George Chapman, rozhodčí České námořní rallye, a jeho neobyčejný život

V čistém vzduchu, více slunce, než se dostane k většině lidí, šumícím moři a především výzvě být v harmonii s větrem a vlnami. Můj otec byl nadšený námořník. Během druhé světové války utopil svoji loď, aby nepadla do rukou nepříteli. Po válce se vzchopil a opět ji dal do provozu. Plachtil jsem s ním na ní o čtyři nebo pět let později…mám zde i fotku, abych to dokázal.

Ano, skutečně, já miluji plachtění. Mé nejlepší vzpomínky jsou na plavbu loďkou Firefly okolo Thames Estuary během letních prázdnin. Nalakoval jsem ji tak, že svítila jako šperk a bublinky vody běhaly po přední palubě jako krystalky. Rozhodně:1. nikdy nejste příliš staří, 2. začněte teď a nečekejte, 3. najděte si kvalitní školu plachtění, abyste dokázali plachtit bezpečně (a protože díky ní ušetříte hodně času, než se osamostatníte).

To je velmi těžká otázka, dám Vám na výběr z několika možností. Na konci hlavního závodu okolo Severního moře (mezi Velkou Británií, Belgií, Holandskem a Německem) jsme strávili týden výletováním po nizozemských kanálech. Ve dne jsme plachtili, ubytovaní jsme byli ve vsi,jedli jsme v restauracích a krásně jsme se před další cestou vyspali...Líbilo se mi také turecké pobřeží a ještě v Itálii je pár míst, kam bych se rád vrátil, včetně jezer na severu. Ve Španělsku jsem zažil více sluníčka než kdekoli jinde a nejlepší jídlo jsem ochutnal na Sicílii. Zcela určitě musím zmínit vodu a ostrovy Chorvatska, kde bylo opravdu hezky - všude panovala pohoda. No, pak si z takového množství hezkých míst vyberte…!

To zabere tak odstavec, možná dva. V roce 1990 jsem organizoval přehlídku jachet plavební flotily pro zesnulou královnu Matku. Toho dne mě navštívila mladá sympatická dáma z televize, která měla za úkol tuto akci natočit. Závod startuje 10 gaučový winchesterový kanón, který se vystrčí z otvoru ve startovacím boxu. Ta okouzlující dívka z televize mě poprosila, abych ji na začátek závodu vzal. Startovací sekvence závodu je zahajována obrovským a dech beroucím výstřelem. Starší pán obsluhující kanón byl tak zaujat touto mladou slečnou z televize, že zapomněl otevřít poklop startovacího boxu, kterým se ven vysunuje hlaveň kanónu. Jakmile vypálil z kanónu, z dvoucentimetrové blízkosti zasáhl ocelové dveře startovacího boxu, které musí být v průběhu salvy otevřeny. Střecha startovacího boxu se po onom výstřelu zvedla a snesla znovu zpět. Byla to taková rána, že žádný ze závodníků nezaregistroval, že se událo něco špatně. Ale mně z této události zvonilo v uších ještě následující týden a tento zážitek jsme museli s dívkou z televize zapít.

Mému „dítěti“ je už 32 let a je doktorem psychologie na bristolské univerzitě. Ale když byl malý, plachetničkou jsem ho vybavil. Smontování loďky nebylo těžké. Mně také v osmi letech rodiče koupili loďku. Ještě ji mám, jen je už více jak 15 let v muzeu. Je poněkud rozpačité, že ona už je v muzeu a přitom já jsem o 8 let starší… Plachtění by mělo být pro každého. V této zemi mají i spoustu možností zdravotně postižení a nevidomí, aby se stali úspěšnými námořníky. Před několika lety jsem strávil týden jako rozhodčí závodního plachtění nevidomých. Lodě a bóje mají jen rozdílné zvukové signály. Jediným požadavkem pro plachtění je tedy pouze odhodlání.

Přes 14 let jsem byl správcem fary největšího kostela na ostrově Wight a stále jsem členem tamějšího sboru, který mě moc baví, i když s přibývajícím věkem se mi zmenšuje hlasový rozsah. V době, kdy se uskuteční ČNR (pozn. redakce: 15.-22. 10.) mi bude 75 let a to už není příliš mnoho času pro něco extra. Ještě bych chtěl navštívit jižní pobřeží Chorvatska, od Dubrovníku ke Splitu, a možná bych se chtěl podíval na řecké ostrovy, kde jsem ještě nikdy nebyl.