Co se stalo s chuťovými pohárky Petra Kunce v restauraci Salabka

Z našeho seriálu je patrné, že jsme fandové speciálních a skvělých restaurací, které mohou našim chuťovým pohárkům nabídnout něco nového. Stihli jsme již zhodnotit řadu restaurací, ale dnes se vydáme podívat do opravdu jedinečného podniku, a to nejen svou pozicí, ale i pokrmy a přístupem, které nabízí svým klientům. Konkrétně navštívíme pražskou Salabku, restauraci nacházející se nedaleko pražské ZOO ve velkých vinicích, jež lákají nejednoho zvědavce.

Bylo by od nás špatně, kdybychom se hned z úvodu nepodívali na úžasné vinice, které mě nadchnuly hned po příchodu k restauraci. Viděl jsem spoustu fotografií, ale musím uznat, že podívat se naživo na takovou krásu uprostřed Prahy je opravdu něco. Hned mi hlavou proběhla myšlenka, že pochutnávat si na pokrmech přímo uprostřed butikových vinic musí přinášet opravdu nezapomenutelný zážitek. Rychle jsem vkročil do restaurace a těšil se na svůj první pokrm.

Než se ale dostaneme k mému degustačnímu menu, které připravil skvělý šéfkuchař Petr Kunc, jenž získal velké zkušenosti díky práci v Michelinských restauracích ve Spojeném království, podívejme se trochu na historii tohoto jedinečného místa. Tradici si nese již po staletí, poněvadž již v 18. zde byl vybudován zájezdní hostinec osázený odrůdami vinné révy. Ve 20. století tady objevili historický sklep, jehož potenciál využívá Salabka dodnes.

Restaurace je vedena do krásného dřevitého stylu, který jasně souzní s okolní krajinou. Velmi příjemná obsluha se starala o to, abych si své degustační menu připravené zkušeným Petrem Kuncem patřičně užil. A musím uznat, že není divu, proč je Salabka zařazena mezi restaurace v průvodci Michelin – hned první soustu kapustové rolády s holandskou omáčkou a černým lanýžem servírovaným jako předkrm si mě získal. Od té doby jsem se již jen neustále těšil, co dalšího zahraje na mé chuťové pohárky. Vím, že byl Petr Kunc vždy skvělým kuchařem, ale co se stalo s jeho chuťovými pohárky teď, to je pro mě záhadou. Neboť jeho výborné kulinářské umění posunul ještě o level výš, a to jsem neměl ani ponětí, že to vůbec ještě jde.

Po výtečném amuse bouches a farmářském pečivu jsem se již nemohl dočkat na hlavní chody, které provoněly restauraci ještě dříve, než jsem je dostal na svůj stůl. Petr Kunc se opět vyznamenal – textury řepy, zeleninové veloute a koprový olej byla opravdová pochoutka. Ale co teprve zvěřinové jus s nakládaným pepřem a koňakem. Musím uznat, že jen při pohledu se mi sbíhaly sliny.

Výběr českých farmářských sýrů byla k zakousnutí opravdu skvěle promyšlená lahůdka. Po nich už se mi ihned sbíhaly sliny na dezert, a dokonce i před-dezert – garage gin & tonik espuma. Jako dezert už mě čekalo jen vanilkové parfait, sušenka, rakytník a meduňkový olej.

Nemohu na závěr dodat nic jiného než to, že pokud si budu takto pochutnávat nad každým degustačním menu stejně jako u Salabky, rozhodně nikdy nebudu mít šanci zhubnout.