Skvělý český glamour a fashion fotograf Filip Matušinský

V poslední době nemám moc času na vlastní tvorbu, takže se věnuji víceméně pouze komerčnímu focení. Z posledních zakázek mohu jmenovat focení pro Philips, kde jsem zaznamenával novou řadu sluchátek a přenosných reproduktorů s modelkami a modely. Fotky půjdou brzy do celého světa. Dalším projektem, který mi teď hodně šlape, je „Pohádkové focení se zvířaty“. V prosinci jsme ještě stihli fotit s koňmi. O ty je obrovský zájem, stejně jako o lišky a vlky. V neposlední řadě jsem lektoroval několik kurzů ateliérového svícení a postprodukce ve Photoshopu. Teď mezi svátky ještě doretešuji fotky z posledního focení pro německou značku Lariylei.

V blízké budoucnosti se chystám vypsat několik dalších workshopů a kurzů focení, což mě v poslední době dost baví – je to odklon od stereotypu. Zvlášť workshopy v nevšedních destinacích, jako je poušť nebo přímořské toskánské vesničky. To mě hodně baví. V lednu se budu věnovat konečně po dlouhé době nějaké své tvorbě a trochu opráším glamour focení se svou dvorní modelkou Alenou.

V dnešní době se s kurzy roztrhl pytel. To je fakt. Učí dnes kdekdo a někdy mi zůstává rozum stát nad tím, když vidím lektora, o kterém jsem nikdy v životě neslyšel a který hrdinně přednáší o svých komerčních úspěších a postupech, které k tomu vedou. U mě člověk zaprvé ví, co kupuje, protože moje práce je relativně viditelná a zadruhé můj přístup k učení je velmi neformální. Nepoužívám sofistikované termíny, kterým začátečníci nerozumí a snažím se vždy každému ukázat, že stačí znát pár základních pouček, které jsou navíc velmi logické. Pak už je focení jen o praxi a tréninku jako všechno ostatní.

Business fotky tvoří asi 40 % mé komerční práce, ačkoli se to moc neví. Nepublikuji moc takových fotek, protože lidé mě mají zařazeného spíše jako fotografa ženské krásy a mně to tak vyhovuje.

To je velmi široce položená otázka. Nemám žádnou konkrétní nejlepší zkušenost. Globálně svou práci miluju a děkuji vesmíru, že můžu dělat to, co mě baví. Díky své práci jsem procestoval doslova celou planetu od Číny až po USA a ještě jsem za to dostal zaplaceno. A protože cestování miluji, je to benefit, který je pro mě asi nejskvělejší. Kromě toho osobně poznávám mnoho zajímavých a známých lidí, které bych také nikdy nepoznal. A ten pocit, když v prestižním časopisu nebo webu nějaké světoznámé značky vidíte svou fotku, je také velmi příjemný.

To je kapitola sama pro sebe. V České republice obecně platí, že jsme levnou pracovní silou pro přilehlé vyspělejší ekonomiky. Focení, která se v Německu běžně realizují za stovky tisíc korun, jsme tu my, díky naší vlastní hlouposti zvyklí dělat za desetinu ceny a jsme tedy velmi vyhledávaní. Bohužel to nemá už žádné řešení. Vždycky se najde někdo, kdo zakázku udělá za hubičku a tím pádem buď musí i ti ostatní přistoupit na „české“ ceny, nebo nebudete fotit nic. Je to asi 2 roky kdy jsem byl osloven s kalkulací pro jednu nejmenovanou bavorskou automobilku k focení jejich nového luxusního sedanu. V Německu by včetně neomezených práv na fotky odměna pro fotografa byla tak půl milionu, vzhledem k rozsahu focení. To jsem konzultoval s německým fotografem. Ocenil jsem to tedy na české poměry na 200.000 Kč a řekl si, že za méně než půlku to pro klienta bude výhodné. Nakonec to zadali jednomu z mých „kolegů“, který to vyfotil za 30.000 Kč. Takoví lidé nám globálně srážejí ceny na úplně nesmyslnou úroveň. Pán zřejmě potřeboval mít v portfoliu známou značku, tak si vzal asi desetinu normální odměny, kterou by běžně dostal. Tím stanoví naprosto nehorázně trapnou cenu pro celou budoucí strategii této firmy, která už nikdy v životě nebude chtít zaplatit víc, protože ví, že to tu někdo za pár drobných udělá zase. A od toho se odvíjí i cena za práci pro modelky. Máme tu plno krásných i průměrných slečen, které milují slovo modelka a cítí se tak, přestože jejich praxe obnáší pár focení zdarma s několika netalentovanými cvakálky. Ten termín pro ně znamená, že stály několikrát před objektivem, vznikly nějaké (mnohokrát dost podprůměrné) fotky, ale egu to stačí. Takové dámy se hlásí na konkurzy a své služby prodávají silně pod cenou. A my fotografové, tlačeni tímto trendem, si z nich samozřejmě vybereme, protože klient je zvyklý, že za „modelku“ na svou kampaň může zaplatit jen třeba 2 tisíce korun. Přičemž opravdová profesionální modelka z agentury by stála na totéž focení 10-15 tisíc. Z toho důvodu tady v podstatě profesionální fotomodeling neexistuje. Aby si opravdu krásná slečna vydělala, musí odjet pracovat do ciziny. Ať už na západ – Německo, Francie, Anglie, USA, Itálie, tak na východ – Indie, Čína, Vietnam, Japonsko… Všude jsou schopny dobré modelky vydělávat kolem 150 tisíc korun měsíčně za řekněme 10 focení měšíčně. V Čechách by si za 10 focení vydělaly průměrně 20 tisíc a ještě by je zválcovaly dámy, které by fotily místo za 2 tisíce klidně zadarmo nebo za tisíc korun, jen aby se mohly kámoškám pochlubit, že jsou v nějaké reklamě. Prostě klasická česká povaha. Takových, které si v ČR vydělají modelingem na živobytí, je tu tak dvacet a z toho deset jsou různé celebrity - bývalé Missky, TV moderátorky, apod. Ostatní to mají jen jako skromný přivýdělek.

