych neměla ty rozměry, které měly ženy například o generaci výš v mém věku na Slovensku, odkud pocházím. Hodně jsem fungovala v takovém polo hladu a měla jsem málo energie a byla nervozní. To jsem vyřešila už před rokem. To jsem zvládla a cvičení dostala do té rutiny. Předtím jsem se léta vymlouvala. Každé ráno jsem si našla sto důvodů, proč nemůžu cvičit. To se mi povedlo jako jediná věc minulý rok a dostala jsem se fyzicky do rovnováhy, protože pokud nejste srovnaná fyzicky, tak nemáte energii ani na ostatní věci, ani na emoční věci, ani duchovní ani na nic.

Každý máme asi jinou představu. Já bych chtěla zářit a sršet energií od rána do večera. Tento rok, mi ale zbylo k řešení daleko více věcí. Cvičení mi v mém programu zabíralo relativně málo místa, teď mám ale diář naprosto plný.

Musela jsem definovat svou vizi- co vlastně od života očekávám. Pak z toho vzniklo takové desatero.

1. Moje největší životní prioritou je moje dcera a můj manžel. Věnuji jim hodně času a snažím se pochopit jejich potřeby a jednat podle nich. 2. Moji rodinu včetně té širší, moje blízké přátele a nejbližší kolegy oceňuji. Užívám si jejich společnost a jsem k nim velkorysá. 3. Ke všem lidem v mém životě se chovám laskavě a ohleduplně. 4. Starám se o sebe nejen fyzicky, ale také mentálně a duševně, protože se mám ráda a jsem tak lepším člověkem. 5. Být užitečná světu je moje odpovědnost i privilegium. 6. Přijímám cokoliv se děje, jsem vděčná za vše, co dostávám. 7. Jednám v souladu se svými nejhlubšími hodnotami. 8. Žiju svůj život s vášní a radostí. 9. Zůstávám otevřená poznání a růstu. 10. V práci neustále pomáhám lidem růst a plně prožívat svůj život.

V knize, která mne ke změnám inspirovala, doporučovali napsat si něco jako nápis na náhrobek. To vám pak dojde co je skutečně ve vašem životě podstatné. Ráda bych, aby tam mohlo stát toto: „Tady odpočívá Inez Cusumano, dobrá matka, manželka, dcera, babička a kamarádka, která udělala tento svět lepším tím, že šla za svými sny a tak inspirovala ostatní.“

Já se snažím, ale nikdy nic není stoprocentní. Je důležité mít vizi a snažit se ji naplnit. Každé ráno, když vstanu, tak si projdu své hodnoty, projdu si ty svoje silné stránky a slabé stránky, abych si to ráno srovnala, podívám na kalendář, abych si vše vizualizovala a dala do toho tu správnou energii. Když jdete do dne s tím správným nastavením, tak se vám pak lépe daří vše realizovat. Samozřejmě průšvihy se občas stávají a člověk nedosáhne všeho, tak jak by si představoval.

Tak to se mi psalo docela radostně, i když mi to chvíli trvalo si uvědomit v čem jsem dobrá a proč se mi některé věci daří. Mám tam napsáno, že jsem vytrvalá, nevzdávám se, dotáhnu věci do konce. Jsem vizionář. Vidím věci jako celek. Jsem kreativní. Kombinuji umění, duchovno, praktično. Inspiruji ostatní, aby realizovali své sny. Mám silné analytické schopnosti, finanční gramotnost a ukotvení. Mám dobrodružnou povahu, odvahu a touhu po poznání.

Ty nás hodně omezují a není to jednoduché si je přiznat. Mojí první slabinou je negativní myšlení. Často pochuybuji o svých rozhodnutích a občas mně přepadají negace, Druhou slabinou je netrpělivost. Někdy začnu pouštět hrůzu a takovou nervozitu a neovládnu se. . .a pak to slízne Julinka a Jim. Když už vidím, že to na mně jde, tak mám takový rituál, že se musím začít usmívat. Ono to funguje na fyzické bázi. Nejen, když je vám dobře a usmíváte se, ale i když vám není dobře a usmějete se, tak vám začne být lépe. Chtěla bych více času věnovat svým blízkým, (nemyslím dceři a manželovi, tím věnuji velké množství času) a dát i těmto vztahům díky většímu časovému prostoru i větší hloubku. Víc času by si v mém životě zasloužil duševní růst a radost. A poslední slabinou je nedostatek organizace a plánování. Jsem poměrně chaotická. Dlouho jsem nenosila ani hodinky. Jim mi kvůli tomu koupil několikery hodinky v různých barvách, aby se mi hodily ke šperkům . . .

