SISSOKO, SEGAL, PARISIEN, PEIRANI - Les Egarés

Sissoko, Segal, Parisien a Peirani naladí posluchače na harmonii sfér

Kvarteto hudebních hledačů a nomádů objevilo na křižovatce svých cest čarokrásnou hudbu, přirozeně čerpající z nejrůznějších hudebních tradic. Včetně těch klasických, jazzových, afrických, orientálních i latinskoamerických. Podělí se o ni 21. dubna v pražském Divadle u Hasičů.

Rovnoprávné kvarteto originálních osobností přitom vzniklo naprosto neplánovaně. Na počátku projektu Les Éganés, „Těch, kteří sešli z cesty“, stála dvě sehraná dua. Malijský hráč na koru Ballaké Sissoko (též Taj Mahal, Rokia Traoré) a francouzský violoncellista Vincent Segal (Cesaria Evora, Elvis Costello, Sting) v roce 2009 nadchli albem Chamber Music, které stejnou měrou těžilo z dávných nápěvů západoafrických griotů nebo třeba z baroka. I jejich další počin Musique de Nuit (2015) byl stejně dobrý. Francouzské duo akordeonisty Vincenta Peiraniho (Richard Bona, Youn Sun Nah, Renaud Garcia-Fons, Michel Portal) a saxofonisty Emile Parisiena (Jan Lundgren, Yaron Herman) zase vydalo zdařilé desky Belle Époque (2014) a Abrazo (2020).

A pak zasáhl muzikantský osud, když svedl čtveřici dohromady na festivalu Les Nuits de Fourvière 2019. Padlo rozhodnutí „jen tak si společně zajamovat“. A stal se zázrak. Bez předchozí přípravy začala prýštit hudba, která spojila tvůrce dohromady. „Nikdo z nás se ‚neprezentoval‘, nemusel mít jasno předem, prostě jsme komunikovali. Vše, co vzniklo, jsme nalezli společně,“ popsal Peirani moment fascinace a vrcholného muzikantského prožitku, ze které vyústilo rozhodnutí pokračovat společně. Stejné kouzlo, kdy se schopnosti jednotlivých hráčů a skladatelů synergicky násobí, se dostaví pokaždé, když pánové zasednou k hudebnímu rozhovoru. Do kterého brzy vtáhnou i publikum.

„Žánr kvarteta? Toť oříšek, ovšem chutný. Vymyká se fádnímu řazení k world jazzové fúzi. Evokuje spíše výboje nové akustické hudby bez stylových mantinelů, byť s jasnými stopami „klasických“, „soudobých“, „lidových“ i „jazzových“ inspirací. Samotní hudebníci pak nabídli soupisku vlivů, která škatulkáře jenom ještě více zmate a dobře jim tak: Bartók, Coltrane, hudba Transylvánie, Turecka, Arménie, afro-latinskoamerická cumbia... Nejlepší bude zůstat u původního nápadu pánů Sissoka a Segala. Prostě originální komorní hudba, která ani náhodou nenabrala příchuť dortu pejska a kočičky, ale přes svoji nezvyklost zní soudržně, promyšleně a delikátně,“ napsal v recenzi alba Les Éganés časopis Harmonie.

V repertoáru kvarteta převládají skladby autorské, šité na míru nezvyklému nástrojovému obsazení. Ovšem hudebníci objevně přetvořili k obrazu svému například i kompozici Orient Express Joa Zawinula nebo Esperanza francouzského skladatele Marca Perroniho. Ale ať už „dvojité duo“, jak se pánové občas označují, které splynulo v čtyřjediný zvukový proud, zahraje cokoliv, zavládne nálada konejšivá a snivá. Jako kdyby se na jednom místě slily všechny dobré inspirace z nejrůznějších koutů planety.

Více nalezente zde