Všechno je to jen o míře drzosti. Pro mě je profesionální fotograf ten, kterému focení vydělává tak, že nemusí dělat nic jiného. Žít z focení (ne jen přežívat) je výsadou možná třiceti fotografů v Čechách. Je k tomu potřeba nejen mnoho dovedností, ale i štěstí a konexe a ideáně jméno, které si vybudoval ještě před masovým přílivem „profesionálních fotografů“, kteří si tak nestydí říkat, přestože jejich dovednosti jsou silně podprůměrné. Ideální je si navíc vytvořit nějaký vlastní projekt, který se u lidí chytí a ostatní „fotografové“ jej nebudou zvládat jednoduše kopírovat. A to je dnes dost těžké, protože s dostupností všech možných tutoriálů, návodů na internetu a dostupností digitálních zrcadlovek, může začít fotit opravdu každý. Ve valné většině je to bída, ale najdou se i opravdu talentovaní amatéři, kteří fotografování mají jen jako jejich hobby, ale jejich tvorba se mi líbí. Sám takových mám pár ve své stáji žáků mých workshopů. Dalším problémem je obecná neznalost klientů a nerozeznání dobré fotky od špatné. Profík se na fotku podívá, spráskne ruce a vidí na ní deset neprominutelných chyb. Klient se na ni podívá a fotka se mu líbí a vesele se jí prezentuje. Pak se po roce diví, že mu jeho eshop nebo podnikání nevyšlo a neví proč. To, že se prezentuje hrůzou, prostě nepozná. Hlavně, že to měl levně.

Osobně se je snažím ignorovat, ale v poslední době mi bliká silně alarm. Sice nejsem tak starý, moje názory jsou vesměs pokrokové, ale v tomto ohledu jsem silně konzervativní. Relativně nemám problém s homosexualitou a transsexualitou, kdy se prostě někdo narodí do špatného těla. Sám díky své profesi spolupracuji s řadou homosexuálů z řad kadeřníků, stylistů, apod. a nikdy jsem s tím neměl problém. V poslední době se ale děsím té hysterie různých podivných a zatím neznámých a nepopsaných sexuálních orientací, militantního prosazování dotčených menšin. Stále víc a víc vidím důležitost tradičních, tisíce let starých modelů ŽENA/MUŽ. Nerad bych se dožil společnosti, kde bude pohlaví sprosté slovo. Nerad bych, aby moje děti žily ve společnosti, která bude vypadat jako z nějakého nepovedeného sci-fi filmu a kde slovo máma a táta budou nadávkou. Nějaké možné budoucí změny v legislativě typu „zavedeme místo otec/matka kolonky rodič 1/rodič 2“ nebo že kolonka pohlaví bude mít 10 možností, mě vyloženě nahání husí kůži.

Luxus je pro mě hlavně volnost. Svoboda, ať už finanční, tak časová. Možnost pracovat tak, jak mě to baví, aniž bych se musel přemáhat dělat věci, které nechci, jen abych měl na složenky. To se mi už povedlo a děkuju za to všem mocnostem :). Druhým stupněm je pro mě ten stav, kdy si člověk řekne: „Teď mám 14 dní volněji, celkem bych se chtěl mrknout na Nový Zéland“, tak si koupí letenku a letí. Nebo když jde kolem výlohy, vidí tam něco naprosto úžasného, ale zbytečného a prostě tam vejde a tu věc si odnese. Neřeší finance. To je můj cíl, kterého teprve hodlám do důchodu dosáhnout :).