Jak si vede nový hlavní ekonom banky CREDITAS Petr Dufek?

Asi nejjednodušší by bylo říct, že jsem analytikem, který se přes dvě dekády věnuje ekonomické situaci zejména ČR, finančním trhům a bankovnictví. Po absolvování ekonomické fakulty VŠB – Technické univerzity jsem nastoupil do ČSOB, kde jsem jako analytik pracoval přesně 25 let. Mám tu čest na této fakultě působit dále jako člen vědecké rady a od roku 2001 působím rovněž na VŠE. Od března letošního roku pracuji jako hlavní ekonom české Banky Creditas.

Asi největší vliv na mě mělo studium oboru zahraniční obchod na střední ekonomické škole v Brně těsně před pádem minulého režimu. Měl jsem zde možnost seznámit se s fungováním ekonomik západních zemí a jejich finančních trhů, které mě vlastně jednoznačně nadchlo a nasměrovalo mě ke studiu na ekonomické fakultě. Ekonomie byla pro mě jednoznačnou volbou a nikdy jsem svého výběru nelitoval.

Už delší dobu jsem uvažoval o změně pozice, která by pro mě znamenala nový impuls a současně i příležitost pro využívání dlouholetých znalostí a zkušeností, které jsem za svoji kariéru zatím získal. Nabídka od mladé dynamické české banky mě oslovila a rád jsem ji přijal. Dává mi příležitost vytvářet něco nového, a přitom se i nadále učit.

Česká ekonomika už téměř dva roky v podstatě přešlapuje na místě. Škody způsobené pandemií se ještě zdaleka nepodařilo napravit a už stojíme před další negativní situací v podobě války na Ukrajině. Ve světové ekonomice se na místo návratu k dřívějšímu normálu začal vytvářet normál nový, který už nebude stát na principech globalizace a relativně svobodného obchodu, levných komodit apod. Nejenom pro českou ekonomiku bude letošní rok jednoznačně rokem vysoké inflace, která změní spotřebitelské návyky i chování firem na trhu.

Asi nemá smysl opakovat všeobecně známé pravdy o perspektivě IT, biotechnologiích, energetice atp., takže zmíním někdy tolik podceňovaná řemesla. Kvalifikovaných řemeslníků a techniků se permanentně na českém pracovním trhu nedostává, a navíc ti starší postupně odcházejí do penze. Asi nejvíce je to vidět v Praze, ale postupně se tento problém přelije i do ostatních oblastí země. Po letech, kdy se mladé generace soustředily na studium středních a vysokých škol zjišťujeme, že nám chybí zedníci, elektrikáři, instalatéři, nástrojáři atp., a proto za jejich práci musíme čím dál více platit. Hned tak je totiž nenahradí ani roboti, ani rekvalifikovaní ekonomové.

Tohle je velmi častá otázka, na kterou se přitom vůbec nedá univerzálně odpovědět. Každý z nás má jinou míru vnímání rizika a jiný investiční horizont. Někdo se chce investováním bavit nebo i živit, a proto tráví každý den hodiny u počítače, jiný chce jen investovat na pět, deset let a užívat si výnosů. Takže jak jednoznačně odpovědět? Doba rostoucích úrokových sazeb bude přát spíše dluhopisům, jejichž výnosy jsou stále více atraktivní, a navíc vlastně investorovi „zajišťují“ vyšší zhodnocení i do blízkých let, kdy už budou úrokové sazby nejspíše klesat.

Čím dříve, tím lépe. Zvlášť pokud si chce vytvořit rezervy do budoucnosti. Může začít s malými částkami, třeba ve formě pravidelných investic, a vlastně se problematiku investování učit za pochodu. Vždy by měl ovšem pamatovat na riziko, které je ochoten podstoupit a dobu, po kterou může peníze postrádat. Zapomenout by měl rozhodně na „zaručené“ rady, protože finanční svět dokáže být opravdu nevyzpytatelný.

Je to asi regulace vytvářená v dobré víře, že se dá předcházet všem možným rizikům. Že je možné dopředu spočítat všechny možné eventuality a nebýt překvapen. Za další problém považuji snahu přenést na finanční trhy funkce, které omezují jeho manévrovací prostor, potenciál pro zhodnocování peněz i vlastní ziskovost. Konkrétně je to třeba snaha udělat z bankovního sektoru hlavního agenta „zeleného úsilí“ přenesením odpovědnosti a nákladů na něj.

Nikdy jsem nepodnikal, a proto by bylo ode mne hodně troufalé někomu radit s podnikáním. Takže se omezím jen na jednu obecnou pravdu, a sice uvažujte ve scénářích. Doufejte v nejlepší výsledek, ale počítejte i s nejhorším.

Tak to popravdě nevím. Považoval jsem vždy za obrovské štěstí a „luxus“ už jen to, že mohu dělat práci, která mě baví, dává mi velkou míru svobody a umožňuje cestovat. Pokud bych měl spojit slovo luxus s nějakým zážitkem, tak je to pro mě jednoznačně pobyt na jednom z nejmenších seychelských ostrovů, kde jsem měl možnost už dvakrát trávit dovolenou, nebo je to také procházka po krkonošských náhorních planinách. Pokud bych si měl představit pod pojmem luxus věc, tak to bude velké akvárium, na které se při psaní odpovědí právě dívám.