Zdeněk Bergman, provozovatel plavební společnosti Pražské Benátky

Myslím, že mohu zodpovědně říci, že už od dětství nemyslím na nic jiného než na lodě, život na břehu řeky nebo rybníka a samozřejmě na provozování přívozů a vyhlídkových plaveb. Mám štěstí na skvělou rodinu, která mi umožnila trávit dětství v malé chatě na břehu rybníka u Karlových Varů. Můj děda, který byl učitel dějepisu a českého jazyka, a který mimo jiné zakládal knihovny na Karlovarsku a Sokolovsku po druhé světové válce, byl rybář. Díky této náhodě jsem prožíval krásné chvíle u vody a vlastně snil o tom, co se snažím nyní naplňovat. Na doporučení svého otce jsem vystudoval vodohospodářské stavby na průmyslovce v Dušní ulici v Praze, což mi dalo veškeré technické předpoklady k tomu, abych byl schopen budovat přístaviště, stavět lodě a provozovat vyhlídkové plavby. Díky druhému dědovi architektovi a otci strojnímu inženýrovi, kteří mi dali technické základy, si dokážu své vize vlastnoručně projektovat. Veškeré plavby a přístaviště jsou v podstatě novými projekty, které do té doby v daném prostoru neexistovaly. Měl jsem štěstí posedlosti a vnuknutí od Boha, který mi umožnil zbudovat živnost, jejíž smysl mě naplňuje.

Provoz našich lodí byl vždy absolutní a překvapivou novinkou. Navíc naší vizí je oslava a obroda tradičních živností a řemesel, které by jinak zcela vymizely. V loňském roce jsme postavili pět nových plavidel a nyní považujeme za svůj největší úkol zkvalitňování a zlepšování služeb, které poskytujeme našim klientům. Je mylnou představou se domnívat, že naše činnost je výhradně mužskou doménou. V našem týmu již dlouhodobě pracují ženy, i jako kapitánky – některé z nich jezdí na motorových člunech od pěti let! Máme koncesi na provoz třiadvaceti plavidel, a to včetně nejstarší osobní lodi v Praze a dvou originálních gondol.

To nedokážu říct. Je to stejné, jako kdybyste po rodiči chtěl určit, které dítě má raději. Snažíme se, abychom pokryli celé spektrum služeb na vodě, a to od projížděk na atraktivních benátských gondolách přes vyhlídkové plavby na dřevěných lodích typu Vodouch, které jsou v zimě vytápěné dřevem v lodním bubínku, až po unikátní Salónní rychloloď Nepomuk, více než třiaosmdesát let staré plavidlo poháněné dvoudobým dieselovým motorem – ten se zapaluje ještě doutnáky a umožňuje této lodi jet kromobyčejně rychle. Jedná se o švýcarský motor značky Sulzer, který je dokonce ještě o čtyři roky starší než samotný Nepomuk.

Ano, přesně tak. Vltava v Praze nezamrzá díky přehradám, takže díky starým komunistům mohu já, nový kapitalista, provozovat plavby po celý rok. Zejména v zimě, když je Praha zapadaná sněhem nejromantičtější, poskytujeme našim cestujícím možnost dokonale poznat Prahu s geniem loci českého baroka. Dá se říct, že stejně jako pan Brouček vstupoval v hostinci u Krále Brabantského do historie, tak i naši cestující po nástupu na palubu našich „starých lodí“ vyplouvají od podzemního vodního přístaviště Judita do doby středověké Prahy. Velice oblíbené jsou rovněž vánoční firemní večírky na Salónní rychlolodi Nepomuk, jejichž scénář je propojený většinou s návštěvou Karlova mostu a plavbou Pražskými Benátkami.

Rádi bychom, aby jich bylo ještě více. Vymýšlíme pro ně stále nová lákadla. Například plavbu zdarma, pokud si zakoupí vstupenku do Muzea Karlova mostu. I tohle mi asi dali do vínku moji předci: Každý by měl znát historii svého domova, svého města – a my tu všem zájemcům otvíráme další zajímavé kapitoly bohatých dějin naší Prahy.