Máte pravdu. Já vlastně v tom chaosu vytvářím nejvíc věcí, které jsou krásné a jsou vidět. A teď dělám všechno ostatní, ale nedělám nic krásného a kreativního a nic za mnou není vidět. Jen jsem lepší člověk. Teď jsme byli ale týden na lyžích a tam jsem nic neplánovala a napsala jsem druhý díl Nely. Dcera mne inspirovala a v mé hlavě vznikl nádherný příběh. Tak ještě musím najít rovnováhu, abych nebyla jen takový krásně zorgnizovaný robot.

Udělala jsem si 17 rituálů, které jsem si zakomponovala do toho života. Většinou až vypravím dítě do školy, tak si po snídani na chvíli sednu a než začne denní shon přečtu si ty hodnoty. Připravím se na denní aktivity, aby to se mnou pak necloumalo. Podívám se na program dne a promítnu si do něj ty hodnoty. Pak mám rituál, který mi zabírá nejvíc prostoru v tom mém plánu a to je jíst a pít zdravě celý den. Mám rozepsáno co budu jíst a pít celý den a v kolik hodin. Mám tam napsáno i v kolik hodin si budu dělat bylinkový čaj, protože kdybych si tam napsala, že si budu dělat bylinkové čaje a nebyla konkrétní, tak si je nikdy neudělám. Je to navíc ve spolupráci s nutriční poradkyní. Každých 90 minut si udělám přestávku. Neměli bychom běžet jako matathonci, ale spíše jako sprinteři. Člověk s mentalitou sprintera toho dosáhne daleko více. Přiznám se, že toto se mi ještě nedaří. Další je radost a pohyb. Já jsem se vrátila po dvaceti letech k volejbalu a je to velká radost a legrace a člověk si i zaběhá. Vřele doporučuji nějakou radostnou aktivitu, kterou máte spojenou například s mládím. Dalším mým rituálem je, že si dávám si každých 14 dní oběd s některým kolegou z práce a každých 14 dní oběd s některým z přátel.

Ano, jednou týdně tak strávím čas s člověkem, kterého mám ráda a díky tomu rituálu na nikoho nezapomínám.

Důležité a každodenní je používání mantry proti negativnímu myšlení. Já jsem dělala už v Kalifornii transcendentální meditaci a oni vám tam mantru přidělí, která je jen pro vás a nic neznamená. Jedno slovo. Někdo zase říká, že by to mělo být něco vám hodně blízké. Když ji používáte často a dlouhou dobu tak je ta mantra čím dál tím mocnější. Já ji používám ji při každém náznaku netrpělivosti. Dalším rituálem a to víkendovým je procházka v lese. Dále každý den zavolám blízké osobě jen tak pro radost. Jednou týdně mám rande s Jimem. Mým oblíbeným rituálem je číst nějakou literaturu, která mne obohacuje. Vždy v neděli sestavím plán na příští týden, vedu si i tabulku o odpovědnosti, abych mohla snadno kontrolovat, co jsem nedodržela a proč. Dalšími příjemnými rituály jsou, každý měsíc si namíchat parfém a jedno dopoledne týdně se věnovat psaní knih o Nely.

Celý ten proces spustil takový zvláštní pocit, že mám všechno a přesto jsem nespokojená. Vychází mi z toho, že člověk má být vděčný za to co má a užít si to. Opravdu důležitá je ta vděčnost. A taky si myslím, že opravdové štěstí je ve službě druhým. To přílišné zaměření na sebe štěstí nepřináší. Moje rituály, tak to je v podstatě taková údržba, abych dobře fungovala a přinášela lidem radost a inspiraci.