Svět Thomase Ingenlatha

Přírodu k životu potřebuji, ale mám rád i takováto zalidněná náměstí, kde si můžete sednout a jen tak pozorovat hemžení kolem. Něco takového ve Skandinávii nenajdete. Je to tam podobné jako v Americe, dům tady, dům támhle, ale chybí jim centra. Těmi jsou tam obvykle místní supermarkety. Na evropské tradici se mi líbí právě ta organizace malých měst, jako je tomu u tohoto starého náměstí v Jičíně.

Šest let, bydlel jsem v pražských Vinohradech. Víte, když se do České republiky nastěhujete a nemluvíte česky, je dost těžké bydlet kdekoliv jinde než v Praze. Na druhou stranu, po pěti letech už jsem měl rušného města dost, takže jsem hodně času trávil i tady v Českém ráji. Česká kultura je rozdělená na dvě části – takový ten oficiální design, tedy šperky, nábytek, architekturu a podobně, to je ta „oficiální“ stránka. Tou druhou je jakási „subkultura“, krása, na kterou narazíte třeba při cestách po venkově. Také mě docela zaujala historie firmy Baťa, jak si přizpůsobili celé město a celé sociální prostředí. To „poslání“ – nejen vydělat peníze… Design měl tenkrát mnohem větší vliv i na společnost. Myslím, že to je působivý příběh.

V podstatě jsem u motorů vyrostl. Bydleli jsme vedle čerpací stanice, takže když jsem chtěl třeba vyrazit na kolo, nejezdil jsem po přírodě, ale kolem benzinky. Tak jsem mohl skutečně hodně zblízka pozorovat bouráky ze šedesátých a sedmdesátých let. Tehdy se asi moje vášeň pro auta zrodila. A později, když mi bylo asi šestnáct, jsem měl velice dobrou učitelku na výtvarku. Celý půlrok věnovala grafickému designu, což v té době bylo dost neobvyklé. Zkusili jsme si udělat vlastní návrh obalu a pracovali i s trojrozměrnými předměty. No a tohle mě asi k rozhodnutí věnovat se designu – a nejlépe automobilovému – přitáhlo natrvalo. Na vysoké umělecké škole ve Frankfurtu jsem studoval design. Sice to ještě s auty nemělo nic společného, jednalo se o průmyslový design, ale zajímali jsme se i o to, jak rozumět teorii a jak o ní mluvit. Dnes se mi to hodí, když potřebuji někomu mimo obor vysvětlit, co se snažím vyjádřit. Pak jsem se přesunul na univerzitu ve Pforsheimu. Byla to skvělá příležitost, škola stála blízko Stuttgartu, který je Mekkou automobilového designu, zastoupeného značkami jako Porsche a Mercedes. A tam jsem začal cítit, že tohle by mohla být rozumná profese a ne jen klukovský sen. Mým rodičům, kteří byli úředníci, to ale trvalo ještě dalších deset let, než to přijali a pochopili, že automobilový design je něco, čím se dá uživit.

Vlastně je to asi výhoda, máte určitý odstup, neutrální postoj. Pracovat jako německý designér v Německu by bylo něco jiného… Nejlepší příklad: Audi TT nebylo navrženo německým tvůrcem, bylo vytvořeno Američanem Thomasem Freemanem. Ten se nesnažil o funkcionalistický design, použil svůj americký „naivní“ přístup a zrodila se zajímavá silueta – to by bylo pro rodilého Němce složité.

Ve výsledku jsme takový velký, mezinárodní tým. Máme mezi sebou Korejce, Angličany, Švédy a další, ale všichni pracujeme ve Švédsku, což je ten nejdůležitější fakt. Každý designér by měl umět absorbovat místní kulturu, pochopit, co je pro ni typické i zvláštní. Třeba interiér příštích modelů velké platformy pochází z návrhu americké designérky, která s námi v Göteborgu dělá teď už skoro dva roky.

Ano, to byla jedna z výzev. Současný trend je věnovat interiéru více pozornosti, to v minulosti nebývalo. Dříve se soustředila téměř výhradně na exteriér. Což je pro náš tým dobré, protože máme velký prostor pro kreativitu. Je zajímavé zkoušet zkombinovat moderní technologie s klasickým skandinávským stylem.

