Vojtěch Václavík

Jako malý jsem bydlel u babičky s dědou, kde byl dopolední program vetšinou pouze o vaření, oba skvěle vařili klasické recepty a mně dali dokonalý základ. Hrozně rád jsem jim pomáhal a láska k vaření už ve mně zůstala. Sám jsem pak začal vařit až později, když máma nebyla doma, její přítel dělal v dobré víře pro naše zdraví hlavně špagety s kečupem cibulí a česnekem, takže nebylo tak těžké ho překonat a starat se o večeře sám. Profesionálně jsem se ale zdokonalil nejvíc až po vysoké škole, když jsem vyrazil na zkušenou do Skandinávie.

Baví mě hlavně, když se dílo podaří a hosté z toho mají radost.

Doporučil mě můj bývalý šéf z Norska, který se zná s majitelem a mně to přišlo po návratu jako dobrý nápad.

Všude kolem sebe, internet, knihy, trhy.. hlavní je pro mě ale hodně ochutnávat a najít si čas za jídlem cestovat.

Hodně používám panenský řepový olej, hnědé máslo a redukci z bílého vína.

Těžko říct, ty nejlepší jsem vždycky udělal ve spolupráci s kolegy. Hodně mě bavil dezert se slámovým jogurtovým moussem, rakytníkovou omáčkou, tymiánovým meringuem, petrželovým olejem a perníkovou drobenkou.

Určitě, sleduji je jak se dá...

Není to jen o vaření, důležité je hlavně umět vycházet s lidmi a dokázat je vést za společným cílem. Patří k tomu i trocha každodenního úředničení a mraky telefonních hovorů.

Pokud stojí za to, tak s tím absolutně nemám problém. Znám spoustu výborných kuchařů, kteří se tím neživí a leckterý profesionál by se od nich mohl učit...

Děje se toho hodně pozitivního, o gastronomii se začíná zajímat stále více lidí, otvírá se spoustu nových restaurací, bister a jiných gastro konceptů.

Jednou bych chtěl mít svůj vlastní podnik a pak by určitě potěšilo i nějaké to ocenění.

Luxus je pro mě volný čas, ten mi poslední dobou chybí čím dál víc...Nemám rád materiální luxus zneužívaný povrchními lidmi.