O dílech malíře Michala Janovského

Mám rád realismus, světlo a stín, kontrasty a symboliku a také černý humor nadsázku. A především příběhy. Takže na tomto základě vznikají moje obrazy, které mohou občas i někoho pohoršit, i vyděsit, anebo taky pobavit a občas i pohladit.

Maluji, ale už si trochu vybírám a ne vše přijmu. Musí mne především oslovit, ať už námětově, nebo že to je pro mne výzva. Například pro českolipské divadlo jsem vloni vytvořil čtyři rozměrná plátna, ze kterých mám radost. A dnes, když už někdo přijde za mnou s nějakou zakázkou, tak znají již moji tvorbu, takže už vědí i co čekat a tak se i díky tomu objevují nabídky, které jsou mi i námětově blízké, což z počátku nebylo. No a pak je nedílnou součástí také motivace finanční, která hraje také svoji roli. Ale faktem je, že většinu času chci raději věnovat vlastná tvorbě a ukojit své vlastní podněty...

Většinou to přichází samo, ale v momentech nejméně vhodných, abych si to mohl zakreslit. Třeba v autě. Jezdím hodně po ČR a často mám v autě "vypnuto" a myšlenky mi plují sami a najednou to přijde... Udržím to a při první možnosti, na semaforech, nebo v koloně, si zakreslím anebo zapíšu onu myšlenku a poté si ji trochu rozvedu. A nejen v autě. Také hodně čtu, kde nacházím také spoustu inspirace… A v neposlední řadě jsou mi inspirací i malíři, které mám rád a obdivuji, obzvlášť ti staří klasici, jako Rembrandt, Bosh, goy, Gericault...

Občas využívám google, kde si třeba nastuduji anatomii zvířat, nebo si je zapůjčím z muzea. Některé věci si fotím sám, nebo požádám šikovnějšího kolegu fotografa, který mi pomáhá občas s „produkcí“ obrazu, pokud je náročnější, jako třeba i Bitvy rytířů (obraz 3x2metry), kdy jsem měl k dispozici spolek Černých rytířů z České Kamenice a kamarád, Vítek Černý mi je pomáhal nafotit. Z jednotlivých fotek jsem potom skládal celou bitevní scénu, kde se masy rytířů sekají hlava nehlava. A jsou obrazy, které si víceméně celé vymyslím a nějakých předloh využívám minimálně a používám především svojí fantazii.

Věřící nejsem, i když každý v něco věří. Bible je jedním ze zajímavých zdrojů, co se týká námětů. Vlastně s ní musím často pracovat, protože se podílím již deset let na obnově drobných sakrálních památek v severních Čechách.

Občas i jo, ale ono mne to i těší. V dnešní rychlé době, kdy člověk projíždí sociální sítě rychlostí dva obrázky za sekundu, se u mne zastaví a nejen to. On vynaloží úsilí, aby napsal i text, i když třeba negativní, ale zastavil se, pobouřilo ho to, začal nad tím přemýšlet...

Nedělám to kvůli pozornosti. Prostě mne to baví. Přemýšlím tímto směrem samovolně. Dělám již to, co mne baví a nekoukám při vlastní tvorbě na to, jestli se to někomu líbí, nebo ne. Mám štěstí, že se má tvorba i líbí, ale dělám to především kvůli sobě. Pak člověk nepotřebuji ani trpělivost, nad kterou občas kroutí ostatní hlavou. Když zkrátka děláš to, co Tě baví a ještě tomu věříš, tak si užíváš vlastní proces a nemaluji primárně kvůli výsledku.

Prodávají se dobře, jsem rád, že je o ně zájem. Občas i na chvíli zpomalím prodeje kvůli otmu, abych měl co na výstavy a nebo že ten obraz, který jsem zrovna domaloval, nechci tak rychle pustit. Některé dávám potom přes galerie do aukčních síní, ale maximálně dva obrazy do roka. Ty tam dávám především kvůli tomu, aby má cena, cena mých obrazů, byla i dohledatelná na internetu. A zakoupit se dají samozřejmě u mne, na mých webových stránkách, kde mne může každý oslovit přes email, nebo telefonem a nebo na výstavách...

Není to tajemství, naopak, myslím, že je fajn, že je to vidět. Cena je samozřejmě různá. Velikost, složitost, samostatný námět… Poslední dobou se již obrazy o velikosti +-jednoho metru pohybují nad hranicí sto tisíc. Ty větší už v rámci statisíců. Zatím nejdražší obraz, byl „Kotel hříchu“, za 450tis.

Mám jich několik. Například zmíněný „Kotel“, který byl i zlomovým pro mne. Od té doby se pouštím do čím dál složitějších a náročnějších obrazů. Nebo obraz „Hračkáře“, kde jsem zas více sentimentální. Ale většinou to je ten poslední, do kterého se snažím dát vždy to maximum, co v sobě v tu chvíli mám...

Chystám knihu, monografii, kde by měl být průřez mojí tvorbou. V prosinci bude křest v Praze v restauraci na Kampě.

Nejdříve mne napadly materiální hodnoty – mít peníze, bydlení, pořídit si, co chci, ale to po nějakém čase to přestanu vnímat jako luxus a stává se z toho normální, všední věc. Jako luxus pro mne znamená to, že jsem si sám svým pánem, každý den se mohu rozhodnout, co chci dělat. Sám se rozhoduji o všem a plánuji věci dopředu. Takže luxusem je pro mne svoboda.