TRÉNINKY SI PLÁNUJI PODLE JANKA

Já věřím, že letošní rok zlomový nebude. Sice se trénuji nyní sama, ale v podstatě dělám pořád to stejné.  Připravuji se svědomitě na sezónu pouze s tím rozdílem, že už se nemusím řídit podle skupiny, což bylo s dítětem dost náročné. K tomuto rozhodnutí jsme došli společně s trenérem, když jsme plánovali na podzim přípravu.

V otázce je opravdu správně řečeno, že to vnímám jako novou životní etapu, ke které jsem postupně přirozeně  dospěla. Pokud chci skloubit péči o Janka s trénováním, asi to nejde jinak, než se řídit podle sebe a malého. Tempo skupiny, kde jsou o pár let mladší kluci, kteří nemají žádné závazky, pro mě bylo spíše přítěží než přínosem. Samozřejmě, že trénink bez sparingpartnera je náročný, ale prozatím v tom vidím spíše výhody. Nicméně, rozhodující budou pouze a jenom výsledky v sezóně.

V otázce je opravdu správně řečeno, že to vnímám jako novou životní etapu, ke které jsem postupně přirozeně dospěla. Pokud chci skloubit péči o Janka s trénováním, asi to nejde jinak, než se řídit podle sebe a malého. Tempo skupiny, kde jsou o pár let mladší kluci, kteří nemají žádné závazky, pro mě bylo spíše přítěží než přínosem. Samozřejmě, že trénink bez sparingpartnera je náročný, ale prozatím v tom vidím spíše výhody. Nicméně, rozhodující budou pouze a jenom výsledky v sezóně.

Tréninky jsou hodně podobné těm z minulých let, jenom s tím rozdílem, že je absolvuji převážně sama. Jezdím na kratší soustředění a musím si všechno plánovat sama. Ale musím říct, že mě to docela baví a je to zase něco nového. Myslím, že je to i velice dobrá forma motivace. Dokázat, že to jsem schopná zvládnout bez cizího dohledu.

Určitý plán na sezónu samozřejmě mám, ale chci si i v počtech závodů nechat víc volnou ruku než v předchozích letech. Hlavní cíl je pak určitě MS v Pekingu na konci srpna. Takže návrat na vítězný Olympijský stadion zvaný Ptačí hnízdo po sedmi letech. Úplně mi jezdí mráz po zádech, když si na to vzpomenu.

To každopádně je. Je to pro mě o mnoho méně stresu. Práce udělám stejně a přitom si i zvládnu užít Janečka. Samozřejmě, že jsou i negativa, jako například stavění překážek, nebo absence pomocníka v posilovně. Nemám s kým házet medicinbaly apod.

Jistě, že mi společnost kluků ze skupiny někdy chybí, ale trénink zvládnu o dost rychleji, protože se tolik neprokecá. J Asi se mi lépe trénuje samotné. Nevadí mi to.

Snažím se naplánovat tréninky tak, abych si mohla společně s Janečkem jít lehnout a trochu se vyspat. Vždy po tréninku za ním spěchám a snažím se co nejvíc si ho užít. Je pravda, že trochu šidím rehabilitaci, ale na druhou stranu jsem nikdy nebyla na časté regeneraci příliš závislá, protože jsem vždy mimo atletiku měla plno jiných aktivit, například studium vysoké.

Janeček zatím jezdí na všechna soustředění se mnou, ale na tréninky v Praze ho dávám většinou k babičce. Výjimkou jsou závody, kde strávím velmi často jen dva dny. Tuším, že poprvé bez něj budu muset vydržet přes 14 dní právě při MS v Pekingu, kam ho brát neplánuji. Jsem zvědavá, kdy mi začne být smutno. Jinak si myslím, že je pro něj docela výhoda, když může přes zimu strávit s mámou přes měsíc v teple.

Hodně létáme na Kanárské ostrovy, protože je to poměrně blízko a klima je tam stabilní a ideální pro trénink. Také je to stále evropské prostředí, což je, myslím, bezpečnější.

Janek zvládá zatím všechno, včetně cestování, velice dobře.

Doma je náročnější vymýšlet, co budeme dělat, když je od půl páté tma a zima. V tom má přímořské klima obrovskou výhodu. Ale jinak se to příliš neliší. Teda pokud špatně nevypočítám množství Sunaru na určité období. To jsem jednou musela sehnat v zahraničí alternativu a skutečně, Sunaru premium se nic nevyrovná. Jakmile má Janek ráno a večer své oblíbené mlíčko, tak zvládne cesty letadlem a změnu prostředí jakoby nic.

To je asi nejčastější otázka, kterou dostávám od narození Janečka. Sourozence pro něj plánujeme, ale až skončím kariéru profesionální atletky. Po druhém dítěti bych se nejspíš vracet už nechtěla. Ale kdo ví…