Klavírní improvizátor Jiří Pazour: Když se improvizace podaří, je to opravdu velký zážitek

12. Únor 2020 | Redakce LUXUS.cz | čtenost po 30 dnech je 27804

Jiří Pazour pochází z hudební rodiny a hudební improvizace ho doprovázela už od dětství. Není tedy divu, že se z něj stal vynikající klavírista, skladatel, pedagog, ale především výjimečný klavírní improvizátor. Věnuje se klasické skladatelské tvorbě, ale díky improvizaci může prožívat nezaměnitelnou interakci s publikem. V dubnu letošního roku připravuje s klavíristkou Ann Park-Rose hned tři koncerty hudební improvizace s názvem Most přes oceán. O koncertech, ale i samotné klavírní improvizaci jsme si povídali s Jiřím Pazourem.

Mohl byste nám v rychlosti, prosím, představit Vaše koncerty?
Koncert Most přes oceán jsme připravili společně s americkou klavíristkou a skladatelkou Ann Park Rose. Rádi bychom pozvali posluchače na večer hudební improvizace na dva klavíry, kde budou moci vyslechnout původní autorské skladby, hudební příběhy inspirované skladbami českých a amerických hudebních skladatelů a také několik improvizací na přání z publika. V závěru koncertu bude slavnostně pokřtěno stejnojmenné CD, které jsme natočili v roce 2017 v USA a které nyní vychází v České republice.

Můžete se nám, prosím, představit Vy?
Hudbě se věnuji od dětství. Po ukončení studií na Pražské konzervatoři a HAMU jsem se začal věnovat třem oblastem: činnosti kompoziční, koncertní a pedagogické. Jako skladatel se věnuji tvorbě orchestrálních, komorních i sólových skladeb. Věnuji se značnou měrou také tvorbě pro děti. Vznikla řada dětských písní např. na texty Jiřího Žáčka, Josefa Kainara, Jiřího Suchého či Robina Krále. Mé písně pro děti jsou pravidelně vysílány v České televizi v pořadech Kouzelná školka a Muzicírování. Mají je na svém repertoáru např. Jitka Molavcová, Magdalena Reifová, Petr Vacek atd. Vedle toho se též zabývám tvorbou hudby scénické a užitkové zasahující do různých žánrů. Spolupracuji s významnými divadelními a rozhlasovými režiséry např. Tomášem Vondrovicem, Lídou Engelovou, Karlem Weinlichem, s vydavatelstvími SUPRAPHON MUSIC a.s., Portál, Tympanum, ARSCI, atd. Moje sólová koncertní činnost je zaměřena převážně na klavírní improvizaci. Se svými improvizačními koncerty jsem kromě České republiky vystupoval v mnoha zemích světa, např. v Německu, Polsku, na Slovensku, ve Francii, v Anglii, v Holandsku, ve Švýcarsku, na Maltě, v Řecku, v Západní Austrálii, v USA, v Kanadě, v Jižní Koreji a v Japonsku. Věnuji se také muzikoterapii. Od roku 2015 spolupracuji s PhDr. Matějem Lipským PhD. na kurzech muzikoterapie pro cílené využívání zvuku a hudby k terapeutickým účelům. Od roku 1995 působím pedagogicky na Pražské konzervatoři, kde vyučuji budoucí klavíristy klavírní improvizaci.
Představil byste nám i paní Ann Park-Rose?
Ann Park-Rose se narodila v Jižní Koreji a již ve svých pěti letech začala studovat hru na klavír. Od dětství improvizuje a komponuje. Svůj talent dále rozvíjela a získala tři akademické tituly na Wilfrid Laurier University a State University of New York ve Fredonii. Improvizace provází Ann Park-Rose celý život. Po dobu šesti let se pravidelně účastnila workshopu Music for People pod vedením Davida Darlinga, který získal cenu Grammy. Intenzivně se angažuje na improvizační scéně ve Western New York, přednáší na Fredonia State University, pravidelně improvizuje s tanečními skupinami na Improv Collective ve Fredonii a vystupuje také jako sólistka. Ann je vítězkou mnoha soutěží a držitelkou velkého počtu ocenění, včetně toho nejnovějšího - úplného stipendia od Golandksy Summer Institute na Princeton University, kde studovala klavírní techniku podle Dorothy Taubman. Jako pianistka účinkovala v Canadian Chamber Ensemble a objevila se v televizi CBC. Její hudbu hráli a nahrávali umělci v Kanadě, USA a Evropě. Získala magisterský titul v oboru klavírní hry na SUNY Fredonia School of Music a je držitelkou dvou bakalářských titulů v oboru hudební kompozice a hudební výchovy. Paní Park je učitelkou a sbormistryní na Sinclairville Elementary School ve Western New York. Vydala skladbu pro sólovou violu prostřednictvím American Viola Society.

