Zakladatel Filmové filharmonie pan Matěj Lehár

Hudbě se věnuji prakticky celý život. V pěti letech jsem začal hrát na zobcovou flétnu, se kterou jsem pokračoval i během docházení na základní školu s rozšířenou hudební výchovou v Pardubicích. Poté, co jsem trochu vyrostl, jsem si mohl vybrat některý z dalších nástrojů. Zvolil jsem si lesní roh. Dodnes nikdo z mé rodiny neví proč, ale prostě se mi zvuk tohoto nástroje líbil. Lesnímu rohu se věnuji od cca 10 let, takže na něj hraji už 20 let. Moji rodiče vedeni k hudbě nebyli, a tak si to můj dědeček vybral na mně s bratrem. Mým příbuzným byl ale také slavný hudební skladatel Franz Lehár. Já jsem poté šel studovat na konzervatoř, takže už bylo prakticky rozhodnuto, že se tomu budu věnovat i profesionálně.

V tuto chvíli převažuje hra na lesní roh, kterému se věnuji, jak nejvíce to jen jde.

Během studia na konzervatoři jsem tehdy velice obdivoval, jakým způsobem píší skladatelé filmové hudby těžké party pro lesní roh a další žesťové nástroje. Se spolužáky jsme nahrávky hodně poslouchali. Tehdy jsem ještě z Pardubic jezdil do Prahy na koncerty Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který filmovou hudbu několikrát uvedl. Za studiem a prací jsem se přestěhoval do Prahy, kde jsem také založil rodinu, Filmová filharmonie tedy vznikla v Praze. Oslovil jsem mladé profesionální hudebníky, kteří mají rádi filmovou hudbu, abychom pro posluchače hráli to nejlepší z filmové hudby na té nejkvalitnější úrovni.

S Filmovou filharmonií pořádáme koncerty filmové hudby v naší vlastní produkci. Hrajeme tedy repertoár, který je v jiných profesionálních tělesech pouze okrajový. Soustředíme se hlavně na tematické koncerty, aby byl vždy celý program ucelený a měl pro posluchače zajímavou dramaturgii. Uvedli jsme tak již například programy Sci-fi, Fantasy, Dobrodružství, Western, Valentýn nebo třeba hudbu Johna Williamse. Jelikož jsme začínali těleso stavět úplně od začátku, vystupovali jsem nejdříve v menších sálech v Praze i po republice, s přibývajícím úspěchem se nám po 3 poslední roky stala koncertním „domovem" Dvořákova síň pražského Rudolfina, která v tuto chvíli nejvíce koresponduje s našimi koncerty filmové hudby. Opravdu představujeme filmovou hudbu koncertně v té nejčistší podobě, bez projekcí, které by posluchače rozptylovaly v poslechu všech připravených momentů. Takových jiných koncertů je v Praze celá řada a není potřeba se dále opakovat. My se soustředíme na profesionální čistě hudební provedení.

Před koronavirem to tak bylo :) Nyní samozřejmě vstupenky stále jsou, protože plánujeme nejdříve koncert až v únoru. Koncert Fantasy, který se měl konat v listopadu tohoto roku, jsme museli již podruhé přesunout, a to až na rok 2021. Za normálních okolností bývají vstupenky měsíc před konáním akce již vyprodány.

Poněvadž jsme mladý orchestr, začínali jsme i s velice mladým publikem. Po dobu šesti let od našeho vzniku jsme oslovili velkou škálu posluchačů, a to včetně těch, kteří bežně poslouchají klasickou hudbu. Ve skladbách, ze kterých jako dramaturg skládám program, se najde každý. Filmová filharmonie většinou v Rudolfinu uvádí programy cca pro 150 účinkujících, někdy i více. To samo o sobě je velké množství umělců, které je potřeba také adekvátně ohodnotit. Z toho se odvíjí i cena vstupenek, nicméně nás ohromně těší, že i přestože jiné orchestry nabízejí třeba atraktivnější cenu, naši posluchačí přesně ví, za co u nás zaplatili a v jak vysoké kvalitě to dostanou.

Filmová filharmonie se již od svého vzniku zabývá koncertním provedením filmové hudby, takže v tuto chvíli nahrávacím studiím nekonkurujeme.

Luxus pro mě znamená být obklopen věcmi, které dávají smysl a které někoho stály velké úsilí. Každý má možnost něco vytvářet a je krásné vidět, když něčí práce dokáže potěšit ostatní. Znamená pro mě také být obklopen lidmi s podobným smýšlením a mít zdravou a šťastnou rodinu, což je v této době to nejdůležitější.