Styl „chci být extrovert“ tam neexistuje. Tak nějak tam musíte mít rozum. A to se mi svým způsobem líbí. Na jednu stranu kvůli tomu nemůže vzniknout skutečná designérská hvězda, ale na druhou stranu to dovoluje udržovat obecně vysokou kvalitu designu. Když přijedete do Švédska, zdá se vám, že tam mají lepší smysl pro estetično, vkus. Prostě tam nenajdete tolik ošklivých věcí jako kdekoliv jinde. A právě díky tomu může existovat třeba fenomén IKEA – lidé lépe vnímají jednoduchou estetičnost. I když přijdete do té nejmenší vesničky jen s několika dřevěnými domy, vždycky tam tu estetičnost ucítíte. Dokážou to přenést i do moderní architektury, pořád staví poměrně jednoduché domy… Švédsko není rychlá společnost. Až na jednu výjimku: Skandinávci jsou neuvěřitelně otevření moderním komunikačním technologiím. Díky tomu má obrovskou tradici výroba mobilních telefonů nebo třeba služby jako Spotify – v tomhle jsou vážně rychlí. Ale mimo to – auta musejí vydržet dlouho… Ocenit rychlý život není švédské. „Potřebuji nové. Potřebuji nové!“ – Nic takového tam neexistuje.

V první řadě bychom chtěli dosáhnout cílů, které jsme si stanovili – zařadit značku do „exkluzivnější ligy“. Volvo bude za hlavní prioritu vždy považovat bezpečnost, ale zároveň se bude měnit v souladu s novými technologiemi a požadavky společnosti, například s ohledem na konektivitu a autonomní řízení. Vidím Volvo jako značku s potenciálem pro mnohem větší výrobkové portfolio, než jaké dnes má. Nabídnout něco víc než jen klasické automobily – například speciální městská auta. To bude další velký krok, jenž bude následovat po dekádě zaměřené na modernizaci naší modelové řady pomocí platformy SPA.

Jako designér jsem citlivý na věci, které mě obklopují. Důležité je pro mě prostředí, kde žiji, příroda. A v tom je Skandinávie jedinečná. Nechci prohlašovat, že dávám přednost životu tam, nebo tady, ale když už někam vyrazím, chci se do toho zcela ponořit a zažít to naplno. Dokonce i světlo je na severu jiné. V Česku, přestože je třeba slunečný den, mi přijde, že světlu chybí taková ta čistota výrazných barev. Odstíny zde působí jinak, hřejivě – ve Skandinávii jsou úplně odlišné: silné, chladné barvy. A právě ta rozdílnost mě přitahuje, pro každého designéra je to dobrá zkušenost. Naše továrna se nachází deset kilometrů od pobřeží a každý, kdo přijde do našeho ateliéru, je tím okouzlen. Energii vám dodává příroda, moře.

Víte, jsou designéři, jejichž snem je navrhnout ferrari. A takoví lidé by asi v Göteborgu nebyli šťastní a nechtěli by navrhovat volva. Pokud jste takový typ, je pro vás skutečně jedinou možností Itálie. Mně je mnohem bližší švédský životní styl, zdejší kultura a značka Volvo. Je zde mnohem větší harmonie s mými osobními hodnotami a styl švédské automobilky je v souladu s tím, o co při své práci usiluji.

Auta tvoří součást našeho rodinného života, ale rozhodně se vše netočí kolem nich. Milujeme aktivní životní styl. Zkrátka nemám rád vysedávání před televizí. Nerad trávím život mezi čtyřmi stěnami. To v dnešní společnosti chybí, děti nerady chodí ven, ale já si myslím, že ať už vyrazíte kamkoliv, vždycky najdete něco zajímavého. A to je něco, co se mi líbí jak na českém venkově, tak na té malé vesnici Hjuvik deset kilometrů od Göteborgu, kde bydlím. Pláž máme přímo před domem, naše děti (7, 6, 4 – pozn. red.) tam chytají kraby. Když jsme se přestěhovali do Švédska, místní se mě pořád ptali, jestli mám loď. Ne jaké mám auto nebo dům, ale loď. Po třech letech jsem se konečně odhodlal a pořídil si jednoduchou plachetnici. Plavím se na ní s dětmi a užívám si hodně legrace.

Určitě by to byly domy. Mám rád takový ten „trvanlivý“ design, víte?