Proč jste zvolili jako název právě „Most přes oceán“?
Když jsme se s paní Ann v roce 2016 poprvé setkali a festivalu hudební improvizace v Kanadě a zahráli jsme si spolu, byli jsme oba nadšeni tím, jak si hudebně rozumíme. O rok později při natáčení společného CD jsme si znovu uvědomili, že navzdory tomu, že každý pocházíme z jiné části světa, máme velmi podobné hudební myšlení, a když vytváříme na dva klavíry společnou hudbu, je to, jako by opravdu došlo k propojení dvou částí světa, obrazně řečeno k jakémusi „mostu“. To nás inspirovalo k názvu našeho CD i našich koncertů. Kromě toho vznikl i stejnojmenný obraz malířky Olgy Volfové, která byla přítomna na natáčení a pod vlivem vznikající hudby vytvořila výtvarné dílo, které se stalo předlohou pro booklet CD a koncertní plakáty.
Pro koho si myslíte, že jsou koncerty nejvhodnější? Kdo je nejčastěji navštěvuje?
Myslím, že naše koncerty jsou vhodné pro každého, kdo má otevřené srdce a vnímá krásu hudby. Věřím, že ten, koho zaujme vzájemná komunikace dvou hudebníků, poslech známých českých a amerických skladeb, ale také jejich nové hudební tvary, a kdo si rád poslechne i hudbu, která vznikne spontánně na přání z publika, bude zažívat stejnou radost z tvoření, jakou zažíváme my, kdykoli spolu máme možnost hrát.

Řekl byste nám krátce něco o CD, které bude na koncertu slavnostně pokřtěno?
CD Most přes oceán jsme s paní Ann Park Rose natočili v roce 2017 v koncertním sále univerzity ve městě Fredonia ve státě New York. Během tří dnů jsme nahráli mnoho hodin společné hudby. Skladby, které spontánně vznikly, byly vlastně jakési hudební příběhy beze slov. Každý hudební příběh o něčem vypovídal, měl svoji dějovou linku, vyjádřenou tóny. Po určitém časovém odstupu jsme se k nahrávkám vrátili a vybrali dvanáct nejzdařilejších, které jsme dodatečně opatřili názvy. Album má téměř 74 minut a naleznete na něm skladby s názvy jako například Azurová krajina, Setkání v duze, Zapomenutý maják a v závěru také skladbu Most přes oceán.
Co je podle Vás na improvizaci nejtěžší?
Veřejná hudební improvizace je obor, který se vyskytuje více v jazzu nebo taneční hudbě. Klasická koncertní improvizace je daleko méně častá. Při koncertní improvizaci je jedna z nejtěžších věcí být neustále v plném soustředění a nepřetržitě vnímat hudbu, která vzniká tzv. přímo pod rukama. Tvořit a rozvíjet hudební témata, reagovat na to, co již zaznělo, a vést hudební proud od svého počátku až k jeho konci v reálném čase. Samozřejmě to předpokládá mnohaletou zkušenost a znalost tohoto oboru. Pokud koncertuji s partnerem, je to jiné, než když je člověk sólistou. Je důležité reagovat na partnerovy hudební nápady, včas mu ustoupit, ale také se umět v pravou chvíli prosadit. Když se toto podaří a hudba působí jako jeden hudební celek, je to opravdu velký zážitek nejen pro tvůrce, ale pro všechny zúčastněné.

Kde všude budeme moci Váš koncert navštívit?
V České republice budeme koncertovat celkem třikrát. V Praze 14. dubna, v Brně 15. dubna a v Olomouci 16. dubna tohoto roku.
Kde se dají zakoupit vstupenky?
Vstupenky na všechny tři koncerty jsou v předprodeji na webových stránkách www.mostpresocean.cz nebo přímo prostřednictvím sítě www.smsticket.cz.

Co je pro Vás luxus?
Já vnímám pojem luxus poněkud šířeji. Jsem životu vděčný za to, že mi umožnil žít a tvořit hudbu v krásném prostředí jižních Čech, kde žiji s rodinou uprostřed přírody ve stylově zrekonstruovaném rodinném domě. Tam se cítím opravdu doma. Je pro mne luxus mít krásný vztah se svou manželkou, která je také umělkyně, takže si rozumíme lidsky i po umělecké stránce. V tomto duchu společně vychováváme i naše dvě děti. Jsem šťastný, že mohu mít své druhé zázemí i v Praze, kde pracuji, že se mám čím dopravovat na koncerty, že mohu ke svému komponování využívat vymožeností moderní techniky, o kterých se mi před lety ani nesnilo. Jsem šťastný, že mohu díky svým koncertním cestám navštěvovat daleké země, kam bych se pravděpodobně jinak nepodíval. Je to pro mne a pro moji tvorbu velká inspirace a vnímám to jako luxus, protože si uvědomuji, že to vůbec není samozřejmé. Toto vše a mnohé další mi zpříjemňuje život a pomáhá mi sdělovat hudbou to, co cítím.
Děkujeme za rozhovor

Galerie

Rozhovory

Most přes oceán

Tato společnost nemá v naší databázi žádné články