Světoznámá houslistka Gabriela Demeterová o své profesi

Určitě především Gidon Kremer, slavný litevský houslový virtuos a Marta Líbalová, paní profesorka, u které jsem studovala postgraduál v dánském Aarhusu. Rodinná tradice. V rodině mám spoustu předků z matčiny strany, kteří byli houslisty: strýc Zdeněk Nečesánek, dědeček Hynek Wolf byl koncertní mistr Brněnské filharmonie, moje babička byla houslistkou v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu. Máma s babičkou mě k houslím vedly skutečně odmalička. Protože na hmatníku, kam se dávají prsty levé ruky, je nulová tolerance v intonaci. Na každém nástroji je to jinde. Kromě techniky levé ruky, kdy člověk na hmatníku určuje výšku tónu, musí zvládat techniku pravé ruky. Ta vede smyčec, který žíněmi rozeznívá tóny. Je to obtížné zvláště pro děti – ta fáze, kdy se housle rozehrají do přijatelné podoby, je hrozně dlouhá. Dítě musí mít výjimečný sluch a také dobrou tónovou představivost.

Dnes už většinou mám tu vzácnou možnost vybírat si repertoár svobodně, sestavuji ho podle místa a příležitosti. Obvykle je program z jedné třetiny sestaven dle dané dramaturgie, což je typické pro spolupráci se symfonickými orchestry. Hezká otázka. Pro každého interpreta je to trochu jiné, ale v globálu to jsou houslové koncerty Beethovena, Dvořáka, Brahmse a samozřejmě také Paganiniho sólové skladby. Obrovskou intelektuální výzvou jsou skladby Bachovy a Mozartovy. Těch je nyní už strašná spousta. Mám nejoblíbenější to, čemu se zrovna věnuji. Kdybych studovala něco, co bych neměla ráda, obávám se, že by se to odrazilo na upřímnosti interpretace. Určitě musím jmenovat Bachovy sonáty a partity pro sólové housle a pak hned vzápětí kompletní Dvořákovy skladby, Brahmsův houslový koncert; Sarasate, Saint-Saëns a Kreisler a samozřejmě Mozart.

V reálu neexistuje, my nehrajeme na body, naše hodnocení je velice subjektivní – od lidí, kteří nás poslouchají. Vždy tedy neplatí, že kdo je nejvíc vidět, je taky nejlepší. Těch pět nejzajímavějších a nejosobitějších interpretů může být pro každého z nás zcela jiných. Pro mě je to určitě Gidon Kremer, Thomas Zehetmaier, Joshua Bell, Jansen, Nadja Salreno-Sonenberg tihle jsou pro mě nesmírně zajímaví. A ještě musím vzpomenout Fabia Biondiho významného interpreta barokní italské hudby. Dneska je u posluchačů hlad po originální, upřímné interpretaci jako tomu bylo v 19. a 20. století, po interpretech jako byl Paganini. Je to logické po téměř dvacetileté fázi cizelování technické dokonalosti Zamilovala jsem se! Letos jsou to už tři roky, kdy žiju se svým manželem na anglickém venkově, opravdu je to až pohádkové. Mám za sebou velký projekt v rámci Svatojánských slavností Navalis, které v Praze obnovil Zdeněk Bergman se svým týmem v Pražských Benátkách. Byla to velkolepá premiéra nového houslového koncertu Kryštofa Marka, který pro mě napsal, Mysterium svatého Jana Nepomuckého. A před sebou mám koncert v kostele svaté Markéty v Kašperských Horách 6. srpna. Na ten se moc těším a všechny srdečně zvu!