Filip Turek: Vstup do politiky a vášeň pro sbírání aut

Úplně od dětství jsem byl automobilovým světem doslova posedlý, dá se říci, že jsem měl šílenou závislost. Díky konstruktivnímu myšlení jsem dělal systematické kroky k jejich sbírání, klíčem mi bylo získávání nekonečného množství znalostí o nich, díky čemuž jsem se stal vyhledávaným odborníkem na tvoření automobilových sbírek, což pomohl logicky i k mé vlastní sbírce.

Podnikání s auty vzniklo vedle zcela jiných představ a vedle mého obchodu na burze a investic, má vášeň a znalosti byly tak silné, že se z toho stalo podnikání zcela přirozeně a nebyl to původní záměr.

15. ledna 2015 jsem koupil v Bruselu vůz, který byl představen 15. ledna 1975 v Catanii na Sicílii ředitelem společnosti Rolls-Royce těm nejvlivnější představitelům tehdejšího obchodního a průmyslového světa a polosvěta. Byl to model Camargue, tedy do té doby nejdražší prodávaný model se sochou Spirit od Ecstasy na kapotě. A ano, by to to konkrétní auto, tedy první vyrobený kus jednoho z 529 vyrobených obrovských coupé navržených pro Rolls-Royce Paolem Martinem ve studiu Pininfarina.

Byl to z počátku nedostatek kapitálu a nízký věk, oboje se plynule vyřešilo, to první ale dalo více práce.

Všechny mé obchody jsou postaveny na mých znalostech a absolutní důvěře v mé obchodní partnery, oboje je tedy velmi křehké. První mne nutí neustále být velmi vzdělaný v daném oboru, což je každodenní několikahodinová práce navíc, to druhé z Vás dělá tak trochu rukojmí těch, kterým byla důvěra vložena. Je to ohromná daň za to, když člověk svůj byznys dělá z lásky a nevěnuje se jen z mého pohledu poměrně jednoduchému, anonymnímu těžení peněz.

Když jsem zjistil, že si mohu každý měsíc koupit další oblíbené auto, nebo zainvestovat tak, abych do smrti nemusel pracovat a každý den mohu vstávat až se vzbudím a ne, když zazvonil budík. Nicméně ani jedno nevydrželo dlouho a nebylo to naplňující, smysl života vnímám ve zcela jiných věcech a i ten budík si nakonec rád dopřávám, protože mi je bližší řád, nicméně dobrovolnost je velmi příjemná.

Naopak, mám v plánu automatizovat a minimalizovat své podnikání a věnovat se politice, protože když se něco ve společnosti nezmění, stejně nebude jak po sobě zanechat odkaz své práce.

Zcela zásadní, v autech jsou obrovské peníze, kdo je v Evropě, nebo v USA odborník na auta, žije pohádkový život a množství peněz, které se v nich dá vydělávat je omezené jen časem, chutí a motivací. To je ale odraz toho, že je to nejbohatší, nejziskovější, nejstrategičtější a nejzásadnější obchodní a průmyslové odvětví v Evropě. Má přímý vliv na životní úroveň v naší části světa. Automobil jako takový je odrazem doby a dané politické situace, automobilový průmysl je zase odrazem úspěchu a bohatství celé země. Být spojovacím článkem mezi průmyslem, občanem a politikou je má přirozená poloha.

Samozřejmě ano, začínal jsem studiem designu na střední škole, pokračoval jsem bakalářským studiem obchodního a evropského práva, které jsem dokončil s přestávkou kvůli práci, ale za to vše za výbornou, pak jsem na další vysoké škole nedokončil magisterské studium politologie pro nedostatek motivace a času. Nakonec jsem se ale opravdu našel v oboru mezinárodní a diplomatická studia na University College Prague, kde jsem původně měl sám přednášku, dnes již píši diplomovou práci z oblasti mé milované teorie mezinárodních vztahů, což je zásadní studium hlavně v dnešní době a i pro mé časté politické komentování a i samotnou politickou angažovanost.

Skvělým výběrem předmětů, jazyky, bezpečnostní studia, teorie mezinárodních vztahů, migrace, diplomacie v globalizovaném světě, nebo studium terorismu, vojenských a válečných konfliktů a to vše pod legendami těchto oborů z praxe, jako jsou profesor Gombár, profesor Eichler a mnozí další. Mimo předměty jsou časté přednášky našich současných i bývalých politiků, nebo mezinárodně uznávaných osobností přes ředitele tajných služeb, přes generály až po třeba našeho československého kosmonauta.

Svoboda... Že si mohu každý den neomezeně dělat co chci, cestovat po celém světě, žít kde chci, kupovat a užívat si co chci. Nicméně když toho člověk docílí v relativně nízkém věku tvrdou prací a schopnostmi, chce ještě víc, když v tomto režimu ještě máte možnost závodit ve formulovém seriálu, nebo sbírat nejkrásnější anglická auta, je to dokonalé. Opětovně si ale připustíte odříkání jako cnost a zjistíte, že majetek tíží a větší luxus si vychutnáte spíše díky zážitkům a získáváním vědomostí, než díky majetku.